I letošní ročník ukázal, že laťka literární soutěže Žoldnéři fantazie je nastavena vysoko. Ani jedna z devíti nejlepších povídek nepřinesla zklamání a společně s bonusovým příběhem Jana Dobiáše, dvěma teoretickými statěmi a nádhernou obálkou Jany Šouflové tvoří knihu, kterou by si neměli nechat ujít příznivci české tvorby, ale slušet bude i knihovničkám fanoušků dobré fantastiky obecně.
V Žoldnéřích fantazie (alespoň tedy v publikovaném výběru toho nejlepšího) málokdy narazíme na klasickou či akční fantastiku. Nejinak je tomu i letos. Autoři se opět blýskli originálními nápady a mnohdy také netradičním zpracováním. Bez zajímavosti pak není, že soutěž ovládly ženy – obsadily prvních sedm míst!
Nejpodivnějším, ovšem v tom nejlepším slova smyslu, je text Jana Žlebka Síla hor, moc amsů, který se umístil na osmém místě. Děj není složitý, jen je rozdroben do útržků příběhů a různých pohledů, které si do mozaiky dávající smysl musí sestavit čtenář sám. Hlavním kladem povídky je právě zpracování, které autorovi umožnilo vdechnout jí působivou atmosféru.
Asi „nejobyčejnější“ povídku pak napsal Daniel Tučka. Řekni mi jméno je klasickým příběhem vymítače zla ze záhrobí, které škodí zaostalé vesnici. Jak se však ukazuje, jeho motiv zdaleka není tak neoprávněný, jak se knězi zprvu zdá. Ačkoliv příběh nepřináší nic nového, je napsán zručnou rukou zkušeného vypravěče, a tak nezklame.
I děj sedmých Nočních chmur Dany Ruskové se řádně zamotává. Detektivka šmrcnutá kapkou městské fantasy má ze všech povídek asi nejpřekvapivější pointu, ačkoliv zkušení čtenáři tuší už od začátku, že to tak jednoduché nebude. Hodně krutý osud připravila Janina Strnadová hrdinovi šesté povídky Zpívající meč, když mu v zájmu vyšších míst přisoudila práci rozebírání zdravých lidí na orgány. Je možné se mu divit, že se v polovině příběhu vzepře?
Soukromý boj si v soukolí okolního světa, který nemůže ovlivnit, odbývá hlavní postava pátého Srdce gurundu Václavy Molcarové. Povídku se zajímavým námětem sráží zvláštní závěr, který působí, jakoby si autorka trošku nevěděla rady, jak příběh zakončit.
Čtvrté místo si právoplatně odnesla Jana Vaňková. Hic Rhodus, hic salta vypráví příběh několika učňů, kteří se snaží uspět v náročných mistrovských zkouškách. Kladem povídky je zaměření se ne na jednoho, ale na celou skupinku hrdinů, z nichž někteří dokážou bojovat o úspěch skutečně všemi prostředky.
Lucie Lukačovičová i zde potvrdila svou pozici kvalitní autorky. Staré základy patří do cyklu povídek, ale i neznalý čtenář se díky vysvětlujícím pasážím rychle zorientuje. Výbornou povídkou je i Černá pošta Dany Ruskové (která tedy letos uspěla dvakrát), vyprávějící příběh poštovní stanice, jejíž holubové nenosí jen tak obyčejné vzkazy.
Na prvním místě se pak umístila Ludmila Müllerová s příběhem Barvínek – květina mrtvých. V povídce psané poetičtějším stylem hlavní hrdina postupně odhaluje zvláštní schopnost nedávno zesnulé tety a s její pomocí pak zjistí, že zemřela z trochu jiného důvodu, než se všeobecně tvrdí.
Na sborník ze soutěže má antologie vysokou úroveň, ačkoliv žádné mistrovské kusy tu nenajdeme. Navíc se to tak trošku předpokládalo – jen dva ze zastoupených spisovatelů v předchozích ročnících neuspěli. Takže ač je skvělé, že máme spoustu autorů, kteří jsou velkým příslibem do budoucna, je trošku škoda, že se ve sborníku neobjevilo více nových jmen. Tímhle však „trpí“ každá soutěž – autoři se nevypíšou za rok, a tím, že Žoldnéři umožňují se účastnit dalších ročníků i oceněným a vítězům, je aspoň zaručena kvalita sborníku, který by byla určitě škoda minout.
Mrtví se někdy vracejí jako těla bez duše; jindy jako duše bez těla. Duchové. – Vzkaz ze záhrobí ovšem může předat i obraz; Černý holub; stará zbraň; gurund – hrubý balvan utopený v zemi. – Minulost se křikem domáhá zadostiučinění; odplaty. A porozumět těm vzkazům – to musíme my! Anebo hrdinové našich příběhů. * Kromě 10 kvalitních povídek českých autorů zde najdete i stať Leonarda Medka a dlouhé pojednání Františky Vrbenské. Takže: Ať žijí duchové! * Obsah: Ludmila Müllerová – Barvínek, květina mrtvých * Dana Rusková – Černá pošta * Lucie Lukačovičová – Staré základy * Jana Vaňková – Hic Rhodus, hic salta * Václava Molcarová – Srdce Gurundu * Janina Strnadová – Zpívající meč * Dana Rusková – Noční chmury * Jan Žlebek – Síla hor, moc amsů * Daniel Tučka – Řekni mi jméno * Leonard Medek – Duchové čili Gajsti * Františka Vrbenská – Mám se bát * Jan Dobiáš – Písnička zpod kamenného mostu (anotace)
- Žoldnéři fantasie
- Editor: Michael Bronec
- Překlad: –
- Série: –
- Forma: paperback
- Počet stran: 374
- Cena: 235 Kč
- Vydaly: Straky na vrbě, 2012
Četli jste tuto knihu? Nezapomeňte ji u nás ohvězdičkovat a napsat k ní komentář.
Přečtěte si i recenze na minulé sborníky – první ročník, druhý ročník.
Pavla Lžičařová (šéfredaktorka)
pavla.lzicarova@fantasyplanet.cz
rotace autorů
S těmi novými jmény to máš těžké. Jako nakladatel potřebuju, aby čtenáři měli o sborník zájem, protože dneska se hodně kupuje “najistotu”. A to zařídí právě alespoň nějaká zavedená jména (proto ve starých Drakobijcích kdysi hostoval Šlechta). Sborník složený ze samých nováčků bych asi vůbec neprodal.
Druhá věc samozřejmě je, že složení sborníku závisí především na porotě; ukazuje to, že v naší zemi máme prostě jen určitý počet talentovaných tvůrců, který se obměňuje pomalu. Někteří “povýší”, začnou psát knihy a do soutěží už nepřispívají (což mě někdy docela mrzí, vic výše, i když jejich spolusoutěžící asi ne), jiní to po nějaké době vzdají, případně jim dojdou nápady.
“Spotřební doba” soutěžícího ale není rok, řekl bych spíše cca tak 4-5 let, protože takhle dlouho trvá, než se nové jméno uchytí v povědomí čtenářstva a než se autor vypíše… Osobně bych taky uvítal vzestup nějakého dalšího talentu, uvidíme letos, třeba se zas něco změní… 🙂
to Michael
Já to právě chápu a taky to v tom posledním odstavci mám. To je jen takový malý námětek na zamyšlení. 🙂
Tak letošní žoldnéři mě příliš neoslovili, ale hostujjící povídka byla parádní
komentář
Strašně moc jsem si přála zúčastnit se letošního ročníku Žoldnéřů, bohužel se mi povídku nepodařilo včas dopsat. Pracuji na ní od konce ledna a ještě ani dnes není úplně hotová, ale při troše štěstí stačím ročník následující. Takže všem co letos uspěli gratuluji a všem, kterým se to nepoštěstilo, vzdávám hold za účast.
Now, abnormally during summer and fall, abundant painterly flowers become the capital architecture of floral handbags. Such designs “Louis Vuitton Replica”:http://www.loveshandbags.com Handbags are air-conditioned and adorable to the eyes. Petal ability has absolutely become overpowering. Almost all kinds of flowers are now acclimated as designs for prints in handbags. These new blood,that is, the art of Louis Vuitton biking that is http://www.loveshandbags.com declared in a new purpose, new perspectives, new features, new design.