Zlomený meč – Anderson Poul

 Nedávno zesnulý americký spisovatel Poul Anderson (1926-2001) patřil k velkým osobnostem světové fantastiky. Proslavil se jak v žánru sci-fi (např.”Strážci času”), tak ve fantasy. Byl hrdý na své severské předky a často se věnoval fantasy s vikingským základem.

Osobně považoval za svůj nejzdařilejší román “Tři srdce, tři lvy” , ale rád psal i drsné  příběhy o Conanovi. Ale nejlepší hold svým vikingským předkům složil románem “Broken Sword”(Zlomený meč).  Tady nejde ani o heroic fantasy s nepřekonatelným hrdinou jako Conan, ani o klasickou tolkienovskou fantasy o věčném boji sil světla (dobra) s temnou mocí (zla), která představuje asi většinu fantasy, vydávané u nás a prezentované autory jako Feist, Jordan, Goodkind, atd. Nejvýraznějším rysem pro jeho román “Zlomený meč” je absence jakékoliv síly dobra, či kladného hrdiny vůbec. Nevím přesně, jak je přesně definován žánr dark fantasy , ale myslím že tento vynikající fantasy příběh splňuje všechny jeho předpoklady.

Začátek knihy je sice plný krvavých vikingských nájezdů ve středověké Anglii , ale hlavní děj příběhu se odehrává ve světě lidem neviditelném, v říši elfů a skřetů. Anderson ale na rozdíl od pana Tolkiena nevykresluje elfy jako dokonalé a dobré bytosti, ale převzal jejich charakter ze starobylých severských legend, kde elfové byly vykreslováni jako bytosti úskočné, povýšené a opovrhující lidskými barbary. Skřeti jsou i zde ale brutální bestie toužící pouze po boji. Jinak se v příběhu objevují i ostatní mýtické postavy jako trpaslíci, goblini, skřítci atd. Do toho všeho se ještě vloží severští bohové z Valhally, kteří využijí hrdiny knihy pro své vlastní neznámé účely.

Příběh začíná postavou vikingského náčelníka Orma Silného, který si vydobyl vlastní pozemky v Anglii a oženil se z místní sasskou dívkou. Všechny sousedské problémy řešil stylem sobě a vikingům vlatním – zmasakrovaním. Proto se nelze divit, že brzo  jméno jeho rodu bylo čarodějnicí z lesů prokleto k věčným mukám. Když se narodí jeho první syn, tak ho unese elfí hrabě a vymění ho za křížence elfa a skřeta. Dítě odnese na svůj hrad a pojmenuje ho Skafloc. Vychovává ho jako svého syna, elfího bojovníka. K jeho lidské síle svalů se ještě přidají i magické možnosti. V elfím království si užívá jen samých příjemností – lovů, kouzel a flirtů s elfímy kráskami. Za to u Orma se u jeho podvržence pojmenovaného Valgard začíná projevovat jeho rodná skřetí krev. Pomalu se z něj stává vyvrhel rodu a uspokojení nalézá pouze v boji, kde se stává bersekrem. V této době vrcholí odvěká vražedná nenávist mezi elfy a střety, která vyvrcholí vzájemnou totální válkou. I když kolem zuří válečná vřava, hlavní linie příběhu se točí kolem nenávisti mezi Skaflocem a Valgardem, kteří jsou i díky vůli bohů nejdůležitějšími osobami v této válce.

Na překladu knihy pracovali samé osobnosti z naší fantastiky. Uvedeme-li překladatele Jan Kantůrka, nemá cenu nic jiného dodávat. A k tomu na redakci práci dělal Egon Čierny. Pouze obálka od Karla Tomana trochu pokulhává za kvalitou knihy. Anderson se ve své předmluvě omlouvá čtenářům za tuto mladickou nerozvážnost, ale nevidím jediný důvod proč.

Závěrem bych jen citoval knihu: “Poul Anderson se tímto románem hrdě hlásí k odkazu svých vikingských předků a vytváří chmurný protiklad k Tolkienovskému pojetí fantasy.“