Debut Ondřeje Netíka nabízí žánr, který z pera českých tvůrců nevidíme příliš často. Nápis na obálce knihu označuje za moderní fantasy, majestátný to název, za nímž se skrývá jenom drsná pohádka pro dospělé. Podívejme se tedy, jak si s tímto tématem poradila nová tvář české fantastiky.
Diana se ocitá v sanatoriu pro duševně choré Darkwood… a neví proč. Nedovede si totiž vzpomenout na svůj předchozí život. Postupně se propracovává do světa schovaného ve světě bláznů. Jenže je to pohádka pro dospělé, a tak než Diana „propadne králičí dírou“, musí několikrát zemřít. Zároveň musí zjistit, proč si nic nepamatuje, najít Zeleného skřítka a při tom ji nesmí chytit Lovec a jeho psi.
Kniha se skládá ze čtyř částí, které rozdělují hlavní odhalení příběhu. Odkrytá tajemství nejen přiblíží Dianino pátrání, ale zároveň posunou realitu příběhu, čímž se v průběhu děje výrazně mění atmosféra. Začátek, který je pojat v psychologicko-hororovém duchu, přechází do světa dvorní etikety skřítčího světa a na konci román dospěje až do takřka klasické fantasy. Lineární děj knihy z velké části vidíme z pohledu Diany a jen chvilkami pohledem jejích dočasných pomocníků. Mezihry mezi jednotlivými částmi pak naznačují průběh dalšího děje, ale zároveň matou stopy, po nichž se vydává čtenářova pozornost.
Kniha Ondřej Netíka v mnoha ohledech vůbec nepůsobí jako prvotina, ale jako kniha zkušeného psavce. Autor umí skvěle pracovat s archetypy. Přechází ze světa reality do světa „snů a skřítků“ v několika vlnách, až čtenáře pohltí onen druhý svět. Těžko budete v knize hledat hluchá místa. Každá z dvou set stran hlavního příběhu na nás sype další nápady a vtipné dialogy (nejvíce zábavné jsou rozhovory s Malým princem). Netík umí hrát skvěle „na emoce“. Ať už jsou to počáteční hororové scény a závěrečný popis Temného lesa, či milostná partie Alenky a Malého prince.
Na druhou stranu se až příliš soustředil na formu. Kniha je roztříštěná pohádkovými jinotaji a zamotává čtenáři hlavu jmény postav pohádkových klasiků. Na tak krátkou knihu velké množství hrdinů a nedokončených (nevysvětlených) zápletek způsobuje, že čtenáři něco důležitého uchází. Závěr pak místo vysvětlení jen dovršuje hru autora s pohádkovou logikou. Čtenář se pak neubrání názoru, že největším šprýmařem není zelený skřítek Bo, ale autor sám.
Knihu uzavírají dva krátké příběhy, které se odehrávají paralelně s dějem románu. Sice díky nim Netík ještě více čtenáři motá hlavu, ale zároveň dávají jeho světu život, což je přes komornost „světa skřítků“ malý zázrak.
Prvotina Ondřeje Netíka je na české autorské scéně výjimečný počin nejen svým dlouhým názvem. Podobných knih u nás mnoho není a proto má, i přes své chyby, smysl si knihu přečíst.
Na tuhle knížku se už dlouho chystám. Díky pochvalné recenzi si ji snad konecne prectu. Ale casu malo 🙁
cetl a jsem a v zasade s recenzi souhlasim. zajimavy namet, velmi dobry jazyk.jedina vec, kterou jsem spatne zkousaval byly anglismy, nota bene nedusledne anglismy a prilis sablonovite kopirovani mytickych zdroju. chtelo byt to dusledneji ucelenou fabulaci. ale to jsou jen klasicke havlisi pindy.
“cetl jsem a v zasade…” rychle a jeste gremlave prsty… 🙁
Neměl jsem pocit, že by postav bylo mnoho. Problematický vidím spíše závěr příběhu, který zabil našlápnutý start knížky. Viz recenze na nokturno.net
Adresa recenze: http://www.nokturno.net/index.php?stranka=clanky/clanek&clanek=491
recenze
Pokud vím, recenze v Pevnosti byla taky pochvalná :-))I když přiznávám, že každému ta knížka nemusí sednout.
Moc grafomanské, je vidět, že v současnosti se každá vydaná grafomanská knížka nacpe do fantasy. Mně je to docela proti srsti, tenhle žánr příšerně upadá. Tolkien a jeho blízcí by see za bricha popadali, kdyby viděli, co odstartoval. Asi by ho to štvalo.
tohle nemá s tolkienovskou fantasy nic společného
To jojoj:
Tolkien zdaleka nepředstavuje jediný typ fantasy. A taky boom fantasy neodstartoval, natož aby byl prvním jeím představitelem. A co se týče Zeleného skřítka, spíš než Tolkiena mi to nějakým způsobem připomíná Cizí království.
Nevím,jak vy, ale já recenze v Pevnosti beru s rezervou. Často knihu přečtu a mám pocit, že v pevnosti se užírali závistí, že je taky nenapadlo něco takového napsat. Z těch recenzí to je cítit. A často jsou to lidi, co se taky snaží publikovat a ne úspěšně.
U jakeho konkretniho recenzenta ti to tak prijde?
To Regis
Jo, to jsou :). Protože jestli Ondřej Netík něco kopíruje (jakože já si myslím, že rozhodně nikoliv), tak je tím hra Changeling the Dreaming.
od nakladatele
Myslím, že v tomhle systému léta jako PJ vytvářel příběhy, až se je rozhodl nakonec sepsat…
V Pevnosti ale ted s hodnocenim pritvrdili.
Nemyslím, že přitvrdili – spíš se podařilo vymezit žebříček hodnocení, řekněme – určitou kalibraci.Ovšem záleží pak na ukázněnosti jednotlivých recenzentů, do jaké míry budou stupnici respektovat a jak přísně budou posuzovat, nebo naopak fandit favoritům :-).
recenze a hodnocení
Jestli přitvrdili, je to jen dobře.Přece nemůže mít každá kniha 80%, když 100% je dejme tomu “Duna” a “Pán prstenů”.(Dosaďte si svou knihu, nechci se o to hádat :))Recenzenti pořád ještě podle mě nevnímají průměr jako 50%, ale dejme tomu 70%…
cau chci napsat povidku o recke valce ale nevim vhodny zajimavy meno