Zmrzlinová říše – Ford Jeffrey

Pak totiž Fordovy ambice a dovednosti nabývají vskutku brobdingnagianských rozměrů. Zdá se, že v nebi, pekle či kdekoli mezi tím není mnoho věcí, které by unikly jeho zájmu a talentu. Takový dojem alespoň zanechává jeho báječná nová sbírka, jež následuje po té první, za kterou dostal v roce 2004 World Fantasy Award a která se jmenuje The Fantasy Writer´s Assistant.

Ve Zmrzlinové říši (č. Trochu divné kusy, 2005) je čtrnáct povídek včetně té titulní a úžasné, což je příběh člověka postiženého bizarní formou synestezie. Za ni získal autor v roce 2003 Nebulu. Také tu je dříve nevydaná novela (vlastně spíš kratší román) Botch Town, která svým způsobem dějově předchází elegickému rodinnému dramatu Present from the Past, které se objevilo v roce 2003 v antologii nakladatelství Silver Gryphon a nedávno na autorově návykovém blogu 14theditch.

Ve sbírce nenajdete jediný propadák, ale nad ostatní přeci jen vyčnívají Kronika Eelin-Oka (č. Ikarie 9/2005), strhující pohádka bohatší na děj i city než leckteré dvacetkrát delší dílko. Nebo The Weight of Words (Váha slov), kde génius přijde na to, jak vytvářet text, který na čtenáře sotva patrně, ale neodolatelně působí. A také veselé, ale kousavé Coffins on the River (Rakve na řece), kde honba za novou inspirací dovede dva vyhořelé autory na pár dost znepokojivých míst. A dále i conradovský duchařský příběh The Trentino Kid, který se odehrává ve vodách a kolem vod Velkého jižního zálivu u Long Islandu.

Autor také ke každé povídce přičinil krátkou, ale objevnou a často zábavnou poznámku, a to rozmáchlým tónem člověka, který zašel s kamarády na pár pivek.

Jonathan Carroll v předmluvě píše, že “Ford ve všem vidí zázrak a plně se mu oddává”. To však není vše. Ford nachází lidské v podivném a podivné v lidském a obojímu se věnuje se stejným zápalem. Některé povídky, třeba The Beautiful Gelreesh a Boatman´s Holiday, jsou opravdu velmi zvláštní, působí na téměř mytické úrovni záhadnosti a významu, až to připomíná Kafkova tajemná podobenství a povídky. Jiné, jako třeba titulní povídka, vycházejí z dobře známých věcí a pak naberou směr k věcem divným či děsivým či neskutečným, ve stylu těch nejlepších epizod Zóny soumraku. A ještě další, třeba Botch Town, tematicky jako by o fantastiku stěží zavadily, ale přesto jsou jí prosyceny..

Ale ať povídky začínají kdekoli a ať se vydají jakýmkoli překvapivým směrem, vždy vás dovedou k porozumění nebo ke zpochybnění nějakého rysu lidského údělu, a činí tak elegantně, uváženým slohem, který nikdy nesklouzne do manýry, často bývá zemitý a dost zábavný, a který se vyznačuje výraznou pozorností věnovanou detailu, s níž se pojí nečekané přístupy k popisu věcí, vztahů a povah, i když tyto unikají do končin, kde by je méně kvalitní autor utopil v beznadějně popletené metafyzice.
Fordův styl má v sobě cosi ze starosvětského vypravěčství; Ford je dědicem velkých autorů dobrodružné literatury a vypravěčů konce 19. a počátku 20. století, ale přitom snovost jeho logiky a obraznosti je zřetelně post-freudovská.

Ústřední povídkou sbírky je Botch Town, mistrovské završení sledu napůl autobiografických povídek, které Ford píše už nějakou dobu, přitom však chronologicky nejranější, aspoň pokud vím. (Bylo by skvělé najít je někdy všechny sebrané do knihy.) Její děj se odehrává v pozdním létě a na podzim jistého roku na počátku 60. let a soustředí se na příhody chlapce, Jeffa, jeho staršího bratra Jima a jejich mladší sestry Mary. Ti tři žijí v městečku v New Jersey s matkou alkoholičkou, s dobromyslným, ale přetaženým otcem a s prarodiči

Takový příběh o dospívání si říká o srovnání s Bradburyho Pampeliškovým vínem, přinejmenším díky uctivému vyvolávání duchů všedních dětských zázraků a běsů. Ale i s hororem Something Wicked This Way Comes od téhož autora, protože i tady je atmosféra plíživé hrozby a záblesky nečekaného děsu; záhadný tulák se promění v děsivého muže v bílém autě, který možná unáší, možná neunáší místní děti. Model města i s drobounkými obyvateli,  který si ve sklepě postavil Jeff, najednou zrcadlí události ve skutečném městě… pokud rovnou není jejich příčinou. Zajímavou zvláštností Fordovy prózy je, že jeho kratší práce bývají často hutněji členěny do různých úrovní významu a symbolických ozvuků než jeho romány. A Botch Town není výjimkou; jak čteme, otevírá se nám stále víc a do větších hlubin, jeho obrazy a děje nás pronásledují dlouho poté, co jsme otočili poslední stránku. Jako u všech Fordových nejlepších prací má i Botch Town moc měnit čtenářův náhled na sebe samotného i na svět.

Ford je stejně jako Bradbury nefalšovaný a významný americký literát; doufám, že také on si najde širší publikum, které si rozhodně zaslouží. Zatím je ale náš, tak buďme rádi.

Recenzi pro FP přeložil (translated by) Richard Podaný
First appeared in Science Fiction Weekly, translation published by kind permission of the author.

Povídky z tého knihy se postupně budou objevovat v českých časopisech a antologiích. Souborné vydání se zatím neplánuje. Všechny názvy zmíněných (česky nevydaných) knih a děl jsou pracovní, což se týká i termínů z recenzované knihy, jež mohou být řešeny v budoucím, reálném českém překladu jinak.