Krev, monstra a cukroví aneb Vánoce, Vánoce přicházejí, vřískejme, přátelé!

Vánoce jsou čas, kdy má člověk čas si sednout a otevřít knihu. Stromeček voní, cukroví drobí (a kdo drobí do knihy je barbar!) a příběhy ožívají. Co lepšího může v tenhle sváteční čas být než pročíst si sbírku vánočních povídek? A protože jsou Míša Merglová a Petr Brožovský v rolích editorů ambiciózní a oslovení autoři jim vyšli vstříc, nabízí Krev, monstra a cukroví hned devatenáct textů pohromadě v jednom svátečně laděném knižním špalku.

Půjdem spolu do obsahu

Pokud se podíváme do obsahu na jména autorů – přispěvatelů do téhle velkolepé vánoční taškařice, pak se ústa nejednoho čtenáře roztáhnou do širokého úsměvu. Fakt, že chybí komerčně nejúspěšnější autoři Epochy, která knihu vydává, hravě přebije zbytek sestavy.

Už podle jmen a názvů povídek nebude těžké uhodnout, že v knize najdete spoustu akčních kousků – Heteša, Kopřiva, Brožovský, Pavlovský či Paytok – ty všechny by čtenář hádal na nějakou pořádnou vánoční řežbu. A až na jednu výjimku by hádal správně.

Nahlédneme i do známých světů. O to se postará kupříkladu Jan Kotouč, Lucie Lukačovičová či Ondřej Neff. U pár kousků zase nespíš budete očekávat styl, kterým se autoři dlouhodobě prezentují – Marie Domská je spjata ve své povídkové tvorbě s hutnou přemýšlivou scifi, Dalibor Vácha s alternativní historií a Vilém Koubek s „něčím úchylným“. U Patrika Bangy nejspíš čtenář pozvedne obočí, protože zrovna toho by ve fantastice nejpsíš nečekal, podobně jako básníka Filipa Korytu. No a zbytek autorů je z ranku těch, u kterých člověk předem neví, co z jejich povídkového balíčku nakonec vyloví. Ale překvapení přece k Vánocům patří, ne?

Jak jsme již říkali, kniha kromě předmluvy Martina Fajkuse obsahuje devatenáct povídek. A předem můžeme prozradit, že ačkoliv jsou texty zabírající přes šest set stran různorodé, žádný z nich nezklame a mnohý i příjemně překvapí. Pochválit je třeba i editorskou práci: řazení jednotlivých kusů zajistilo, že čtení má dynamiku a podobné typy povídek nenásledují hned po sobě. S trochou odstupu pak musíme konstatovat, že druhá polovina knihy je trochu divočejší, ale to bychom předbíhali.

Pásli ovce raraši

Pochválit si dovolíme i výběr úvodní povídky, která má trochu nevděčnou úlohu. Jenže Pranostiky Martina Paytoka jsou otvírákem jako víno – dostatečně sváteční a s potenciálem čtenáře zaujmout. Paytokův styl vyprávění dává vyniknout historce o tom, kterak partička zlodějů tráví svátky ve sněhem zapadlé chatě, přičemž se díky nešťastné shodě okolností setkává se zhmotnělými pranostikami všemožných kultur. Zhruba v duchu hesla: Vánoce jsou svátky klidu, v chatě ubývá nám lidu, Vánoce jsou svátky míru, místo dárků v břiše díru. Jo, někde mají holt dost brutální před/po/vánoční bytosti.

Pavel Fritz zůstal věrný své pověsti zarytého scifisty. Kdo kráčí pouští nabízí příběh o sondě, která na vlnách času doputovala až do dob života Ježíše Krista – a co může být lepší vánoční program než náhodná scéna ze života tohoto symbolu Vánoc přenášená v současnosti? Fritz v textu nabízí spoustu nadhledu a škodolibého pomrkávání, to vše završeno (jak je jeho zvykem, chtělo by se říci) nečekanou pointou.

Ani Marie Domská nepřekvapí a vezme čtenáře do světa, který může z její povídkové tvorby dobře znát. Hutná a přemýšlivá sci-fi vsázející na myšlenku, že rodiče, tedy spíše matka, svého syna i přes odloučení zkrátka poznají, i když je vlastně cizí. Vánoce jsou totiž časem, kdy rodina má (a v tomto případě i může) být spolu, a kdy se doopravdy ukáže, jak moc drží při sobě. Náhradník je příběh se silným poselstvím, dojemný a nutící čtenáře se zamyslet.

Já sním o Vánocích (vše, co najdu)

Jan Kotouč se pouští do Porcování medvěda. Nejedná se o netradiční vánoční pokrm, ale o příběh ze světa Hrdinů českých zemí, ve kterém se letci z letadlové lodi vydají na vánoční misi. Pokud tenhle svět neznáte, je jeho hlavní myšlenkou fakt, že po globální katastrofě se Čechy stanou námořní velmocí, takže ona letadlová loď je česká. Na čtenáře kromě akce dýchne i vánoční atmosféra, a hlavní hrdina, kterého fandové Kotoučových děl budou znát, také zakusí kouzlo Vánoc. Příběh funguje bez problémů i samostatně a ukazuje autorův typický styl i lehce ironický smysl pro humor.

Z úplně jiného těsta upekla svoji povídku Zuzana Hartmanová. O tom, kterak si čarodějka otevřela Krámek snů a nočních můr, co na to okolí a že ne vše je tak, jak se zdá, vypráví v lehce poetické povídce nesoucí se v duchu magického realismu. A i tady budou Vánoce určitým zlomem. Tento příspěvek je zejména atmosférický, zasněný a oproti předchůdcům je jeho ráz úplně jiný, takže do knihy výborně sedí.

Ondřej Neff pošle Kubovi Nedomému a Dědku Čuchákovi netradiční Dopis Ježíškovi. Jenže tahle spletitá story řeší nejen fakt, že androidi obvykle v rámci své chladné robotí logiky na vyšší mocnosti nadělující dárky nevěří, ale i že zkušení starožitníci věří na to, že za tenhle dáreček mohou dostat pořádný balík, pokud se štěstí otočí jejich směrem. Neff si také namířil svoji literární cestu za starými známými a nadsázkou i vyprávěním o androidech se stopami hřejivého lidství potěší srdce čtenářů. Jo, Vánoce jsou i svátek komerce a peníze hýbou světem.

Azyl. Společenství ochránců obyčejných lidí před monstry, duchy a nadpřirozenými silami. Také zavedená firma z dílny Lucie Lukačovičové, která nedá členům tohoto společenství volno ani o svátcích. A že je jejich služeb třeba, protože některé sváteční zvyky a pověry s cílem zahánět zlé síly je třeba vykonat, jinak přijdou ke slovu Zbraně Azylu. Autorka opět ukazuje, že jí cizokrajné pověry a monstra nejsou cizí, podobně jako dobře napsaná akce.

Veselé vánoční zrůdy

A pokračujeme v krasojízdě. V příspěvku Filipa Koryty Veselé vánoční hody dojde na krev, monstra a snad i trochu toho cukroví. Člověk by možná od debutanta na poli fantastiky čekal vzhledem k jeho básnické minulosti nějakou tu poetiku, ale té je ve vánoční apokalypse v Sokolově jako máku (v tvarohové buchtě). Koryta zvolil formu deníkových zápisků, které povídce sednou. Výsledkem je zábavný akční text ukazující, že Vánoce jsou vhodným časem na nápravu starých křivd, hraní na konzoli a obejmutí sejmutí svých bližních. Výlet poety a slamera na pole fantastiky je vážně zábava!

Ano, u Viléma Koubka opět můžeme očekávat věci nevídané a značně podivné. Takže v povídce Ozdoby jen budete valit oči, čím vším se dá okrášlit stromek. Zase něco úplně jiného než ostatní texty, spíše pro silnější nátury.

Jedna z aktuálně nejzářivějších hvězd české fantastiky si to od nebe nad Betlémem namířila přímo do stran Krve, monster a cukroví. Vilma Kadlečková říká, že Jednou se to stane. A co? Inu, jde o osud stromečků, roboty a záhadu jménem Vánoce… Pomalu a s rozvahou vyprávěný příběh plný námětů k přemítání, s notnou dávkou ironie i humoru a dějem na malém prostoru výborně vystaveným až k vygradované pointě ukazuje, že tahle dáma zkrátka umí! Přesahem a dopadem asi jeden z nejimpresivnějších textů (spolu s Náhradníkem) z celé antologie.

Patrik Banga. Tohle jméno by na poli fantastiky čekal asi jen málokdo. Jeho Erža… Při čtení nejspíš budete přemítat nakolik je text reálný a kolik je v něm vlastně fantastiky. Ale prokletí jsou něčím, co v reálném světě příliš nefunguje, takže fantastika tam bez diskuze je. Netypický, syrový text, v podstatě bez příkras a kudrlinek. Banga nabízí opět úplně jiný zážitek než předchozí texty, možná pro fantastiku až cizí. Je tedy třeba ocenit odvahu autora i editorů, protože podobné antologie jsou určeny k prolamování bariér, a tady jedna padla.

My tři grázlové jdeme k vám

Dalibor Vácha také zboural jednu hranici – on totiž ve své povídce oslaví Vánoce v srpnu. A zrovna se trefí do revoluce a místo ohňostrojů a lití olova bude olovo svištět a rozverně vybuchovat vojenská technika. Vácha zkrátka altenativní historii umí, a i tenhle text je slušná akční jízda, kterou si užijí především starší ročníky, které ještě zažily dobu komunismu.

Petr Stančík je z těch, jejichž povídky jsou vždy „trochu jiné“, a i tentokrát se nedočkáte výjimky. Uděláme si společně výlet Na konec světa a dál do nebe v za- a roz-jímavém textu v postapo žánru. Zkrátka příběh, který byste jako vánoční příliš nečekali a navrch sladkobolná pointa…

Jakoukoliv romantiku utne rázně Štěpán Kopřiva. Ten má totiž vlastní vizi toho, co se stalo tenkrát v Betlémě. Koho by napadlo, že Josef byl vlastně chudák s parohama a poselstvo tří králů mělo celý nešťastný incident za úkol urovnat? Pokud snesete trochu více nekorektního humoru, budete se smát jako šílenci. Co pro mě znamenají Vánoce je zkrátka dokonalý úlet a patří k textům, které vám v hlavě budou strašit ještě hodně dlouho poté, co opadá poslední jehličí z vašeho stromečku.

A u úletů ještě zůstaneme. Ostatně, už jméno Jiřího Pavlovského předznamenává většinou dílo vybočující z mantinelů běžných povídek, a nejinak se to má i s Pan Au naděluje. Ne, nevypadlo nám tam T, fakt je to pan Au. A když dodáme, že se jedná o příběh ze světa Kladiva na čaroděje (který už dost dlouho spí) s Felixem Jonášem v hlavní roli, budou fanoušci zajisté nadšení. A ti ostatní uvidí, proč je tahle trhlá série svým způsobem geniální, a že Pavlovskému nejsou žádné vánoční zvyky svaté, nemluvě o klišé o svátcích klidu a míru.  Mimochodem, v roli vedlejší je jeden obyčejný řadový policista vyzbrojený vánoční náladou (a dobře mu tak!).

Na nebi nám hvězda svítí, pojďme rychle lidi bíti

Od nevážných povídek zase zpět do vážnějších, chce se napsat až dramatických poloh. Protože Vánoce nemusí být vždy radostné, o čemž by mohly vyprávět děti z rozvrácených rodin. Toto téma si vypůjčil Lukáš Vavrečka, říznul ho trochou nadpřirozených sil a servíruje hutnou atmosféru a téměř detektivní příběh s kapkou naděje a vírou ve vánoční zázrak. Zvířátka, která šla spát příliš brzy jsou silný kus, který čtenáři zaleze pod kůži.

Nebojte se, v chmurách se nebudete utápět dlouho, protože je tu Petr Heteša a přeje čtenářům Šťastné a veselé. Oslava Vánoc na vesmírné lodi dostává díky přesunu do virtuální reality nečekané grády, a bude to mejdan, který bude slyšet snad až na Zemi. Budete kroutit hlavou a říkat si, kam na to ten Heteša sakra chodí. Akce a dávka šílenosti zaručeny!

Pořádný rachot nabídne i text Petra Brožovského. Půjdem spolu do Betléma ale není o příliš hlasitém zpěvu koled, alébrž o tom, že ve Vánocích se nám namísto Ježíška nebudou roztahovat žádní cizáci. A když už to náhodou zkusí, špatně skončí. Brožovský ukazuje, že mu humor a rachot zbraní svědčí (ačkoliv zpočátku vypadá povídka vcelku umírněně), a že mu nechybí ani pořádná dávka ironie. Společně s jedním z editorů antologie si zastřelíme svého vánočního zmetka.

A jsme na konci. Krev, monstra a cukroví uzavírá druhá editorka, Michela Merglová, která zamířila také do vážnějších a atmosféričtějších literárních vod. Dromův syn je hororově laděným a místy až dojemným příběhem o kouzlu Vánoc, které jsou především pro děti něčím úžasným, o monstrech pod postelí, síle duše a víry…

Chumelí se, chumelí…

… a knížka je na konci. Jasně, dal by se najít lepší rým, ale to, co chceme říct, je, že Krev, monstra a cukroví zanechají dojem. Škála povídek je totiž pestrá – od slasherů, akčňáren a mlátiček přes humorné a ujeté kousky až k vážným, hloubavým a působivým textům. Každý si najde to své, ať již preferuje krev, monstra či cukroví všech chutí a barev, ochutná známá jména české literární scény i nováčky ve fantastice.

Nebudeme vám podsouvat jaká, která nebo čí povídka je nejlepší. Jako u každé antologie je to o vkusu každého čtenáře. Ale výběr je opravdu široký, takže svoji srdcovku určitě najdete!

Ještě jednou pochválíme práci editorů – řazení textů i jejich vyrovnaná kvalita je přesvědčivá. Zmínit musíme i obálku, respektive její dvě varianty, které dokreslují téma celé antologie, podobně jako vnitřní „malůvky“ (které jsou ovšem ve „velkých“ antologiích z Epochy už vcelku standard).

V krbu praská, houpací křeslo tiše povrzává a temnotou svaté noci se plíží Ježíšek s velkou… knihou, aby vám ji nadělil pod stromeček. Ale docela věříme, že čekání do Vánoc nevydržíte a přečtete si Krev, monstra a cukroví mnohem dříve. Důvodů a lákadel je totiž hned devatenáct, a jedno lepší jak druhé!

PS: K limitovanému vydání dostanete kromě speciální tematické obálky i pohledy s ilustracemi Vilmy Kadlečkové k povídkám ke knize.

Michaela Merglová, Petr Brožovský (editoři): Krev, monstra a cukroví

Vydala: Epocha, 2023

Obálka: Lukáš Tuma, Daniel Bennett (obálka limitovaného vydání)

Počet stran: 616

Cena: 699 korun / 849 korun limitované vydání