Vydavatelství Konektor XB-1 vydalo po steampunkovém Mrtvém v parovodu svou druhou, taktéž tematickou antologii Zpěv kovových velryb. Tajemná, prastará města nebo naopak moderní megapole narvané nejvytříbenější technologií, to jsou vděčná místa k odehrávání se velkých příběhů. A jak se z děl obsažených v tomto svazku zdá, kulička urban fantasy se dá při správném postupu uhníst do všelijakých podob…
Severská krimi táhne, o tom nemá cenu debatovat. Ale co když napíše česká autorka severskou krimipovídku říznutou moderními technologiemi? Jak se zdá, u Zpěvu kovových velryb, tedy titulní povídky nového sborníku Vláda Ríši, tato syntéza funguje náramně. Čtenář možná bude mít tendenci obracet stránky v palčácích, protože tak skvěle se Lucii Lukačovičové podařilo načrtnout smrtící chlad severské zimy.
Víte, jak dospívají andělé? Pěkně těžce, jako ostatně i lidští puberťáci. Cestu do hlubin duše andělského teenagera nám v slušně odsýpající, i když takřka nedějové povídce Puberťák představí Anna Šochová. Vtipný puberťácký režim střídá v závěru povídky morální dilema, na které je možná i nadpozemská bytost krátká.
Julie Nováková nás při návštěvě Šerého města už od začátku varuje, že se nejedná o žádné romantické místo k životu. Mimozemská metropole je v pořádném průšvihu a to, co se nejprve tváří jako obyčejný kriminální případ, nakonec dospěje do mnohem větších rozměrů. Autorka nechává čtenáře prožívat situace skrz vícero postav a nebojí se skočit z jedné na druhou i během jediné scény, aniž by ztratila balanc.
Knihovna v Novém Ninive by sice názvem i obsahem pasovala do úplně jiného sborníku, ale pal to čert, protože se jedná o nejzábavnější kousek v celém svazku. Vezměte úředního šimla, zvětšete ho do ne mezigalaktických, ale transdimenzionálních rozměrů a nechte ho se proběhnout v nejmodernějším knihovnickém komplexu v životě, vesmíru a vůbec. Františka Vrbenská zaplavila Nové Ninive střelenými mimozemšťany, ještě střelenějšími knihovníky, a aby se neřeklo, tak i jedním nebezpečím. Jedná se o výborný vypravěčský kumšt říznutý skvělými popkulturními odkazy a podepíraný nadějí, že i v daleké, předaleké galaxii bude pořád neukojitelný hlad po vědomostech.
To, že je Jan Kotouč lídrem české military sci-fi, nedokáže nikdo popřít. Povídka Válečné hry představuje znepokojivou vizi, v níž je člověk jen automaticky ovládaným pimprletem pro vyšší cíle, neschopným se vzepřít. Autor na bitevní pole posílá sympatické postavy z obou stran barikády a na závěr naservíruje velmi vtipné rozuzlení celé bitvy.
Nejlepší povídku celé sbírky obstaral bezesporu Jaroslav Mostecký s Prázdným místem u stolu. Zatížen traumatem z dětství, vrací se hlavní hrdina povídky Martin po několika desetiletích zpátky domů. Nevyjasněné zmizení kamaráda z dávných dob a noví pohřešovaní jsou popudem pro Martina a jeho kamarády konečně zjistit, co se vlastně ve sklepě starých, děsivých činžáků děje. Linie příběhu z minulosti a současnosti se krásně provážou, fantaskní prvek je využit velmi střídmě a fanoušci foglarovek uroní na závěr nostalgickou slzu. Což je naprosto v pořádku.
Další povídky antologie Zpěv kovových velryb
- Vlado Ríša: Čajovna
- Jana Rečková: Na spadnutí
Tak jako u všech antologií, i ve Zpěvu kovových velryb se najdou slabší kousky a ano, schválně nebyly zmíněny povídky všechny, aby na čtenáře v antologii zbylo ještě nějaké překvapení. Podtrženo sečteno, Zpěv kovových velryb je tak rozmanitý a zajímavý, jako jsou rozmanité architektonické styly v jednom jediném městě. Pokud budou mít i další antologie Vlada Ríši tak dobrou kvalitu, jako Zpěv kovových velryb, budou vřele vítány.
70 % |
|
malá poznámka k větě: “Jan Kotouč lídrem české military fantasy”. Zaprvé – Honza Kotouč nepíše fantasy, ale sci-fi. Takže už spíš military sci-fi. A tím se dostávám ke druhému bodu – o tom lídrovi bych se hádal. Za lídra můžeme spíš považovat Roberta Fabiana.
“Za lídra můžeme spíš považovat Roberta Fabiana.” – Za to dám ruku do ohně!!!