Zemřít v Italbaru – Zelazny Roger

Zemřít v Italbaru začíná více než slibně: Malacar Miles, poražený velitel hvězdné flotily a momentálně tajný agent na volné noze, se svou neobvyklou pomocnicí Šind (třičtvrtěmetrová chlupatá koule s psionickými schopnostmi) provádí sabotáž na jedné z tranzitních planet. Jsou to sice nervy, ale zadaří se a nepříteli, který kdysi zpustošil Zemi, je uštědřen další nepříjemný úder. Jenže jak už to u Zelaznyho bývá, tohle je pouhý začátek.

Zemřít v Italbaru je novela spletená ze čtyř dějových linií, každá z nich vedená jednou velmi zvláštní postavou. Hlavní dějová linie sleduje osudy Malacara Milese, posledního přeživšího velitele DYNABu, odhodlaného bojovat až do smrti. Co na tom, že je posledním člověkem žijícím na Zemi, zničené v konfliktu dvou planetárních uskupení, a jeho teroristické útoky nemohou zvrátit prohranou válku? Jediné, co chce, je přesvědčit nepřítele, Sloučené Ligy, aby nechaly čtyřiatřicet světů, tvořících DYNAB, na pokoji. K tomu ale bude potřebovat něco účinnějšího. V podstatě náhodou se však objeví příležitost získat zbraň, která by mohla pomoci nastolit definitivní mír, nebo dokonce zvrátit prohranou válku. Miles se spolu s několika přáteli, z nichž jeden čte myšlenky a druhý dokáže zhmotňovat sny, vydává na rozhodující výpravu.

Druhou dějovou linii tvoří putování pana Há, celým jménem Heidela von Hymack, po nejrůznějších světech, na nichž působí jako léčitel. Jeho tělo má totiž pozoruhodnou vlastnost – dokáže do sebe absorbovat nejrůznější nemoci a nákazy, včetně těch smrtelných, a přežít díky očistné komatické katarzi. Její účinky však nikdy netrvají příliš dlouho a po jejím odeznění se opět stává smrtelně nebezpečný každému, kdo se ocitne v jeho blízkosti. Přestože sám žádné léčitelské schopnosti nemá, z jeho tkání dokáží vyškolení lékaři vytvořit téměř jakékoli sérum, takže Há funguje jako obrovská mobilní a myslící databanka chorob a jejich protilátek. Jenže jeho poslední mise v Italbaru se zvrtne a z mírumilovného léčitele se stává prorok zkázy. Mimochodem, právě Há je na obálce novely.

Třetí, víceméně okrajovou dějovou linii vede doktor Larmon Pels, zmrazený deset vteřin před svou klinickou smrtí. Osvobozený od jakýchkoli požadavků své nedokonalé tělesné schránky, tento kryonický lich budoucnosti tráví veškerý svůj čas myšlením, výzkumy a posloucháním hudby. Jeho cílem je nalézt lék na svou chorobu, ale dá se říci, že mu současný status quo vyhovuje. K velké nelibosti několika generací jeho příbuzných, marně čekajících na dědictví.

Poslední dějovou linii otvírá až v polovině novely George Francis Sandow, dobře známý z novely Ostrov mrtvých, avatar mimozemského božstva Pejců. Ačkoli disponuje schopností tvořit celé světy, stále je to „jen“ člověk. Výjimečný, ale ne nesmrtelný. Rovněž on pátrá po panu Há, jeho motivace je však méně „sobecká“, než je tomu u ostatních.

Není snad nutné dodávat, že setkání takto mocných postav nemůže pro většinu z nich dopadnout dobře. Ani pro jejich nejbližší okolí. Čtenáři sice ví, že se hrdinové v nějakém bodě musí střetnout, ale neví, jak a kde k tomuto střetu dojde. A právě to je na novele nejzajímavější.

Zemřít v Italbaru sice spolu s Ostrovem mrtvých tvoří minicyklus Světůtvůrce George Sandow, nicméně daleko přesnější je napsat, že Zemřít v Italbaru se odehrává v tom samém univerzu a pouze si vypůjčuje jednu postavu z Ostrova mrtvých. Návaznosti a svým způsobem také uzavřenosti příběhu, na jakou mohli být čtenáři zvyklí třeba z minicyklu Prokletý Dilvish nebo Čarodějovy světy, se zde tedy nedočkáte. Například není ani jasné, jak dlouho po událostech z Ostrova mrtvých se Zemřít v Italbaru odehrává, ale vzhledem k tomu, že Země je zpustošená válkou, muselo od událostí Ostrova mrtvých uplynout alespoň pár desítek let.

Bohužel, bez znalosti Ostrova mrtvých se od okamžiku, kdy se na scéně objeví George Sandow, začne čtenář ztrácet v tom, kdo to je, co umí a proč se vlastně žene za panem Há, protože Sandowovy schopnosti i motivace jsou naznačeny jen letmo. Paradoxní je, že právě Sandow je klíčovou postavou, která v závěru všechny hlavní postavy odsune stranou, a rozhodující střetnutí leží právě na jeho bedrech. To však není jediný „podraz na čtenáře“, kterého se Zelazny v novele dopustil.

Dalším je neukončenost, respektive naprostá samoúčelnost hned celé jedné dějové linie a tím pádem také postavy, což je u Zelaznyho věc nečítaná. Ano, i touto dějovou linií udržuje autor čtenáře v napětí až do konce, ale když už Zelazny ve svých knihách použil MacGuffin, byly to dílčí věci či izolované nápady, do nichž autor neinvestoval X stránek a ani čtenáři absence jakéhokoli bližšího vysvětlení nevadila (například pekelné průpovídky – kdekdo o nich mluví, včetně Prokletého Dilvishe, ale čtenář se o nich až na jednu výjimku nikdy nedozví nic bližšího a konec Země Změn se obejde bez jejich použití).

Zemřít v Italbaru není špatná kniha. Zelazny v ní překypuje nápady, schopnostmi a odlišnými motivacemi jednotlivých postav. Pracuje s protiklady zdraví a nemoci (přičemž se ukazuje, že jde o dvě strany téhož člověka), poprvé používá koncept schizofrenního božstva Amyr-o-Myra (podruhé s tímto konceptem pracuje neméně efektně v povídce Ďábel a tanečnice) nebo znovu recykluje zachycení snů prostřednictvím umělého, netelepatického propojení mozků dvou osob pomocí složitých přístrojů (stejný koncept poprvé použil Zelazny v novele Vládce snů, byť tam šlo o psychoterapii, nikoli o tvorbu uměleckých děl). Okrajově jsou zmíněny i další prvky, například popis války a jejích následků, žárlivost a touha po pomstě a další. Bohužel, autor toho do relativně útlé novely nacpal až příliš, zdaleka ne všechny uvedené prvky tedy dostaly prostor k rozvinutí a některé jsou sotva naznačeny (čtenář by se neměl divit, že při rychlejším čtení některé z nich snadno přehlédne).

Na rozdíl od jiných Zelaznyho příběhů je novela Zemřít v Italbaru až nezvykle přímočará. Autor nezdržuje své čtenáře poetickými popisy cizích světů, postavy neochvějně směřují ke svým víceméně od počátku jasně vymezeným cílům a nenechají se odradit dílčími překážkami či neúspěchy. Na vedlejší zápletky nezbývá postavám čas a autorovi prostor, rozhodně však nelze říct, že by byla novela nezajímavá. Jen se na ní podepsal omezený rozsah, který donutil autora použít tu oslí můstek (setkání Milese s Jackarou), tam boha ze stroje (samotné vyslání George Sandowa do akce), pouze psychologický vývoj pana Há působí přesvědčivě (byť na první přečtení nemusí působit přirozeně, dává smysl). Novele by prospělo, pokud by ji autor buď z poloviny přepsal, nebo dostatečně rozšířil (ze 193 stran alespoň na 300). To by Zelaznymu umožnilo dotáhnout řadu nápadů do konce a poskytnout některým postavám dostatečný prostor pro vstup do děje.

Prvků typických pro Zelaznyho tvorbu najdou čtenáři v novele málo, nebo spíše podstatně méně, než na kolik jsou zvyklí z jeho známějších prací. Klasicky tak působí například rozmluva pana Há s lékařem v Italbaru, samotná bohyně Arym-o-Myra nebo scéna, v níž dochází ke zhmotnění snu do malé křišťálové koule. Rovněž Šind, Milesova přítelkyně, připomene svými dialogy čtenářům například Blacka z Prokletého Dilvishe. Až na výjimky se všechny tyto scény odehrají zhruba v první třetině knihy. Typicky břitkých dialogů, protkaných cynickými poznámkami či černým humorem, se čtenáři nedočkají vůbec.

Suma sumárum, Zemřít v Italbaru je průměrná novela Rogera Zelaznyho, kterou čtenáři velmi rychle zabijí jedno delší odpoledne a ještě si duševně odpočinou, ale ke které prakticky nebudou mít důvod se vracet. Nechci tím říct, že je to brak či vlakové čtivo, na to je kniha stále příliš dobrá. Po jejím přečtení je však evidentní, že Zelazny si pro její napsání vybral svou slabou chvilku.

Co se stane, když se slavný terorista, poslední bojovník za svobodu DYNABu, dozví o nejstrašlivější biologické zbrani známého vesmíru? A když je onou zbraní muž, který má vlastní přání a sny? Komandér Malacar však není jediný, kdo po tajemném panu Há pátrá. Začíná zběsilá hra o čas, a hlavní cenou je život nebo smrt miliard. Překvapivě aktuální příběh z pera mistra žánru. Roger Zelazny vás opět uchvátí a nenechá vás vydechnout! (anotace)

• Zemřít v Italbaru
• Autor: Roger Zelazny
• Překlad: Richard Podaný
• Série: –
• Forma: paperback
• Počet stran: 208
• Cena: 185 Kč
• Vydaly: Straky na vrbě, 2011

Petr Bouda (redaktor)

petr.bouda@fan­tasyplanet.cz

Četli jste tuto knihu? Nezapomeňte ho u nás ohvězdičkovat a napsat k ní komentář!

Kupte si Zemřít v Italbaru s 15% slevou.