Nakladatelství Talpress nám v průběhu tohoto roku dopřálo rovnou tři kousky z pera Brandona Sandersona. Pravděpodobně nejočekávanějším z této trojice byla Slova Paprsků, druhý díl série Archivu Bouřné záře, na která jsme si museli nějaký ten rok počkat. Čekání jsme si však mohli zkrátit s Ocelovým srdcem, jež nás zavedlo do světa Zúčtovatelů, a Ohnibojem, jenž pokračuje tam, kde jeho předchůdce skončil. Dokáže však Ohniboj dosáhnout kvalit Ocelového srdce?
Od úspěšného sesazení Ocelového srdce uplynulo několik měsíců, během nichž se moci v Newcagu ujala lidová vláda. Vše se zdá být víceméně v pořádku, až na to, že někdo do města neustále vysílá nové Výjimečné. Veškeré důkazy vedou Zúčtovatele k tomu, že za vším stojí Regalia, mocná vládkyně vodního města Babilaru. Úkol zní tudíž zcela jasně: odjet do Babilaru, postavit se Regalii a osvobodit město z jejích spárů za jakoukoli cenu.
Z nástinu dění by se mohlo zdát, že druhý díl pojede ve stejných kolejích jako Ocelové srdce, Ohniboj ovšem v tomto bodě poněkud klame tělem, protože došlo k několika změnám. Jednu z nich představuje odlišné prostředí, kdy chladné, temné a ocelové Newcago vystřídá teplejší, barevnější a vodou zatopený Babilar – před příchodem Kalamity známý jako New York. Sanderson opět dokázal přijít s řadou zajímavých nápadů, ať už jsou to mosty spojující jednotlivé mrakodrapy a umožňující pohyb lidí po městě, džungle prorůstající opuštěné zatopené budovy nebo graffiti zářící ve tmě. S novým městem též přichází i několik nových sympatických Zúčtovatelů, kteří doplňují známou čtveřici David, Profesor, Tia a Megan (Ohniboj), o nichž se čtenář však nedozví tolik, aby mu přirostli k srdci, což je poněkud škoda; Sanderson totiž umí vytvořit velmi zajímavé postavy. Na základě toho, kolik prostoru noví hrdinové dostali a kolik se toho o nich dozvíme, je snadné před závěrečným soubojem dobře odhadnout, kdo zemře a kdo se dožije dalšího pokračování. Velkou proměnou prošel i David, který již není tím mladíkem z Ocelového srdce, jehož život naplňovala cesta za pomstou a zabíjení Výjimečných. Veškeré události vedou Davida k otázce, zda mají Zúčtovatelé právo k jejich vraždění, a zda by se místo toho neměli raději zabývat pouze tím, jak schopnosti Výjimečných oslabit.
Podobně jako Ocelové srdce, i Ohniboj obsahuje řadu překlepů a chyb v textu, a navíc má podobně nevydařenou obálku. Jistými nedostatky trpí také samotný příběh, u nějž lze v několika případech odhadnout, jak se věci ve skutečnosti mají, ať už se jedná o to, kdo zachránil Davida před utonutím, nebo že Regalie neusiluje o zničení města, ale o něco zcela jiného. V případě druhého bodu se čtenář sám sebe několikrát zeptá, jak je možné, že Zúčtovatelé tuto evidentní a do očí bijící skutečnost nevidí. Na druhou stranu Sanderson neodkrývá všechny karty, díky čemuž má stále dostatek prostoru k překvapení. David nadále pokračuje ve svých nepodařených pokusech o metafory, avšak ve srovnání s minulým dílem někdy autor tlačí na pilu až moc.
Oproti Ocelovému srdci disponuje Ohniboj lepší psychologií postav a přináší nové informace o světě Výjimečných, na druhou stranu za ním zaostává v propracovanosti vedlejších charakterů a zmíněnými nedostatky v příběhu. V rámci Sandersonovy tvorby lze určitě najít zdařilejší kousky než tento, ale v rámci žánru young adult, alespoň z mého pohledu, reprezentuje v této kategorii to lepší. Věřím tomu, že skalní stoupenci Sandersona si Ohniboje nenechají ujít, zaujmout by mohl i ty, kteří mají rádi komiksové hrdiny a příběhy. Teď už jen stačí vyčkat posledního dílu trilogie, jenž by měl nést jméno Kalamita.
70% |
|
dobrá recenze na dobrou knihu
Recenze se mi líbila. Jakkoliv s některými uvedenými výtkami souhlasím, osobně se mi to četlo stejně dobře jako první díl.