Žoldnéři fantazie – Bronec Michael (ed.)

Kromě názvu je další výraznou změnou, viditelnou hned na první pohled, barva sborníku. Drakobijci se drželi tradiční černé barvy s červeným písmem na hřbetu knihy. Žoldnéři oproti tomu mají stříbřitou světle modrou metalízu, písmena názvu sborníku jsou vyvedena trojrozměrně a vystupují z obálky, která i díky zdařile vyvedené trojici dvou fantasy bojovníků a mladé upírky od Jany Šouflové působí veselým a svěžím dojmem. Že Žoldnéři navazují na odkaz Drakobijců, jasně ukazuje malý ohnivý drak, kterého má prostřední rytíř za řetěz na dráčkově noze připnut ke své ruce.

Poslední změnou, které si lze všimnout ještě před otevřením sborníku, je to, že kniha dostala svůj podtitul -Tango s upírem. Michael Bronec v závěru sborníku píše, že tento ročník soutěže byl bohatý na upírské povídky, snad vlivem momentálně populárních upířích ság pro teenagery.

Po otevření sborníku si lze povšimnout, že se změnilo i jeho celkové uspořádání. Drakobijci měli vepředu vždy hostující povídky od profesionálních autorů, kteří často sami soutěží prošli. Potom následovaly povídky od nejnižšího zveřejněného místa vzestupně až po vítěznou povídku. V Žoldnéřích toto zavedené tradiční schéma Michael Bronec otočil o 180°, sborník začíná letošní vítěznou povídkou Ludmily Müllerové Barocco a za ní následují povídky na nižších stupíncích až k desátému místu. Teprve za ním je povídka hosta Míly Lince Stříbrná spravedlnost, v níž se vrací k hrdinům svého románu Stín Černého hvozdu. Muži vezoucí dvanáct kop stříbrných pro krále byli na cestě přepadeni a okradeni. Richard, hejtman na Kozím hrádku, prohlédne se svou družinou stopy, které, zdá se, vedou k nedaleké tvrzi Dřevěnice, jíž vládne železnou rukou stará baba Johana, která Richarda nesnáší.

Následují dva teoretické články, opět novinka Žoldnéřů oproti Drakobijcům. Protože byl ročník ve znamení upírů, věnují se oba články tomuto tématu. Leonard Medek v textu Potkat v Praze upíra: Povídání omšelého pamětníka nastiňuje historii výskytu upírů v naší české kotlině, literární i ten skutečný. Hned na počátku nám předloží skutečnost, že: *„V Čechách se prakticky nevyskytují upíři.*“

Na něj navazuje Ivana Kuglerová se svým příspěvkem Za vším hledej upírku, v němž se dozvíme, že: „Tak jako prakticky ve všem podstatném, předešly i v upírství ženy muže.“ Autorka se zde vrací na samotný začátek až k pramáti všech upírek Lilith a ve svém výkladu se dostane také k Erzsébet (Alžbětě) Báthory, nechvalně proslulé Čachtické paní.

Oba autoři ve svých textech uvedli řadu zajímavých faktů i úvah, které podali nejen čtivou, ale i vtipnou formou. Pokud Michael Bronec bude chtít mít tematicky zaměřené články i v dalších ročnících, budou se jejich autoři muset opravdu snažit, protože Medek s Kuglerovou nasadili laťku skutečně vysoko.

V závěru chybí tradiční doslov Michaela Bronce, v němž vždy v Drakobijcích zhodnotil vyšlé povídky a autory ze svého pohledu. Místo něj se za každou povídkou nachází medailonek jejího autora. Mnozí čtenáři Drakobjců se přiznali, že si Broncův doslov přečetli jako první z celého sborníku a teprve potom se pustili do povídek. Editor pouze na dvou stránkách krátce shrnul rozdíly mezi Žoldnéři a Drakobijci a hlavně dobou, kdy začal ten který se sborníků vycházet.

Podtitul Tango s upírem získala kniha určitě také díky povídce Sluneční kruh od Jindřicha Rohlíka, která se umístila na třetím místě. Shodou okolností to je jediná, která se ze všech upířích povídek do sborníku dostala. Autor se v ní první osobě vyznává z lásky k argentinskému tangu, které se on a jeho těžce nemocná partnerka učí tancovat za zvuků bandoneonu v pražské tančírně mezi upíry. Později vypravěče kontaktují lovci upírů, kteří chtějí, aby jim je pomohl zlikvidovat. Zdařilá povídka s netradičně použitým spojením upírů s ohnivým tancem, jedna z nejlepších prací ve sborníku.

Ve své vítězné povídce nás Ludmila Müllerová zavede do světa pod studnou, kam se vydává Kanakaris se svým kocourem, aby Kanakaře, kterou si má vzít za ženu, přinesl perlu Barocco děděnou už generace z matky na dceru, která jí do studny spadla. Při hledání putuje spolu s kocourem, z nějž se zde stal mladý muž, pohádkovou zemí. Během tohoto putování si uvědomuje, že jeho srdce patří jiné ženě, než je jeho nastávající. Autorka do povídky vpletla i útržky písně, které, jak se nakonec ukáže, se spojí s dějem příběhu. Sympatičtějším z dvojice putujících je kocour, který si Kanakarise neustále dobírá, často se však ukáže být dobrým rádcem, který v nouzi pomůže.

Vítěz desátého ročníku soutěže Jan Žlebek se letos sice propadl na páté místo, jeho povídka* Dlouhý den Sebastiana Tournetta* se ovšem i letos podehrává v prostředí města vznášejícího se vysoko na obloze. Čtyři muži prchají ve vzducholodi pryč z města, protože odhalili, že jeho vládci chystají zrůdný projekt, v němž by si trest odpykávaly duše zatracených zločinců.

Podivná dvojice se stala hrdiny povídky Vyvaruj se řeky, s níž se Veronika Mayerová umístila na šestém místě. Slepý muž, který se ještě stále drží konečky prstů naděje, že uvidí, a rusalka s mečem, který vytáhla z městské kašny. Dívka potřebuje jeho pomoc, aby dokázala naplnit Proroctví. Jak ale přesvědčit někoho, kdo na vše rezignoval? Snad tím, že za odměnu se mu splní jakékoli přání. Cestu jim má ukázat mapa vypálená na rusalčině břiše.

V sedmé povídce Janiny Strnadové Z popela navštívíme spolu s hlavním hrdinou hrobku fénixů. Čaroděj se snaží najít účinnou pomoc na zranění od nelidské bytosti, které utrpěl v jednom z jiných světů. Pomoc by mu podle věštby měla poslední bytost z rodu fénixů. Ta je ovšem už celou věčnost zaživa pohřbená v temné kobce, odkud nelze uniknout.

Devátý Tomáš Bandžuch nás ve svém příběhu, který by se mohl odehrávat Na každém z možných světů, zavedl zrovna do toho, v němž je vše úplně postaveno na hlavu a kde neexistuje magie. Právě zde si má odpykat svůj trest mladý student magie za urážku děkana. Putuje s bláznivým panem Mikulášem ze Smrti a zoufale se touží vrátit domů, tím více, čím více zjišťuje, že svět, v němž se ocitl, je opravdu šílený.

Nad Atlantidou stále ještě zapadá slunce, i když název povídky Scarlett Rauschgoldové Dnes naposled mnohé naznačuje. Velmistryně Hadího řádu se snaží nalézt v ruinách Velké hadí knihovny mocné artefakty, které tam před deseti milénii ukryla poslední Paní času. Obojí se jí podařilo získat, ale byla přepadena rytíři Světlé cesty, kteří ruiny střežili. Předala věci veleknězi, který ji doprovázel, a kryla jeho ústup. Podařilo se jí pobít většinu rytířů, ale utrpěla smrtelné zranění. Z boje s ní vyvázl živý pouze mladý rytíř, který odlétá se svým těžce zraněným mistrem, aby oznámil Radě, co se stalo. Zpočátku se zdálo, že víme, kdo stojí na straně dobra a kdo na straně zla a chaosu. Jak se ale odvíjí umně propletený příběh, v němž nás autorka zavede jak do dětství hlavní hrdinky, tak do Vnitřního kruhu rady rytířů, pomalu zjišťujeme, že není tak úplně jisté, kdo je černý a kdo bílý.

U většiny sborníků z literárních soutěží kvalita jednotlivých povídek značně kolísá. Což ovšem není případ Žoldnéřů, z nichž sice každý bojuje jiným stylem a zbraněmi, dohromady se jim ovšem podařilo výtečně se sehrát a doplnit. Ve sborníku se sešly různorodé kusy, jak žánrově, tak i spádem děje. Nalezneme zde vedle sebe příběh s detektivní zápletkou, který postupuje kupředu rozvážně a je protkán východní filozofií – Svíčka hasnoucího plamene od Jany Elinor Poláčkové, umístila se na druhém místě, či akční souboj s vlkodlaky zasazený do kulis jedné zapadlé české vesničky v drsněji laděné povídce Mezi psem a vlkem, s kterou obsadil osmou příčku Daniel Tučka, jenž na scénu přivedl dokonce vlkodlaka naruby.

A co teprve když Lucie Lukačovičová nechá svou mladou hrdinku zemřít téměř na samém začátku povídky. Dívka však zůstane na půl cesty mezi životem a smrtí, protože se rozhodla přijmout nabídku majordoma Smrti a pomstít se těm, kteří jí za života ublížili. Žije a cvičí se v pevnosti zvané Věčnost, aby se mohla vrátit zpět na svět. Lucie Lukačovičová obsadila se svým příběhem nazvaným Strom života, plody smrti čtvrtou příčku. Autorka je také dalším z pojítek Žoldnéřů a Drakobijců, protože se zúčastnila snad všech ročníků soutěže „O železnou rukavici lorda Trollslayera“ a její soutěžní práce pravidelně vycházely v jednotlivých ročnících Drakobijců.

Sborník doporučuji všem čtenářům, kteří mají rádi různorodost a barevnost, již s sebou fantasie přináší. Těm, kteří se zajímají o českou fantastickou scénu a její vývoj; třeba se mezi autory skrývají další budoucí úspěšní spisovatelé, vždyť v Drakobijcích začínali i Pavel Renčín, Martin D. Antonín, Míla Linc či Blanka Jirušková, kterým se vypsat pomohla mimo jiné také tato soutěž. Kvalitních soutěžních příspěvků se v tomto ročníku sešlo opravdu hodně, víc než se do tohoto sborníku mohlo vejít. Michael Bronec proto dalších pět povídek vydal v knize Kadeti fantazie, takže z prvního ročníku Žoldnéřů fantasie vyšlo celkem patnáct povídek.

Žoldnéři fantazie 2010/2011 – výsledky

1.místo, bodů=590: Dana Rusková: Hudba dálnice
2.místo, bodů=537: Daniel Tučka: Opus 10/12
3.místo, bodů=427: Ludmila Müllerová: O sněženkách a trnkovém keři
4.místo, bodů=370: Jan Žlebek: Z nehybných očí jí tečou slzy, její zpěv voní létem
5.místo, bodů=223: Václava Molcarová: Legenda o Stonarovi
6.místo, bodů=216: Jiří Kelbl: Čajová růže
7.místo, bodů=210 : Dana Rusková: Jak se rodí čarodějnice
8.místo, bodů=209: Tereza Matoušková: Kdo se bojí mauší
9.místo, bodů=196: Radovan Kolbaba: Bludiště klamu

Veronika Salášková (redaktor)

veronika.salaskova@fantasyplanet.cz