Čarodějce Moire, kterou přivedla na svět Petra Neomillnerová, náleží v relativně nedlouhých dějinách české fantasy významné postavení. Je s námi totiž už docela dlouho a v mnoha ohledech byla první. A na ty první se většinou nezapomíná…
 |
Petra Neomillnerová samozřejmě není první českou autorkou, zaměřující se na fantastiku. Nepochybně však je jednou z výrazných spisovatelů, kteří vnesli do českých žánrových vod svěží vítr. Úsečný autorský styl, prostý povrchního romantizujícího étosu, důraz na psychologii postav dovedenou na dřeň, příběhy plné špíny každodenního života, jimž vévodily dnes již charakteristické postavy silných ženských hrdinek, v jejichž čele stanula právě Moire. Co se dnes zdá být obnošenou vestou, znamenalo v době, kdy byla vrcholem ženské emancipace ve fantasy Rudá Sonja (která navíc vždycky prohrávala na body s Conanem), solidní revoluci. Dá se říci, že právě úspěchem příběhů čarodějky Moire a jejích přátel skončila v českých zemích 90. léta, kdy nočním stolkům čtenářů vládli David Eddings a spol.
První povídku s rudovlasou čarodějkou Petra Neomillnerová publikovala v roce 2003 (dodnes skvělý Hněv řeky), v roce 2006 pak vyšla sbírka povídek s příznačným názvem Vlastní krev, v nichž Moire hrála hlavní roli. První díl Písní čarodějky, román Nakažení vyšel o rok později, na druhý svazek, Hon na lišku, si příznivci Moire ovšem museli počkat až do roku 2011. A v roce 2014, pod 11 letech, se tedy Mořin příběh prostřednictvím Zjizvených završil.
Úder přichází z nečekané strany
Druhý díl Písní čarodějky skončil, jak většinou končívají naprostá finále. Válka, kterou Moire a Layela vedli, skončila jejich vítězstvím, ale ztráty byly nemalé. Větší, než ztráty na životech a na těle však byly ztráty na duši. Nic totiž nebolí tak jako zrada blízkého přítele. Zjizvení tak už podle názvu pojednávají hlavně o důsledcích. Hlavními tématy jsou proto nadcházející porod na straně jedné a řešení Vierova osudu a konsolidace Bratrstva na straně druhé. A hoši z Layely si samozřejmě plánují vyřídit účty s Chladným větrem.
Nebyla by to ale Petra Neomillnerová, kdyby postavila závěr trilogie na Moiřině vyrovnávání se s mateřstvím. Pod povrchem, stranou pozornosti všech zúčastněných, totiž kypí letité ponížení, jdoucí ruku v ruce se zoufalstvím, takže netrvá dlouho a stíny z minulosti po Moire znovu natáhnou své pařáty. A v tentokrát úspěšně.
Úder přichází z nečekané strany. Jakkoliv to po Vierově odhalení v minulém díle může znít jako nemožné, Moire se stává obětí zákeřného traviče a její přátelé se musí sjednotit v boji o život nejen její, ale i jejího dosud nenarozeného dítěte. Přičemž se nenacházejí na nejlepší startovní pozici. Čas je totiž nepřítel, který nezná slitování.
Jak by řekl Terry Pratchett, přicházejí zajímavé časy a s nimi další ztráty. Tenhle příběh je hodně pochmurný, tne do živého a leckdy nechává atmosférou vzpomenout na autorčino opus magnum Dítě skály.
Jaká je třetí Píseň čarodějky?
Zjizvení nijak nevybočují z dosavadní autorčiny tvorby, jak ji už dávno známe. Na výše uvedené charakteristice autorského rukopisu Petry Neomillnerové totiž není třeba nic měnit. I Zjizvení jsou psáni typickým strohým stylem, postaveným hlavně na dialozích, což přispívá ke spádu textu. Autorka klade důraz na postavy, jejich charaktery a psychologii; Zjizvení definitivně potvrzují proměnu Moire, což šlo obzvláště dobře sledovat v průřezovém povídkovém výboru Rudovlasá (2012).
Odvrácenou stranou tohoto rukopisu je ale méně prokreslené prostředí, než je ve fantasy zvykem. Nemohu se stále zbavit dojmu, že příběhům o Moire toto – na rozdíl od příběhů zaklínačky Loty nebo upírky Tiny – škodí a veškerý potenciál, který zápletka a postavy přinášejí, tím pádem nelze plně využít. Třebaže tento fakt není na překážku čtivosti a čtenářskému zážitku, přece jen to Písně čarodějky sráží.
Zjizvení jsou přesto poctivým příběhem a bezesporu představují důstojné zakončení. Ale čeho? Příběhů rudovlasé čarodějky Moire? Nebo jen jedné jejich etapy?
| 80 % |
|
