„Ty vole, viděl si toho skauta?“ “Cože? Jakýho skauta? Hrabe ti? Kde by se tady, v tajný laboratoři, vzal sakra skaut?“ „No tak čum, támhle u toho compu, ten přerostlej blbeček ve skautským s knírkem jak… Ty vole, viděls to? Von právě vodešel zdí!“
Marně přemýšlím, k čemu na úvod Kovové nebe, první polovinu Bodyportalu, připodobnit. Ono to totiž začíná jako úžasná sci-fi, u které se možná začnete od úvodu trochu bát, aby to nebyla přetechnizovaná nuda. Obrovská líheň lidí, vysvětlení jak se to s nimi má, zkrátka solidní základy poměrně originálního světa. Pak na těchhle základech René Vaněk ještě pomyslně postaví malý úhledný domeček, aby následně na jeho fasádu namaloval obrovský kosočtverec, připsal roztřesenou rukou něco ve stylu: I LOVE PIVO! a vyfotil se s tím hrdě na sociální sítě.
Scifárna jako od Švejka
Vaněk opravdu mixuje věci, které jsou zdánlivě neslučitelné: podlidi, otroky, kteří jsou levná a tupá pracovní síla a v podstatě jen trochu užitečnější předměty masové (doslova) spotřeby. Tajnou policii, která zaměstnává okouzlující ženy ale i velmi lidové týpky, a navíc má super zkratku (schválně, co by mohlo podle vás znamenat SVS?). Technologicky vyspělý svět plný hnusu, zkaženosti a lidské zhýralosti. Pivní pupky, ponožky v sandálech, špeky v latexu a nemytá podpaží, skauta, který prochází zdi, umělce s egem větším než divadlo, ve kterém vystupují, mafiány, kteří mají větší úplně všechno…
Zkrátka, Kovové nebe je hodně netypická sci-fi. Ústředním motivem je právě onen „skautík“ – ono se totiž moc často nestane, aby se odnikud v budově tajné policie objevil maník ve skautském, něco si tam začal stahovat (z počítačů, až tak úchylný zase Vaněk není!) a potom zmizel zdí a nechal po sobě ruku. Pátrání se rozjíždí na plné obrátky, a tím, kdo má tomuhle přízraku nasadit klepeta, je Theo. Vlastně vcelku obyčejný a ničím nevyčnívající policajt se vcelku bujným osobním životem.
Sci-fi složka v podobě podlidí a nadlidí vylepšených o implantáty a další věci zajišťující to, že jsou pro normálního člověka v podstatě supermani, funguje na výbornou, stejně jako iluze depresivního špinavého města prolezlého korupcí, kriminalitou a divnými existencemi. Takže se trochu cpeme i do škatulky biopunku a noirové detektivky.
Jenže Vaněk se rozhodl, že přimíchá ještě tajnou přísadu – čecháčkovství, švejkovství a svébytný smysl pro humor. Vybudovanou fantastickou složku to nijak neshazuje, i když chvílemi možná budete přemýšlet, zda existuje subžánr buran-fi či czechzarro. Jde totiž o to, že postavy se nebojí postavit si na pupek půllitr, vést přisprostlé dialogy, ze kterých už vyrostli i mnozí puberťáci, smrdí i když už budete číst o tři stránky dál (naštěstí jen obrazně) a sledují novodobý televizní program, který… Výměna manželek hadr, tomu věřte. Jde jen o to, jak se k podobným věcem čtenář, kterého na autorův svérázný přístup anotace rozhodně nepřipraví, postaví: buď se bude smát a kroutit hlavou, nebo to odsoudí jako úplnou kravinu. My musíme smeknout klobouček, protože za nás je tenhle přístup trefný a oživuje tradiční pojetí fantastiky. Už jen to, že si autor troufnul, je skvělé.
Housenky a jiná havěť
Vaněk rozhodně fantazií nešetřil a rozbalil svůj rezervoár nápadů. Theův pomocník, umělá inteligence Včelička, získal podobu kyberstonožky, která umí všemožné kousky (například auto řídí jako ďábel!) a navíc je pořádně sarkastická a kecá do všeho včetně osobního života svého majitele. Zajímavá je i technika umělé reprodukce lidí, i hlavní „nejspíšzáporák“ skautík ukrývá pár zajímavých překvapení… Milovníci sci-fi si zkrátka nebudou mít nač stěžovat.
Postavy jsou mnohdy stereotypní, ale brzy pochopíte, že s největší pravděpodobností záměrně, protože autora kopání do klišé a jejich využívání prostě baví. Na druhou stranu jsou ale postavy dokonale uvěřitelné, lidské, lidové. Vaněk dokázal vybalancovat hranu mezi panoptikální komickou figurkou a uvěřitelným hrdinou – když přijde na věc, budete dialogům i postupu pátrání věřit, i když si u toho užijete pár slovních přestřelek nebo nějakou tu bizarní estrádu.
Celý příběh má dost rychlý spád, pár zajímavých zápletek doplněné o nevšední detaily ze všedního života hlavního hrdiny a než se nadějete, je konec. Za ukončení celé knihy nejeden čtenář Vaňka rozhodně ošklivě prokleje, protože skončit v nejlepším… Sakra, ten chlap ví, jak navnadit na další díl!
Takže: pokud jste naladěni na zajímavý sci-fi svět, ve kterém se odehrává mnoho všedních a mnoho bizarních příhod, pak pro vás bude Kovové nebe lahůdkou. My se na další díl opravdu těšíme, Vaněk nás dostal!
René Vaněk: Kovové nebe (Bodyportal I.)
Vydal: Fantom Print, 2024
Obálka: Martin Kapošváry
Počet stran: 320
Cena: 359 Kč
