Uctívači pokleslých žánrů, spočtěte si, kolik ročně vychází knih, jež byste si doma mohli zařadit do žánrové škatulky s tučně nadepsaným nápisem “Steampunk“. Sečtěte raději všechny za posledních pět let. Vystačí vám jedna ruka? Oddechněte, moji bratři, a s alespoň drobnou úlevou vztyčte další prst, zpod země se totiž valí Zemětřas americké spisovatelky Cherie Priestové.
Přestože se reálná účinnost skutečného parního stroje vynalezeného v osmnáctém století a rozmáhajícího se o století později pohybuje mezi pěti a patnácti procenty, fantazie autorů vědecko-fantastické literatury dokázala na jeho síle postavit jednu z nejkouzelnějších odnoží sci-fi, steampunk. Všudypřítomná pára, mechanická soukolí a ozubená kola, šílení vynálezci a dobrodružství, kam jen oko pohlédne, to vše povětšinou zkombinované s našimi reálnými historickými událostmi, takže celek tvoří zajímavou alternativu lidských dějin.
Kniha Cherie Priestové kombinuje právě steampunkové prvky s motivy postapokalyptickými a hororovými, sympaticky zasazenými do alternativních reálií Ameriky zmítané občanskou válkou. Množina všech těchto žánrů však představuje pouze prostředí pro příběh matky, jež udělá cokoliv pro nalezení svého ztraceného syna, a příběh dospívajícího chlapce, který se rozhodl zjistit pravdu o svém otci. Nečekejte tedy testosteronovou akcí přetékající děj, ani závratné technologické popisy mechanických soukolí a všudypřítomných parních strojů na zemi, vodě i ve vzduchu, tentokrát půjde spíše o pocity.
Zkáza v obchodní čtvrti!
Doposud vážený doktor Leviticus Blue, známý to vynálezce z domu na Danny Hill, jenž zvítězil v Rusy pořádané soutěži na těžební stroj, způsobil během jeho prvního zkušebního provozu strašlivou katastrofu. Vynález, pojmenovaný samotným doktorem Zemětřas – jak příhodné označení pro ono monstrum! – natolik narušil statiku půdy pod Seattleským centrem, až došlo k jejímu propadu a zřícení budov, mezi nimiž figurovaly i budovy všech čtyř Seattleských bank. Tyto banky byly následně vypleněny a jejich sklepení se proměnilo v neprostupnou kamenitou drť. Po doktoru Blueovi se země slehla, je tedy vhodné předpokládat, že samotný vynálezce svou první jízdu nepřežil. Stále hlasitěji se však mezi zdejšími ozývají hlasy, že Blue ukradl zlato bank a zmizel, zanechávaje tu za sebou svoji nebohou manželku Briar. Počet dalších obětí zatím není vyčíslen, na místo stále přicházejí dobrovolníci, střídající ty muže, jimž se po odstraňování trosek blízko tunelů vzniklých běsněním Zemětřasu začalo dělat špatně.
Výňatek z článku, autor skrytý pod značkou -jh-, deník Seattle Gazette, 5. 1. 1863.
Nějaký čas po této katastrofě vyšlo najevo, že se věci mají ještě hůře, než se na první pohled zdálo. Z tunelů unikající plyn totiž způsoboval zvláštní nemoc, díky níž většina pacientů skonala. Někteří z nich však po nějakém čase vstali z mrtvých s jedinou myšlenkou – jíst. Proto byla kolem postižené oblasti postavena dvě stě stop vysoká a až dvacet stop silná zeď, jež oddělila nakaženou, umírající část města od zbytku metropole.
Briar a její syn Ezekiel jsou přeživšími pozůstalými po doktoru Blueovi. Celé město je proto jaksepatří nenávidí. V dospívajícím Ezekielovi však proudí touha očistit jméno svého otce, jehož nikdy nepoznal, a dokázat okolí, že celá kritická událost byla pouhou shodou náhod, nikoliv záměrem geniálního vynálezce. Jenom z tohoto důvodu se Zeke bez matčina svolení (a vědomí) vydává za zeď, na místo, kde přežívají nepočetné skupinky lidí, obklopené choroboplodným plynem, hnilobci a zdí. Po jeho zmizení se za zeď vydává i Briar, ochotná pro záchranu svého syna obětovat cokoliv.
Na svých výpravách oba zpoza své dýchací masky poznají roztodivné druhy lidí, celou plejádu zajímavých charakterů, které Priestová popsala na jedničku s mínusem. V Zemětřasu se však odráží pohlaví autorky – nejlépe napsané postavy jsou ženy, zatímco muži oplývají mírnou jednotvárností (což některým neubírá na sympatičnosti). Díky rozdělení linií na Ezekielovu a Briařinu se čtenář dočká zajímavých skoků dějem v rámci několika hodin (celý příběh se odehrává během dvou dnů), které se postupně dorovnávají; zatímco má také možnost zjistit, že největší bestie se nenacházejí uprostřed řad hnilobců.
Zemětřas, první dílo z autorčina universa The Clockwork Century, představuje poctivou porci dobrodružství. Není však dokonale vybroušeným dílem. Ve třetí čtvrtině poněkud ztrácí tempo, takže se snižuje rychlost obratu stránek. Závěr výsledný dojem opět mírně pozvedává, přesto se neubráníte pocitu, že mohl být mnohem šťavnatější. Nepomáhá ani jedno „překvapivé“ vysvětlení či celkem zbytečný epilog. Celek působí jako zajímavá vitráž, složena z mnoha a mnoha skleněných dílků, které jsou však vyvedeny jen v nuzném množství barev.
Nicméně, je to v rámci možností steampunk, dobře napsaný, s dobrými charaktery a dejte mi sem další část světa The Clockwork Century, abych mohl narovnat následující prst.
V době občanské války přilákaly zprávy o zlatě na zamrzlém Klondiku na pacifický severozápad tisíce dobrodruhů. Každý chtěl zbohatnout. Ruští těžaři si dokonce najali vynálezce Levitica Bluea, aby jim zkonstruoval stroj, který dokáže těžit zlato pod ledem. Tak se zrodil Zemětřas. Již při první zkoušce se však stal neovladatelným – zničil několik bloků v centru města a otevřel puklinu, ze které začal stoupat jedovatý plyn. Ti, kdo se ho nadechli, se změnili v živé mrtvoly… Uplynulo šestnáct let. Zničené a zamořené město dělí od okolí vysoká zeď. Jen kousek za ní žije Blueova vdova se svým patnáctiletým synem Ezekielem. Ten se jednoho dne ve snaze očistit jméno svého otce vydává na výpravu zpět do zničeného města. Do města plného hladových nemrtvých, vzdušných pirátů a ozbrojených zločinců… (anotace)
- Zemětřas
- Autorka: Cherie Priestová
- Překlad: Zdeněk Uherčík
- Forma: paperback
- Počet stran: 368
- Cena: 329 Kč
- Vydal: Triton, 2011
Josef Horký (zástupce šéfredaktorky)
josef.horky@fantasyplanet.cz
díky?
jenom rýpnutí 🙂
*nemoc, díky níž většina pacientů skonala.*
jasně, lidstvo je přemnožené, tak se taková šikovná nemoc hodí
Fajn kniha! Vadilo akorát právě to, co recenzent zmiňuje-rozvleklost asi za polovinou knihy. Jinak velice sympatické postavy a kombinace zombíků. Steampunku je opravdu málo a to, co se tady začíná pokoutně hromadit pod tímto označením nemá s názvem pramnoho společné (české vody). Děsí mě jen, že se toho tady začnou chytat ostatní autoři a každý to bude psát, protože je to COOL. Ale snad z toho za pár let nevznikne “Stmívání” a následné šílenství.
rychlost
Ty jo! Nemělo to náhodou vyjít teprve včera podle edičního plánu Tritonu? Takže asi už to zasílali dřív, ale i tak to nemůže být na denním světle déle než týden ne? To je opravdu rychlost, smekám, za pár dní přečíst knížku a napsat recenzi, to je servis:)
to Aiwendil
Recenzent dostal knihu už dřív, aby recka mohla vyjít akorát v době vyjití.
Doufám, že s podobným přístupem se setkáme i u jiných titulů.
To záleží na nakladatelích. 🙂
U nových titulů nebo sérií z edičáku se snažíme po domluvě s FP zaslat recenzentům pdf knihy (ještě bez vstupních stran atd.), aby dotyčný recenzent měl čas knihu přečíst a recenze tak skutečně vyšla co nejdříve po vydání knihy nebo nejlépe v den vydání. O tištěný výtisk knihy recenzent nepřijde. Myslím, že to takhle funguje i u jiných nakladatelství, vždycky je to jen o domluvě (a důvěře, že nebudou pdf šířit dál). Díky za recenzi.
Malý technický dotaz – kniha kombinuje prvky steampunku a zombie žánru. Který z nich převládá?
jakože celé je to HLAVNĚ steampunk, takový ten správný, jak má být. Zombíci jsou jakože protivníci, respektive tam celou knihu lozí a dělají bordel.
Podle mě jsou steampunk – zombie – postapo (na které nemůžeme zapomenout, skupinky lidí přežívajících v nebezpečné zóně jsou dost podobné tomuto subžánru) téměř v rovnováze.
Postapo je to taky docela silné, ale zas mi nepřijde že by to byl úplně nějaký úplně zombie resident evil. Jinak sympatická recenze.
Tady mizí příspěvky!!!
mizející příspěvky
Ok, příště tu ty spamy nechám, když se Janu Vaňkovi jr. tak líbí. 😀 A ten čtvrtý smazaný byl komentář čistě o nich, který by vzhledem k jejich smáznutí ztratil smysl.
jo to by bylo zbytečné to je jasné tu ten můj nechávat, stejně by to bez těch spamů nikdo nepochopil.
Tak a mám ji doma 🙂 ale je to teda nezvyk číst to v češtině.
Mazat spamy má smysl
Mazat příspěvky, které upozorňují na problémy na webu, naopak nikoli. Tak jednoduché to je.
Rozhovor s autorkou
Ahoj, snad se nebudete zlobit, když čtenářům připomenu nedávný rozhovor s autorkou na http://sarden.cz/clanky/zemetras.