Žoldnéři fantasie – Bronec Michael (ed.)

První povídka vítězky celé soutěže Dany Ruskové Hudba dálnice (texty jsou v knize uspořádány dle pořadí) čtenáře zavádí na cesty dopravní tepnou, která je o mnoho nebezpečnější než ta v naší realitě. Stěhovák Let, jeho parťák, divomuž Tykal a věrná dodávka Machra jsou svědky několika řetězových dopravních nehod, které nemohly mít přirozenou příčinu. Magické schopnosti jednotlivých osob se cení ještě víc než orgány k transplantaci, a tak Let při pátrání po příčinách řetězovek naráží na zločince, kterým není lidské tělo svaté ani v posledních vteřinách před smrtí, ani pár po ní. Přímočarou dějovou linku Rusková vyvažuje poutavým tempem příběhu a sympaťáky v hlavních rolích, včetně zdánlivě neživotného čtyřkolového stroje.

Daniel Tučka ve svém Opusu 10/12 rozehrává příběh pracovníka Vodovodů a kanalizací, který se díky své senzibilní přítelkyni naučí, že navenek všední havárie vodovodního potrubí nemusí mít jen fyzikální příčiny. Motiv vodních víl a industriální sítě je velmi zajímavým mixem, navíc konstrukce příběhu zařizuje správný thrillerový šmrnc, který ještě umocňuje vodárenská „latina“, ze které je cítit, že autor prostředí, do kterého svůj boj se zlem umístil, buď stoprocentně zná, nebo případně nepodcenil shánění potřebných podkladů.

Ludmila Müllerová se v medailonku za svou povídkou O sněženkách a trnkovém keři bez uzardění přiznává, že ráda vykrádá pohádky. Její melancholický příběh o touze po štěstí a bohatství, lehkomyslnosti, ale i odvaze a lásce, která může stát život, však dokazuje, že není jen obyčejným epigonem, ale autorkou, která si dokázala vzít to nejlepší ze svých vzorů, aniž by udusila svůj vlastní styl. Škoda, že podle svých slov tvoří dost pomalu, protože její případnou povídkovo/pohád­kovou sbírku by bylo přinejmenším velmi zajímavé číst.

Jan Žlebek svým Z nehybných očí jí tečou slzy, její zpěv voní létem klame tělem. Pod křehce romantickým názvem se nachází drsná urban fantasy, kde procházka opuštěným supermarketem může znamenat smrt, domy si vybírají svoje nájemníky a rozmařilý bůh torze obrátil všechno naruby. Jenže láska si, potvora, občas nachází podivuhodné cestičky, a tak se osamělý běžec dokáže zamilovat do vražedné figuríny a ještě porazit ďábelského technomancera, i když za vysokou cenu. Žlebek nešetří metaforickým jazykem a jeho nával bizarních nápadů zavání new weirdovským dotekem, i když český Miéville se z něj asi nestane. Přesto svým výkonem obstarává jeden z nejzajímavějších kousků letošních Žoldnéřů.

Legenda o stonarovi, speleo fantasy Václavy Molcarové, dosazuje na post hlavního hrdiny muže obdarovaného mimořádnou schopností vnímat nerostné vrstvy uvnitř skal. Toto nadání je ovšem vykoupeno stonarovou nesvobodou a osudem nájemného dělníka. Poslední mise se však vůbec nepodobá jeho rutinní práci, a navíc se mu po záchraně polomrtvé netopýří samičky překvapivě naskytne nejen možnost osvobodit sám sebe, ale i netopýří kolonii, která je dlouhou dobu v područí krutého démona, střežícího velice žádaný pramen živé vody. Molcarová spravedlivě dělí děj mezi stonarovo putování a úvahy členek netopýřího společenství, přičemž samotnou kolonii představuje jako hierarchické společenství, jehož jedinci by se chtěli třeba i sami vymanit z područí krutého pána, ale připadají si na to příliš malí, slabí a bezvýznamní.

Drsného převaděče Damiena Daglese si chce najmout obchodník z města, jemuž se ztratila dcera. Co čert nechtěl, jejím biologickým otcem je právě Dagles, a tak i apel od bývalé manželky (plus slušný finanční obnos jako záloha) tvrďáka obměkčí natolik, že případ přijímá. Čajová růže Jiřího Kelbla se tak stává pátráním po ztracené studentce alchymie, která si s největší pravděpodobností právě zadělává na pořádné potíže. Žambochovské deja vu, které se fantastického prvku dočká až ke konci příběhu, přičemž ten je na něj naroubovaný takovým způsobem, že to spíš působí rozpaky.

Druhý kus Dany Ruskové Jak se rodí čarodějnice nám představuje mladou ošetřovatelku koní Noretu, toho času dlící na dvoře království, které se velmi represivně staví vůči magickým bytostem. Noreta odmítá nabídku čaroděje Rokena jít k němu do učení, zato neodmítá možná zapeklitější úkol – naučit královskou dceru jezdit na koni. Princezna Jasina je rozmazlený spratek, tak jak už to u těch, co mohou skoro vše, bývá. Jenže Noretina přirozená vlídnost a cit by oblomila snad i kámen, a tak se mezi Noretou a Jasinou rodí zrníčko přátelství. To je však velmi krutě potlačeno Noretiným zatčením, která je mimoděk svědkem prozrazení princeznina tajemství, a královští rodiče nemají vůbec žádný problém při ochraně svého dítěte jít i přes mrtvoly. Skoro tři čtvrtiny děje Rusková věnuje rodícímu se přátelství mezi princeznou a služebnicí a pak je najednou během pár chvil rozhodnuto o Noretině osudu. Po výborném načrtnutí obou ženských postav se jeví zakončení až příliš uspěchané. Škoda.

Co kdyby kdejaký pisálek, obdařený talentem měnit zavedenou realitu mytologického světa, dokázal nadělat víc škody než užitku, a co kdyby to i těm, kteří se zrodili a přebývají zdánlivě jen v našich hlavách, dokonce i vadilo? A dokázali nejen přemýšlet o pomstě, ale případně ji i vykonat? Tak přesně tento nápad rozvíjí Tereza Matoušková ve své povídce Kdo se bojí mauší? Řecké dějiny ještě nebyly zábavnější, jenže jak pro koho. Hádova manželka Persefona ztrácí muže, dceru a jistotu domova, a to jen proto, že nějaký scénárista slabomyslného hollywoodského blockbusteru vytvořil postavu, která měla za úkol zdecimovat celou správu podsvětí. Fonka se tak připravuje na cestu za nalezením mauší, autora celého toho neštěstí. Matoušková nabízí nezvyklou symbiózu starověké mytologie a moderního konzumního stylu spolu s uctíváním filmových ikon plus motiv msty a nápravy, který ještě stále není tak vyčpělý, aby se nedal v příběhu obratně využít.

Naše cesta se stáčí na jih i v posledním, devátém zastavení. Jak to bylo opravdu s Théseem a jeho poražením Mínotaura? Řecké báje a pověsti samy o sobě skýtají fantastických motivů habaděj, tak jen stačí šikovný autor, který se námětu chytí, a o dobrou povídku by mělo být postaráno. U Bludiště klamu od Radovana Kolbaby se to povedlo stoprocentně. Lehce hororovou atmosféru během Théseova splétání plánu na přemožení netvora dokreslují neustále proudící oběti pro Adrogeův nenasytný žaludek, které se zdaleka nepodobají ovcím jdoucím na porážku, ale snaží se i o aktivní, byť z valné většiny marný odpor. Kolbabovo převyprávění klasického příběhu je napsáno nenudícím stylem, a tak je dostatečně důstojnou tečkou za výběrem devíti nejlepších. Koneckonců, osvěžit si klasický příběh starověké řecké mytologie není nikdy na škodu.

Úplně posledním textem této antologie je doslov Leonarda Medka, který se zabývá tématem automatonů a krátkým průletem historickými fakty ohledně použití této zajímavé fantaskní propriety. Medkova zkušenost, vědomosti a nadhled tak přeměnily doslov na příjemné dochucení letošních Žoldnéřů.

Nepříliš dlouhá, a až na pár drobných výmolů celkem příjemná, cesta po dálnici, která nevede ani do pekla, ani do ráje, ale k budoucnosti české fantastické scény. Zážitek, který nebude problém si ještě párkrát zopakovat, než nám soutěžící příštího ročníku vyasfaltují cestu zase o pár kilometrů delší.

Co čeká milovníky žánru v tomto ročníku? Benzín je krví dálnice; chlemtají ho čtyřkolá monstra, která udržují život této tepny. Pod městy, kam dálnice vedou, se rozlézá krevní oběh vodovodů, který tepe životem, a v něm i ledacos jiného… Městy, kudy kráčel všeničivý bůh torze, který dal vzniknout sirénám. Do jiného takového města přijede osamělý střelec, aby pomohl mladé dámě v nesnázích… A tak bude i čtenář s postavami procházet městy, jež jsou jako labyrinty, aby nakonec stanul v nejstarším ze všech Labyrintů tváří v tvář ohyzdné rohaté bestii. Na své pouti potkáte to, i mnohé další! (anotace)

Povídky:

• Dana Rusková: Hudba dálnice
• Daniel Tučka: Opus 10/12
• Ludmila Müllerová: O sněženkách a trnkovém keři
• Jan Žlebek: Z nehybných očí jí tečou slzy, její zpěv voní létem
• Václava Molcarová: Legenda o Stonarovi
• Jiří Kelbl: Čajová růže
• Dana Rusková: Jak se rodí čarodějnice
• Tereza Matoušková: Kdo se bojí mauší
• Radovan Kolbaba: Bludiště klamu
• Editor: Michael Bronec
• Formát: paperback
• Počet stran: 288
• Cena: 215 Kč
• Nakladatel: Straky na vrbě, 2011