Želes – Mazurek Jiří

Příběh je ve své podstatě jednoduchý – skupinka dětí se ztratí v nebezpečném lese a skrze mnohé peripetie se snaží najít cestu ven. Nakonec ji najdou, vše očekávané se splní a dvě stě stránek je za námi. To nezní příliš povzbudivě, že? Možná to je tím, že kniha má dvě roviny a příběh je jenom jednou z nich. Musím podotknout, že je psaný živě a nápaditě a řítí se kupředu jako namydlený blesk. Rozhodně je na daný rozsah a styl dobře zvolený, což není vždy tak snadné snadné skloubit dohromady.

Co této knize dodává to správné kouzlo, je prostředí. Želes – železný les. Nejsem v biologii nijak zběhlý, takže neposoudím, nakolik je co možné, ale jako humanistický laik jsem se kochal krásou přírody a užíval si nezvyklých krajin a míst.
Želes vznikl během první česko-rakouské válce (samozřejmě kvůli Temelínu – že by ohlas z doby, kdy byla kniha psaná – anebo z doby, která se tak nepříjemně rýsuje před námi?). Raketa s biologickou náloží nepřistála ve Vídni, jak původně měla, ale kdesi ve Slezsku. A mutací všeho možného vznikl Želes.
Železo, které žije.
Kromě nových druhů stromů a rostlin zmutovala některá zvířata, jiná se novému prostředí přizpůsobila. A nebyli by to lidé, kdyby se tohle zajímavé prostředí nepokusili zpeněžit: turismus kvete vždy a všude.

Tři hlavní hrdinové se prodírají lesem stále kupředu a hledají cestu domů. Musí překonat řadu překážek, které na ně železný les chystá, a nic není samozřejmě jednoduché. Ani klacek na obranu si nemůžete urvat ze stromu – všechno je totiž z ocele – buď nic neurvete anebo se k tomu ještě i pořežete. A tetanus, to je mrcha.
Nakonec spolu s hrdiny proniknete do srdce hvozdu, objevíte rodinné tajemství jedné blonďaté slečny a poodhalíme samozřejmě i tajemství celého lesa. A nebyli by to lidé…

Protože každá mince má dvě strany, tak nebudu chrlit pouze superlativy. Trochu mi vadil otevřený konec, pro mě, hloupého čtenáře, možná až příliš otevřený (dobrou zprávou je, že nezůstane otevřený nadlouho, neboť se chystá další díl). Stejně tak je kniha vyprávěna v ich-formě a svět je viděn patnáctiletým klukem, který ve škole nikdy nebyl žádný kabrňák. Jenže až na pár sexualit, kterými žije snad každý patnáctiletý kluk, by úplně to samé mohl vyprávět třicetiletý vzdělaný chlap. A pak obálka, zde je však autor i vydavatel nevinně, protože i mistr tiskař se občas utne.

Závěrečný verdikt je více než příznivý. Přečetl jsem Želes jedním dechem a i když bych našel těch chybiček víc, žádná z nich nebyla natolik výrazná, aby převážila ručičku pomyslných vah kvality.
Myslím, že každý, kdo má rád dobrodružné knihy a zajímavé prostředí, najde v Želese příjemné čtení.