Když se v postapokalypse kouknete do chřtánu mrtvému krokodýlovi, co uvidíte? Několik lidských hlav mezi zubními implantáty tak gigantických rozměrů, že je ani nemůže čelist pojmout. A tyto hlavy budou navíc neoddělitelně spjaty s vnitřními tkáněmi zvířecí tlamy… Prostě puch, sliz, krev a ztracené sny.
 |
Petra Slováková není zas tak neznámé jméno. Jednak už vydala vlastní básnickou sbírku, jednak publikovala své povídky v časopise Pevnost a ve sbornících (Dračí řád: času navzdory, Fantastická 55). Aktivně se účastní řady literárních soutěží, za novelu Cvrček v krabičce získala v CKČ cenu Pulec.
Se slovenskými čtenáři koketuje už delší dobu, v posledních dvou letech se na stránkách Jupiteru objevila čtyřikrát a nyní se dočkala i vydání samostatné sbírky svých povídek – u slovenského vydavatele RogerBooks.
Útlý ebook obsahuje celkem 10 povídek, z nichž některé už vydány byly, jiné jsou úplnou novinkou. Sbírku navíc obohacuje úvodní slovo Františky Vrbenské a doslov Martina Šusta. Už jen tato dvě slavná jména musí zákonitě vyvolat pozornost recenzentovu…
Křest měla knížka na posledním Parconu v Brně za pozornosti hrstky věrných (ostatní jistě zmohlo silné moravské víno, proto zůstali jen u nevšímavého hlučení) a osobní přítomnosti vůdčí osobnosti vydavatelství Martina Králika (pro některé z vás možná také známé jméno).
Vůbec se celý Parcon nesl v duchu intenzivnějšího česko-slovenského sbližování, nicméně tím celý kontext knížky Železonoc a jiné podivnosti neztrácí na půvabu ani pro českého čtenáře. Povídky jsou napsané česky, a to navíc místy hodně libozvučnou češtinou, takovou, která se už u dnešních mladých autorů moc nevidí. To však není jediné, čím se Petra Slováková vymyká. A upřímně, je mi jedno, jak vypadá, jestli je křehká blondýna, nebo korpuletní černovláska.
Petra Slováková píše bezesporu s odvahou a vášní a rozhodně se nebojí píchnout bolestivě do emocí, ať se pokouší o new weird, stempunk, kyberpunk nebo horor. Ano, její motivy jsou místy až morbidní, ale dostanou vás svou upřímností a výbuchy imaginace. Zrada, zklamání, manipulace – to jsou nejčastější situace, do kterých se hrdinové povídek dostávají. Hračky, zneužívané svými výrobci pro vyšší výdělky… Robot, který zabije a ochutná svou kamarádku, kterou předtím zachránil, aby si nějak vynahradil frustraci z nenalezení Boha…
Skřítkové-ochránci dětí nejsou ve skutečnosti žádnými bezúplatnými filantropy… Věda, které všichni bezmezně věří, nedokáže zachránit naše blízké… Spolužáci, kteří po sobě touží, nikdy nedojdou kvůli biologické katastrofě naplnění své lásky… Jen povídka Jeřabinova snoubenka jaksi nezapadá do celkového konceptu.
Nazvala bych jí klidně básní v próze a kdyby byla ve verších, to by mě teprve chytla! Jako jediná z celé sbírky končí jinak – ne smrtí některého z hrdinů, ale naopak – nadějí na krásný a spokojený život. Úplně jako v pohádce. Asi jim ještě nikdo nestihl prozradit, že ve světě dospělých to chodí jinak: odměnu dostane plastický chirurg, a ne ten, kdo se obětuje pro svou zemi…
„Její tvorba je mladicky syrová,“ tvrdí v doslovu Martin Šust. A je to na autorčině psaní opravdu znát. Občas konstrukce příběhu trochu pokulhává, někdy jde spíš o sled po sobě následujících obrazů. Úvodní expozice i další části povídek bývají zatíženy vysvětlovačkami, nebo se naopak v průběhu děje objeví zcela nové informace, mající vliv na rozuzlení. Přímé řeči postav také rády zopakují, co už zaznělo ve vypravěčském partu.
Výjimkou není ani klišovitá proklamace v pozici pointy typu „matka byla od Intelu a otec od Lenova“, ale to zas tak velká vada na kráse pro čtenáře mladší generace nebude. Také tím nechci zpochybnit, že by už u Petry Slovákové nenastal čas na plnohodnotné vydání povídkové sbírky. Vím, měla bych toho už pitvání nechat, jak ostatně prosí i Františka Vrbenská v předmluvě, jen si nejsem jistá, zda musíme tak bezvýhradně jásat nad zmíněnou „syrovostí“.
Nad tím, jak se autorka dokáže ubránit snahám obrousit svůj talent na nějakou čistější formu. V takové fázi se totiž text Petry Slovákové až tak neliší od frekventantů hradeckých Škrabodílen, jejichž účelem je právě dílo vypilovat k vydatelné podobě. Možná máme už v naší postmoderní přítomnosti dost úsilí o ovládnutí literárního řemesla a nyní toužíme po něčem, co je svéhlavé, těžko uchopitelné a naprosto živelné. Možná nám psaní zkušených autorů připadá příliš dokonalé, vyumělkované a promyšlené, a tak hledáme něco víc neotřelého.
Martin Šust rád objevuje nové talenty a nechť pro nás tuto záslužnou činnost dělá dál, také si budu přát, aby Petra Slováková nezůstala jen slabě pomrkávající hvězdičkou, ale spíše stálicí na našem „fantastickém“ nebi. A to nejen proto, že jsme obě rodačky z ostravské uhelné pánve.
Jedno se jí totiž nedá upřít – chce psát o něčem, chce něco sdělit, chce nám čtenářům předat hodnotnou myšlenku, možná i varování. Ne jenom tupě pobavit v kotletovském stylu. Autorka však zvolila správný koktejl morbidnosti, poetičnosti a mecha-vizí budoucnosti, takže čtenář, který o žádný podobný přesah nestojí, to ani nepozná.
Zmást ho mohou i nevinné ilustrace z pera pětice tvůrkyň, k nimž patří i sama autorka textu.
Komu se ebook zalíbí, může si nechat u vydavatele za zvýhodněných podmínek vyrobit i tištěnou verzi. Možná bych předtím provedla ještě pár korektur a zkusila smutné psí oči, jestli by nemohly být ilustrace – včetně té moc povedené obálky – barevné. Když už by měla taková knížka zaujmout místo v knihovně, tak rozhodně se vším všudy.
Název Železonoc a jiné podivnosti
Autor Petra Slováková
Série –
Forma ebook
Počet stran 142
**Cena **79 Kč
Vydal ROGERBOOKS, 2013
