Bylo, nebylo, za časů mladých let sci-fi, kdy zbývalo nepoužitých nápadů nepřeberně, se mezi progresivnějšími autory ujal jistý I. Asimov hned s několika zásluhami najednou. Dvě největší byly zřejmě tyto: poskytl nový pohled na roboty v budoucnosti a popsal zhroucení galaktické civilizace, kterou měla zmírnit věda vynalezená mužem, jemuž lidé buďto nevěří nebo jeho ideje pokládají za nebezpečné. Asimovovi nic nebránilo sjednotit oba nápady do jednoho světa, jejž dále rozvíjí Jiří Dobrylovský.
Série o Nadaci je jednou z nejvýznamnějších ság science-fiction. Díky širšímu poli úvah ji asi překonává jen Duna, ale Nadace se lépe koncentruje na hlavní příběh a užívá přítomnější jazyk. Je zajímavé, že Asimov v Nadaci na pokraji maličko „cuknul“ a nechal lidstvo čelit úplně jinému osudu, než si to kdysi přemoudřelý Hari Seldon představoval.
Po dopsání Nadace a Země neměl autor již představu, jak by měl příběh pokračovat, tudíž napsal dva prequely Předehra k Nadaci a A zrodí se Nadace. V té době byly příběhy již spojeny s „robouniverzem“ a tudíž obě předpokračování využily jakožto důležitou postavu robota Daneela Olivawa, který se v čistě nadačním prostředí objevil do té doby až na konci Nadace a Země, tedy v posledních okamžicích vlastního příběhu.
Příběh zůstal na několika místech mistrem nedopracován. Mezi epigony doplňujícími příběh nejsou jenom u nás nedávno vydaní Gregory Benford, Greg Bear a David Brin, ale nyní se můžeme začíst i do knihy domácího autora, Jiřího Dobrylovského. V knize Země a Impérium podává vlastní verzi událostí vedoucích k vytvoření Galaktického impéria.
Jak hned v úvodu Dobrylovský konstatuje, byl bohužel nucen změnit (byť nepatrně – vzhledem k autorskoprávní problematice) jména jednajících postav a planet – máme tu Soliáru a Aurii, mezi kterými pendluje robot Olifan, apod., ale s tím se dá rozhodně žít. Hlavní je, že všichni víme, oč běží. Upravení potomci Pozemšťanů („Vesmířané“) žijí v obřím společenství světů, ale moc ho nerozšiřují a spíš celkově degenerují. Pozemšťanům se také z domova poslední dobou nechce, nicméně budou muset – v poslední době naměřili poněkud zvýšenou radiaci….
Děj knihy se zaměřuje (kromě letmého zmínění osudu Solárie/Soliáry) především na vzestup napětí mezi pozemským a vesmířanským svazem, jejich krátkou válku a především první pátrání po možnostech psychohistorie. Epizody na sebe volně navazují ve stylu několika originálních nadačních titulů a i jinak se – myslím, podařilo napsat jejich solidní nápodobu. Rozdíly mezi Asimovem a Dobrylovským jsou do určité míry znát až někdy ke konci v trochu kousavějším komentování situace. Je třeba pochválit autora za page turner, rychlé „odsýpání děje“, které je výrazně podobné tomu, jaké nacházíme u mistra, který posloužil Dobrylovskému svým dílem za předlohu.
Bohužel, vzhledem k vymezené době se nedočkáme výrazných překvapení – problém, se kterým se setkala už A zrodí se Nadace. Přesto jde o práci, která – byť v epigonském duchu, přinesla zajímavý podnět do naší SF literatury.
