Zvláštní mise – Simak Clifford D.

S americkým spisovatelem Cliffordem D. Simakem jsme se na knihkupeckých pultech v poslední době, přesněji v posledních letech, příliš často nesetkávali. A přitom tento velmistr  sci-fi patří k uznávaným klasikům žánru. Teprve nakl. Triton k mé nemalé radosti vložilo do svého edičního plánu tři Simakovy knihy, z nichž první vydaná je Zvláštní mise (orig. Special Deliverance). Jedná se o jeden z jeho posledních románů, který před smrtí v roce 1988 vydal.

Hrdinou příběhu je profesor z malé prestižní university Edward Lansing, učitel literatury a starý mládenec, který své dny v poklidném universitním městečku dělí mezi učení, četbu a výlety se svými přáteli. Během konzultací s jedním nepříliš dobrým studentem, který k jeho úžasu odevzdal vysoce kvalitní seminární práci, se dozví neuvěřitelnou věc. Že někdo konečně ve studiu zapracuje, není nic tak nezvyklého, ale nebohý student ve „své“ práci uvádí neexistující zdroje a prameny. Po chvilce nátlaku student přizná, že práci za něj udělal – výherní automat. Automat ukrytý v jednom zapadlém skladišti universitního klubu.

Na takovou báchorku Lansing nevěří, ale shoda okolností ho do skladiště zavede a tam opravdu nalezne starý výherní automat, který s ním po vhození mince začne komunikovat a plnit jeho přání. A tak se Lansing dostane do místnosti plné jiných automatů, které ho přenesou… do jiného, neznámého, možná paralelního světa. Je dost podobný tomu našemu, až na to, že je naprosto prázdný a divoký. První setkání s civilizací proběhne v hostinci „U kohoutího zakokrhání“, kde narazí kromě na hostinského i na tři muže a dvě ženy, bytosti rozdílné jak charakterem, tak především světem, ze kterého přichází. Je mezi nimi Generál z militantního světa, Pastor z teokratického světa, inženýrka Mary a Sandra, éterická umělkyně. A o jednom z nich nelze ani jako o člověku mluvit, protože je to robot Jurgens. Tato nesourodá směsice lidí se vydává na cestu pustinou, aby našla východisko z prekérní situace, nějakou cestu zpátky do svých světů.

Simak vytvořil příběh, který považuji z hlediska jeho celoživotní tvorby za klasický. Nenásilný děj založený na lidských citech, který ale nepostrádá dějovost a napětí. Za primární však považuji vzájemné chování lidí či bytostí, tak charakterově odlišných. Autor možná až příliš okatě poukazuje na fakt, že pro něj je humanita  (nebo dobrý člověk) na výši – oproti fanatikům či agresivním panovačným jedincům. Prostě je u jeho hlavních postav zvykem, že se jedná o dobromyslné a tiché lidi. Prostředí je ale dost deprimující, a to včetně některých prvků, jejichž roli jsem, přiznávám, do konce knihy nepochopil, ale to je možná moje chyba. Od počátku čtenář čeká nějaké děsivé, případně netradiční rozuzlení, ale závěr knihy bych možná čekal zajímavější. Teď jako by vyzníval do prázdna. Tady bych řekl, že to Simak s tou humanitou trochu přehnal. Na druhou stranu z toho lze vyvodit, jak negativně hodnotí naši současnou společnost a její případnou budoucnost.

K zajímavým prvkům patří obsáhlý dodatek o autorovi a jeho díle. Nezvykle ho nenapsal Martin Šust, jak jsme v poslední době zvyklí, ale sám překladatel Václav Petr.

Neodpustím si jeden osobní zážitek. Knihu si z našeho SF klubu půjčil i jeden můj dobrý čtenář, který k mé nelibosti považuje Simaka za bezvýznamného pisálka, o jehož díle se nedá říct nic povzbuzujícího. A jako na truc si právě Zvláštní misi půjčil. K mému údivu ji za pár dní vrátil s tím, že to překvapivě nebylo až tak špatné. Já naopak Zvláštní misi rozhodně za vrcholné Simakovo dílo nepovažuji. Myslím, že cyklus Město, které dotyčný považuje za nečitelnou záležitost, je přece jen o nějaký ten stupeň lepší. Na základě předchozích zkušeností se Simakem můžete usoudit, zda se přikloníte na stranu mou či zmiňovaného čtenáře.