Zlato Arkony 1 – Juraj Červenák

Aktuální román Juraje Červenáka navazuje chronologicky na události, vylíčené v trilogii Černokněžník. Čtenář je tak uveden do doby na prahu 9. století, kdy Evropa na jedné straně zažívala slavné (i méně slavné, bráno například z pohledu Sasů) časy, personifikované ve jméně Karla Velikého, na straně druhé musela čelit výbojům bojovných skandinávských Vikingů. To představuje ve zkratce vděčný historický kontext, do něhož umisťuje Červenák svůj příběh. Jak napovídá už sám název, jeho děj se odehrává na pobřeží Baltského moře, kde stávalo až do 12. století slovanské hradiště Arkona s významnou svatyní boha Svantovíta. Zároveň toto území představovalo příslovečný trn v oku jak pro vládce Saska, tak pro dánské krále. Dějiny zdejších polabských Slovanů tak byly vždy bohaté na válečné události, při nichž tekla krev proudem. Inu, zázemí pro hrdinskou fantasy jako stvořené, ani si netřeba moc vymýšlet.

Čtenáře hned zkraje navnadí na patřičnou notu tradičně geniální obálka Michala Ivana, bez níž už si asi málokdo dovede Červenákovy knihy představit. Není divu. Atmosféra potemnělé oblohy, rozbouřeného vodstva, na jehož hladině se jen stěží drží dvě lodě, přičemž jedné dominuje hrůzostrašná lebka draka, ozdobená věncem lebek lidských, druhé zas rudé světlo Krvavého ohně, linoucí se z očí Černokněžníka, napínajícího avarský luk… To musí zákonitě okamžitě rozproudit krev v žilách každému.

Za ilustrátorem však nezaostává ani spisovatel, jenž neztrácí čas a bez meškání vrhá čtenáře přímo do děje. Ten se tak nestačí ani rozkoukat, o to snáz se ale může vcítit do postav, jejichž osudy začíná sledovat a které právě probudilo ze spánku varovné troubení rohů strážců. S hradištěm Volgost se přitom čtenář sotva stačí seznámit natolik, aby pochopil, kdo připlul pod jeho hradby, a již je hradiště v plamenech a jeho kníže Bratimír mrtev. Události se valí kupředu stejně rychle, jak nebohý čtenář obrací stránky. Přichází seznámení s knížetem Štětína Kručinou, který je ovšem už jen stínem někdejšího válečníka, jenž nyní utápí v medovině svůj žal ze ztráty syna, kterého mu vzali strůjci pádu Volgostu.

Relativně dlouho si netrpělivý čtenář počká na příchod Rogana a Goryvlada, kteří se mu mají stát na této cestě průvodci a mají ho informovat o tom, co se vlastně děje. Žrecové z Arkony totiž čelí smrtelnému nebezpečí. Hradiště padlo do rukou démonických Seveřanů, kníže Arkony zemřel a hradby svatyně jen stěží odolávají útokům magie i vojska. Volání o pomoc se doneslo až na vzdálenou Kančí horu a mocný černokněžník neváhal ho vyslyšet. Zdá se však, že podivní bělovlasí cizinci budou i nad jeho síly. Roganovým úkolem je proto nejprve postavit na nohy knížete, topícího se v žalu, smířit ho s úhlavním nepřítelem, vládnoucím ve Volinu, a přesvědčit tradičně znesvářené polabské Slovany o nutnosti táhnout za jeden provaz, aby byla vůbec naděje, že Arkona a Svantovítova svatyně bude zachráněna.

Celý děj knihy je vlastně „jen“ úvodem. Avšak úvodem nadmíru poutavým a napínavým. Rogan řeší během počínajícího tažení celou řadu těžkostí a dva knížecí kohouti na jednom smetišti mu situaci vůbec neusnadňují. Hned první střet s álfy (neboť to je skutečná identita skandinávských démonů) navíc ukáže, že jsou Roganovi a Goryvladovi více než rovnocennými protivníky. A když se na jejich stranu postaví i vikingští žoldnéři, mají slovanské voje hnedle hlavu v pejru.

Na textu je vidět, že Juraj Červenák ušel velký kus cesty a při práci na svých „velkých“ trilogiích posbíral řadu cenných zkušeností, které teď zúročuje. Děj je totiž skvěle vyvážený, atmosféra správně kořeněná, postavy životné, jejich motivace a jednání věrohodné. Álfové jsou pak přesně tím nepřítelem, kterého Rogan potřebuje, aby se nejednalo o selanku. Vsadím se, že v některých chvílích zažijete něco, co není u fantasy četby zrovna železným pravidlem: záchvěv obav o oblíbenou postavu. Výsledkem tak nemůže být nic jiného, než spokojenost čtenáře. Na druhou stranu je třeba Červenáka pochválit i za to, že nový Roganův příběh sice zaznamenal posun v kvalitě, ne však za cenu ztráty tváře. Roganovský kánon nebyl změněn k nepoznání, dosáhl jen nové kvality. Zlato Arkony tak nevybočuje z linie původní trilogie a nebude proto působit rušivě při opakovaném čtení starších knih. Určité obavy mohlo vzbuzovat i rozdělení knihy na dvě části. Nejde ovšem o nešvar, ač je prvnp kniha nezastřeně cestou k hlavní zápletce, dílčí příběh jako takový je relativně ukončený a čtenář není ochuzen ani o poměrně grandiózní finále. Samozřejmě to neznamená, že by pak nečekal jako na trní, kdy konečně vyjde svazek druhý. Ale život holt není peříčko. Zlato Arkony je tak knihou, která fanoušky Červenákovy tvorby rozhodně nezklame, ba naopak. A ty, kteří by se snad báli, že si kvůli neznalosti první trilogie musí nechat zajít chuť, můžu s klidným srdcem uklidnit. I když obeznámenost s předchozími osudy Černobohových emisarů je nepochybně k dobru věci, domnívám se, že knihu si lze dostatečně vychutnat i bez toho.

Román také obsahuje bonus v podobě vítězné povídky ze soutěže Napiš si svého Rogana. Jejím vítězem se stal i u nás poměrně známý slovenský autor Rastislav Weber s textem nesoucím název Krvavá volba. Hodnocení této povídky není lehké. Jakkoliv sympatická je Červenákova nabídka půjčit svého hrdinu i jiným autorům, potažmo pak možnost výsledek v jeho knize publikovat, nemůžu se zbavit dojmu, že je to záměr spíše kontraproduktivní. Čtenář tak je nutně konfrontován se dvěma různými autorskými styly, přičemž autor povídky už s ohledem na rozsah hlavního a svého textu tahá za kratší konec špagátu. Weberova povídka totiž není špatná. Než se ale čtenář po Červenákově podmanivém textu naladí na novou notu, cca 20 stran je pryč. Naladění nenapomáhá ani to, že oba texty nemají společného nic než hlavní hrdiny. Je patrná i nestejná kvalitativní úroveň obou autorů, kterou nelze díky podmínkám nesrovnávat, subjektivně se mi jeví slabší i Weberova zápletka. Pokud je Červenákova povídka Věrozvěstové obecně hodnocena v roganovském kontextu jako slabší, pointa Krvavé volby není ničím víc než nevýznamnou epizodou Roganova života, aniž by Weber zjevně usiloval o něco více (otázkou je, zda mu to prostor vůbec umožňoval). Jeho povídka tak je především textem, který čtenáře neznudí, ale také mu nezůstane dlouho v paměti.

Na Rujáně odjakživa vládli žrecové z Arkony. Touha po pokladech svatyně však přivedla na ostrov cizí hrdlořezy. Jejich lodě s dračími lebkami se vynořily ze severních mlh, z říše skryté před pohledy smrtelníků. Zaútočili, naplnili pobřežní vody těly rujánských obránců a obsadili ostrov. Arkona zatím odolává. Kouzla, která ji chrání, však slábnou. Cizinci mezitím rozšiřují svou hrůzovládu – dobyli už Volgost a téměř se zmocnili štítu boha Jarovíta, ve Štětíně potupili Triglavovu svatyni a teď cení tesáky směrem k majestátnímu Volinu. Slovanští žreci a vládcové volají o pomoc. Povodím Odry z dalekého jihu přichází pán Radhostova meče a jeho démonický vlčí průvodce… Po mnoha letech od napsání cyklu Černokněžník se Juraj Červenák vrací ke svým nejpopulárnějším hrdinům, Černému Roganovi a Goryvladovi. V dvoudílném románu Zlato Arkony je pouť zavede na sever, až na jantarová pobřeží, kde slovanští bohové čelí krvelačným dobyvatelům. Poradí si černokněžník v končinách, které jsou tak daleko od Kančí hory a Krvavého ohně, zdroje jeho moci? (anotace)

• Zlato Arkony
• Autor: Juraj Červenák
• Překlad: Robert Pilch
• Série: Černý Rogan 1
• Forma: paperback
• Počet stran: 298
• Cena: 258 Kč
• Vydal: Brokilon, 2012

Přečtěte si i ukázku z knihy.

Četli jste tuto knihu? Ohodnoťte ji a napište k ní komentář.

Kupte si Zlato Arkony v našem e-shopu s 15% slevou (ušetříte 39 Kč).