Fantom Print vydal další (druhou v pořadí) sbírku fantasy povídek Alexandry Pavelkové. Nevelká knížka obsahuje celkem pět povídek, z nichž jedna se dostala do finále soutěže „O nejlepší fantasy“ a druhá dokonce dostala v CKČ „Mloka“. „Zlomená přísaha“ nepřímo navazuje na „Prokletou přísahu“ a přináší další příběhy léčitelky Vimky. Některé povídky v nové sbírce odkazují na předchozí příběhy, nebo na ně úspěšně navazují.
Dům bolesti se odehrává ve dvou dějových liniích – v jedné se prostřednictvím snů seznamujeme s Vimčiným neradostným dětstvím, ve druhé se spolu s vědmou a drakobijcem Žilicou účasníme pátrání po příčině záhadných úmrtí v jedné malé vesnici.
Kousek stínu je dobrodružný příběh, popisující děsivý transport nebezpečného zločince skrz loviště přemnožených polednic uprostřed parného léta. Mistrně nahozené charaktery postav, přízračná atmosféra a celkově velmi dobré podání nenechají nikoho na pochybách, proč právě tato povídka obdržela „Mloka“.
Dračí cesty nepřímo navazují na příběh „Jantarová Kapka“ z předchozí sbírky. Vimka se zde setkává s umírající dračicí, která dosti nevybíravě shání chůvu pro mládě, jež se má vylíhnout, a po delší době i s drakobijcem Žilicou.
Malé a větší hříchy zavádějí Vimku do vesnice uprostřed lesů právě v době obřadů. Obyvatelé zde uctívají jednorožce a ti jim oplátkou přinášejí štěstí a dobrou úrodu. V době příchodu Vimky ale začne někdo jednorožce lovit a vědma se ocitá ve smrtelném nebezpečí.
Povídka Paví pero rozebírá na pozadí dramatické cesty etické problémy, vytvořené konfrontací nepříznivých okolností s obsahem Vimčiny přísahy – léčitelka musí pomáhat trpícím, na které narazí a nezbývají jí síly na pomoc těm, kterým pomoci opravdu chce.
Celá sbírka se vyznačuje propracovaností a kultivovaným stylem vyprávění. V kontextu nezapře inspiraci Sapkowského „zaklínačským“ cyklem, ale zároveň si zachovává originalitu i vysokou kvalitu. Autorka je u nás v současnosti (podle mého úsudku oprávněně) řazena mezi špičku v kategorii fantasy povídek a nezbývá než doufat, že si i její další produkce zachová stávající kvalitu.
Co mě vedle nepříliš lákavé obálky Miša Ivana (vychází z děje poslední povídky) na knize vadilo? Byla to úvodní „Poznámka nakladatele“ Libora Marchlíka, který promrhal celou stránku na sdělení, jehož podstata by se dala shrnout do konstatování že kšeft je kšeft a jméno známého autora (zde Alexandry Pavelkové) prodává. Obávám se, že obdobné texty nepatří do úvodu, ale na opačný konec mezi reklamy a nabídky, nehledě na to, že jde o skutečnosti dobře známé každému soudnému čtenáři a není třeba na ně plýtvat papírem.
Až na výše zmíněné „kosmetické“ vady tedy čtenáři dostávají do ruky vysoce kvalitní knihu „tuzemské“ produkce, která by v žádné knihovně neměla chybět (vyjma zavilých odpůrců fantasy).
