Pokud patříte mezi obdivovatele Dana Browna, patrně jste se vydání Ztraceného symbolu nemohli dočkat. Je stejně dobrý? Lepší? Stejně kontroverzní jako některá předchozí díla? Nu, shrňme si nejprve základní fakta: i zde se, stejně jako v autorově nejslavnějším románu Šifra mistra Leonarda, setkáme s profesorem Robertem Langdonem, i zde rozluštíme několik hádanek a šifer a nahlédneme pod pokličku historických tajemství. Tentokrát ovšem ne v Evropě, nýbrž na jiném kontinentu.
Dana Browna asi netřeba více představovat. Největšího úspěchu dosáhl s již zmiňovanou Šifrou mistra Leonarda (vydanou také pod názvem Da Vinciho kód). Úspěšné však byly i jeho další tituly, za všechny jmenujme třeba Anděle a démony nebo Anatomii lži.
Jak jsem již předeslal, ve Ztraceném symbolu se autor vrací k symbologovi Langdonovi. Langdona jednoho dne kontaktuje jeho dávný přítel a zednářský velmistr Peter Solomon a pozve jej na přednášku přímo v Kapitolu ve Washingtonu D.C. Děj plyne rychle a kniha je plná zvratů, tudíž se příběhu nebudu více věnovat, abych neprozradil příliš. Snad jen podotknu, že se točí okolo tajemství ztracené pyramidy, kterou ukrývají Svobodní zednáři a která má být mapou k Dávným Mystériím, tedy jakémusi duchovnímu pokladu lidstva. Samozřejmě nemůže chybět šílenec, jenž chce objev zneužít ke svým účelům. Jak klasické.
Jazyk Ztraceného symbolu je jednoduchý, autor se nezdržuje popisnými pasážemi, často využívá dialogy. I díky skromnějšímu stylu má kniha úžasný spád, prostě ji čtete, i kdybyste Langdona z duše nenáviděli a odhalovaná tajemství vám byla naprosto ukradená, mám-li hovořit s nadsázkou. Mnoho lidí může příběh zaujmout i tím, že popisuje např. skutečné rituály Svobodných zednářů (pokud obálka nelže), navíc je v textu roztroušena spousta poznámek o historii, o vědě, o náboženství. Nečekejte však vyčerpávající, odbornou přednášku, hloubka informací je podřízena čtivosti, takže se během čtení dozvíte několik zajímavostí, snad i dostanete pár námětů k přemýšlení, ale, pokud chcete a potřebujete, vzdělání si musíte rozšířit jinde.
Příběh samotný bych označil jako dobrý, na sekci „výjimečný“ mi pár drobností chybělo. Najdeme zde zvraty, nečekaná odhalení, budeme dopodrobna sledovat Langdonovo pátrání, všechno je fajn, ale… ano, bude vás bavit Ztracený symbol číst, užijete si jej, ovšem po přečtení ve vás nezůstane nic, příběh v paměti vybledne a dojmy se ztratí rychleji, než by bylo záhodno. Jako otisk boty ve sněhu, který během okamžiku pohřbí vítr. V některých částech jsem se taktéž nemohl ubránit pocitu lehké naivity, což čtenáři může přijít podivné (zvlášť, když se kniha s neustálými odkazy k vědeckým disciplínám tváří vážně). Přesto má příběh i silné pasáže, rozhodně není hloupý a fanoušky Brownových knih dozajista potěší.
Brown v Šifře mistra Leonarda svým přístupem šokoval katolickou církev a i díky její rozhořčené reakce se z Šifry stal bestseller. Je Ztracený symbol stejně provokativní? Nu, v knize se dočkáme několika myšlenek, které by pro někoho mohly být překvapivé (myšlenek o vztahu člověka a Boha), ovšem nejde o nic velkolepého. Za a) dost těžko vás to vyvede z míry a změní váš pohled na svět, za b) nejde o nic, co by přemýšlivého člověka, jenž má základní všeobecné znalosti, nikdy nenapadlo (alespoň si to troufám tvrdit, jestli se pletu, tak je mi líto).
Obálce to v kombinaci modré a světle hnědé barvy (nebo je to béžová? Kdo má vědět, jak se tomu odstínu říká?) sluší. Slušivé jsou i motivy na přední straně: pečeť, obrys Kapitolu a náčrtky symbolu v pozadí.
Celkově vzato musím hodnotit Brownův Ztracený symbol pozitivně. Čtivost a lehkost díla je fascinující (byť obvykle nejsem ten, kdo by preferoval jednoduchost na úkor barvitosti a variabilitě jazyka), příběh potěší, nebudete se nudit a jako bonus se můžete dozvědět zajímavá fakta. Navíc s hrdiny tak trochu procestujete památky Washingtonu D.C. Podle mě ideální odpočinková četba, jíž mohu vřele doporučit, ať už patříte mezi Brownovi zaryté fanoušky nebo ne.
Martin Talafús (redaktor)
m.talafus@seznam.cz
Tak jsem někde slyšel, že to Argo s nákladem této knihy trochu přehnalo, čimž se asi natáhne vydání dalších knih. Nevíte, co je na tom pravdy?
Pěkná recenze.
Kam přesně se ti fanoušci Brownovi zaryli?
Nikam se nezaryli, ale ty jeho knihy jsou příšerně naivňoučnké a lidem to došlo. Mohli by to rozdávat v mekáči zadara jako rozdával Fragment Narnii.
Nedočetl jsem ani jednu jeho knihu, nedokoukal jsem Šifru. Asi mám dobrej vkus 😀