Nakladatelství Plus si zaslouží pochvalu za druhá vydání sbírek povídek. Před časem tak učinilo s knihou Vilmy Kadlečkové Na pomezí Eternaalu, nyní se v obchodech objevila reedice od Neffa, Zepelín na Měsíci, která je ovšem ve skutečnosti úplně novou knihou, protože obsahuje, až na jednu výjimku, i povídky ze sbírky Vesmír je dost nekonečný.
Povídky jsou velmi rozmanité a je jich akorát tolik (tedy třináct), abyste si je všechny vybavili i po dočtení knihy. Přesto se aspoň některé z nich dají k sobě přiřadit a najít jejich společné prvky.
Střípky z Arkádie
Do prvního šuplíčku se dají zařadit povídky z již celkem rozsáhlého Neffova Arkadského cyklu. Úvodní práce sbírky Ano, jsem robot vypráví o peripetiích s bojovým robotem a pojednává o klasickém tématu z řetězů se urvané nadinteligence. Lov na krysu zase odhaluje kus historie Arkádie, kdy lidem začali brát práci androidi. Samotný akční příběh doprovází část odhalené budoucnosti a ne náhodou silně připomíná začátky nacistického Německa a západoevropské sociální bouře proti strojům. Obě dvě povídky odkrývají kousek dějin Arkádie a oproti třetí povídce patří k velmi vysoké laťce nejlepších povídek sbírky. To třetí kratší povídka, Zepelín na Měsíci, je jen takovým doplňkem o síle ducha nad hmotou a je jen dobrá.
Toulky do vzdáleného vesmíru
V druhém šuplíčku jsou povídky, které hovoří o světě, kdy už lidstvo překonalo hranice sluneční soustavy a využívá možností vesmírných dálav. Moby Dick jako takový se sice odehrává na Zemi, ale máme tu vzpurnou vesmírnou loď nové generace, která odmítá poslouchat příkazy. A opět je to pojednání o vzpurné inteligenci, avšak tentokrát se střetává s Neffovým oblíbeným hrdinou – údržbářem-mechanikem, který se ovšem musí notně přeškolit, aby zvládl tuto patálii.
Další dva texty se už ve vzdáleném vesmíru odehrávají. Ale zatímco první z nich, Tak alou do ráje, vypovídá pravdivější obraz o vesmíru na inteligenci střídmou a vzorně využívá médií jako vesmírný National Geographic, druhá práce Vesmír je dost nekonečný je o vesmíru plném inteligencí, i když je pravdivější v tom, že lidstvu k překonávání světelných roků dopomůžou právě mimozemšťané. Stejně jak v první práci se setkáváme s hrdin(k)ou mechanikem. Pro všechny zmíněné příběhy platí to, že patří k tomu nejlepšímu ve sbírce.
Tak trochu jiný Neff
Z koncepce sbírky vedené v duchu sci-fi se vymykají dvě povídky. Je to hororová Nevěsta na dlouhou noc, v níž Neff zabrousil do upírského tématu, a snad nejpodivnější autorova práce Mystérium tmy, v níž autor zkusil surrealismus a poetiku jazyka, i když ani v jednom, ani v druhém nijak zvlášť nevyniká. Obě povídky jsou krátkým zpestřením, aby si čtenář od sci-fi na chvíli odpočinul.
A ty ostatní
Dost bylo škatulkování, i když při troše snahy by se daly najít i nějaké další šuplíky. Třeba nepříliš přesná škatule vědecká fantasy, do níž by se dala zařadit povídka Poselství pro Agla Mathona, jež rozvíjí myšlenku alchymie jako hlavního vědeckého směru, kterou hatí trochu účelový závěr. Dala by se sem umístnit i povídka Brána číslo třináct, která je taky trochu o alchymii, i když je to vlastně typická scifi-časovka. Ale jinak je Neff rozmanitý – trochu politické sci-fi si užijeme v povídce Vládní tramvaj, a i když Neff zmiňuje, že politické pozadí je důležité i pro povídku Hlubina, zde je silnější vliv hledání života, a to dokonce inteligentního, v neprobádaných vrstvách Země. No a nakonec kraťas Stříbrný brouk přesvědčí o tom, že Neff zvládá napsat i text založený pouze na pointě.
Kniha obsahuje předmluvu a úvody k jednotlivým povídkám psané Ondřejem Neffem, což by se mělo stát pravidelným vítaným bonusem u znovu vydaných sbírek, nemluvě o sbornících. Nicméně předmluva obsahuje jednu faktickou chybu, když Neff zmiňuje, že v knize jsou dvě povídky z Arkadského cyklu, ale ve skutečnosti v ní jsou tři. Je to však asi jediná šmouha na redakci knihy i obsahu sbírky samotné, protože jinak se jedná o nadprůměrné čtivo ve velmi vzhledném kabátě.
Dynamit má tu zvláštní vlastnost, že s věkem neslábne. I po dvaceti letech vámi otřese stejně silně jako v den, kdy ho nalisovali do patrony. Nebo, jako ho Ondřej Neff napěchoval do svých povídek, obsažených v této knize. Sbírka Zepelín na Měsíci je v tomto svazku doplněna o povídky z kratší sbírky Vesmír je dost nekonečný. Žánrově jsou ty příběhy rozmanité, od tvrdé sci-fi kosmického typu přes horor až po grotesku, avšak všechny mají společné rysy. Především spádný děj, prudké překvapující zvraty a vtip. Zepelínem na Měsíci Neff upevnil v roce 1990 svoji pozici ve špičce české sci-fi a neztratil ji dodnes. Ve sbírce najdeme zásadní povídky dnes už kultovního „arkadského cyklu”, mysteriózní příběhy, jako je Poselství pro Agla Mathona, i náčrty překvapujících technických vizí, jaké možná najdou naplnění v příštím tisíciletí, jak jsou předestřeny třeba v povídce Tak alou do ráje. Autor své znovu zveřejněné povídky doplnil komentáři osvětlujícími jejich vznik a zaměření. (anotace)
- Autor: Ondřej Neff
- Formát: hardback
- Počet stran: 344
- Cena: 329 Kč
- Nakladatel: Plus, 2011
Jan Michálek (redaktor)
jan.michalek@fantasyplanet.cz
Vzhledem k tomu, že ta původní vydání mám pořád ještě v knihovně (a na rozdíl od mnoha novějších knih se jich nezbavil), k obsahu se vyjadřovat netřeba. Jedna otázka se ale vnucuje: Proč sakra je na obálce knihy, která má v názvu zepelín – a v daném textu o zepelín skutečně jde -, obyčejný neřiditelný balon?
Parseval
Tohle vypadá na pozorovací Parseval, nebo Caquot – prostě “jitrnice” jak z Bigglese. Na obálce původního vydání zase poletovaly hybridy Lebaudyho poloztužené a Santos-Dumontovy neztužené konstrukce. Jsem zvědavý, ve kterém vydání se sbírka dočká opravdového zepelínu.
Pro pořádek
Neboť kniha nestála Fantasy Planet za zanesení do databáze knih, budiž zde řečeno, že obálka pochází ze skici Kamila Lhotáka. Takže ten je v tom nevinně, spíš odpovědný nebo výtvarný redaktor.
A úplně přesně
Odpovědnou redaktorkou byla Dana Tichá, výtvarnou Alexandra Horová.