Málokdy obrázek na obálce tak dokonale vypovídá o obsahu a zároveň i klame, jako v případě titulu Zelená. Budí totiž dojem, že jde o jakýsi standardně šílený komiks. A to je klam. Ne, že by obsah nebyl dostatečně šílený, ale navzdory prvnímu dojmu při pohledu na obálku a obrazovou přílohu nejde o komiks.
Zemi napadli Maghroni z jiné dimenze a elfové se byli nuceni spojit s orky, aby invazi zastavili. S lidmi se nedalo počítat, trpaslíci se kamsi vytratili, goblini se věnovali vědě a občasné konzumaci koní (příležitostně i hraničářů), a tak elfům nezbylo, než se spojit se svými největšími nepřáteli. Ale všeho do času!
Orkové sice v bitvě slavně zvítězili, náčelník však již předem vyhlásil pro své gobliní vědce a vynálezce (obecně „inžiníry“) soutěž na bojový stroj, určený k likvidaci jiných forem života. Do pomyslného finále se dostali dva nesmiřitelní soupeři – Hribnik a Gutnik. Zatímco Gutnik šel cestou čisté techniky a stvořil na několikátý pokus gigantického Kolosorka, Hribnik kombinoval techniku s biotechnologií a z prakticky mrtvé elfky – hraničářky, maghroního zdroje, gobliní magie a řady podivných technologií vytvořil bojového kyborga zvaného Střelka. Oba bojové komplexy mají své úkoly, ale také technické i programové limity. Boj o přežití celých světů začíná…
Podstatná část příběhu je zabírána z pohledu Střelky, ve které se sváří magické programování Hrib-27 (vše zelené nezabíjet, jsou to přátelé), původní osobnost elfí hraničářky přetékající nenávistí ke všemu zelenému a navrch k jistému elfovi a touhou maghronského zdroje vše ovládnout. Její pocity a vytváření nové osobnosti by vystačily na hodně obsáhlý psychologický román či scénář k obdobně laděnému filmu. U toho jí mocně sekundují oba gobliní „inžiníři“ a několik málo dalších postav. Přitom je ale nutno míti na paměti, že není „zelená“ jako „zelená“.
Martin D. Antonín se tématu chopil svým specifickým způsobem a vytvořil totální parodii na všechna myslitelná klišé sci-fi a fantasy. To ještě umocnil použitím specifického jazyka, připsaného orkům a goblinům, který ze všeho nejvíce odpovídá vizi zjednodušené češtiny, strašící v hlavách některých pravopisných vynálezců. Vedle třeskutého humoru se objevují i podružnější záležitosti, jako osudy celých ras a světů, několik bitev, pár exotických míst a nechybí ani nějaký ten pokus o vývoj postav. V přemíře místy poněkud děsivě působícího (nikoliv černého, ač je ho tu také dost) humoru, ale tyto „detaily“ působí spíše rušivě.
Ano, je to na první pohled veselé a možná poněkud jednodušší dílko, ale v jeho pozadí se hlásí o pozornost problémy, které nemají s humorem nic, ale vůbec nic společného. Připomínají se v detailech, většinou někde na hranici zorného pole a čekají na svou příležitost. A kdesi v pozadí se pochechtává duch vynálezce Orfanika a vůbec to není radostný smích.
Zelená je kniha rozhodně osobitá a zajímavá. Ilustrace Michaely „Nyemi“ Hertlíkové jsou nedílnou součástí textu a to, že stará goblinka na pařezu až příliš připomíná mistra Yodu, rozhodně nebude náhoda. Celková úprava textu a díky specifickému jazyku absentující překlepy staví tento experiment mezi sběratelské kuriozity. Kniha ale pravděpodobně „nesedne“ běžnému čtenáři a někteří nezdravě ortodoxní zastánci klasické fantasy z ní zřejmě dostanou kopřivku…
k Zelená
právě čtu, a móóóc se bavím 🙂
nejrecenzovanější kniha poslední doby, asi na té knize něco bude
Jo, je to příjemná oddychovka, navíc okořeněná výborným gobliním jazykem. Ostatně – pravou goblinskou recenzi na Zelenou najdete v aktuální Pevnosti, vřele doporučuji. 🙂
recenze
Jo, jo, David Stefanovič mě tou recenzí v Pevnosti fakt potěšil!! 🙂
Re: Michael Bronec
Podle mě si kniha rozhodně zaslouží víc než pevnostních 60%!Celé vyprávění je postavené na originálním gobliním jazyce a to knihu rozhodně vyhazuje vysoko nad průměr. Vůbec mi přijde, že hlavní kouzlo je v tom, jak je příbeh vyprávěn, nikoliv, co je vyprávěno – skoro bych to přirovnal v určité rovině ke Kulhánkovské atmosféře…
Souhlas s Thomasem, prave za praci s jazykem si Darion zaslouzi poplacat po zadech 🙂
Ale 60% už v Pevnosti je nadprůměr… 70% dostávají knihy s ambicemi a přesahem a 80% legendy a “velké” romány.
“Originální gobliní jazyk” je fajn nápad na poviedku, ale na román je nečitateľný, teda aspoň pre ľudí so základným zmyslom pre pravopis. Ja by som dal tejto knihe tak 40% a aj to len za záver. Je to autorova hračka, ktorej písanie možno pobavilo autora ale nie už mňa ako čitateľa. Na druhej strane, donútilo ma to zahrať si Warhammer Dawn of War 🙂
Orkamluv
Je zajímavé, jak se čtenáři dělí na dva tábory – v jednom mají z Orkamluvu radost, v druhém to naopak nepřijali. Každopádně nemám pocit, že bych tím byl nějak zvlášť originální. Chvála se dobře poslouchá, ale už to tu bylo mockrát. Možná ne v češtině, to je pravda, ale určitým způsobem “zjednodušená” řeč mi k orkům a goblinům patří stejně, jako zelená barva. Díky za recenzi a za podporu!
Ja te chtel spis pochvalit celkove za praci s cestinou v popisech, dialozich i slovnich hrickach, ne za orkamluv 😉
Zelenou, nejraděj máme s mojí milenou
Křivé ostří jsem s jistým úsilím dočetl, do Zelené se už pouštět nebudu. Ale určitě si své čtenáře najde, toho se nebojím. Jen to prostě nejspíš nebude můj šálek čaje. Jak stárnu, čím dál míň se mi líbí komedie a humoristická literatura 🙂
Nu, mám ze Zelené rozporuplné pocity. Zatímco křivé ostří jsem kdysi dávno přečetl během jedné noci, tak z tohohle jsem trochu zklamaný. Kdyby tohle byla povídka, tak by aspirovala na jednu z nejlepších, ale Darion má takový malý grafomanský problém a většina jeho prací mi přijde strašně… “ukecaná” (ale to je čistě osobní názor, ne obecná charakteristika díla!) Na druhou stranu, je to jeho styl a lidem se to líbí a aby nebyl tak ukecaný, tak by musel začít psát úplně jinak. Třeba mě v tomhle zklamal třpyt mečů a záblesky laserů – tam měl povídku nejdelší ze všech – a s opravdu dobrým nápadem! Ale tak utahanou, že na začátku druhé třetiny jsem začal přeskakovat a třetí třetinu jsem už přečetl jenom v pár bodech, abych věděl, jak to dopadne.Takže i když by se mi líbila Zelená o něco kratší, tak veskrze to byla moc pěkná knížka – jedna z mála v poslední době, kterou jsem dočetl do konce se zaujetím. Rozhodně si Zelená vysloužila čestné místo v knihovničce (čestná tam jsou už všechna místa, protože není skoro žádné místo a tak se tam dostanou opravdu jenom ty nejlepší knížky) a v mém malém osobním hodnocení pevnostních 50% :-)(a taky si dávám šanci 50%, že to přežiju, až si tohle Darion přečte :-))
Co je v Pevnosti (nad)průměr
Pohříchu nikoli, Alraune. V listopadovém čísle Pevnosti byla z 15 recenzí (standardně 5 stránek po třech) jedna za 100 % (poněkud netypicky pagi o nové Hercově sbírce statí, ale budiž), 1 za 90 (nepoznamenal jsem si, co to bylo), 2 za 80, 4 za 70, 5 za 60 a 2 za 50. Průměr činí 68,6 (periodicky). V říjnu dostala plný počet reedice Clarkovy 2001 (nepochybně vyhovující definici legendy), jednou 80, dále 7, 3, 3 a dvě za 40 % – průměr dělá přesně 60. Obojí dohromady už je dost reprezentativní vzorek; můžeme tedy říci, že 60 % v Pevnosti je zhruba půl hodnotícího stupně pod průměrnou hodnotou.
Re: recenze
děkuji, tím jsi mě, Michale, potěšil :)) teď ještě, aby mě Darion nezabil 😀
Re: Co je v Pevnosti (nad)průměr
Těžko mluvit za ostatní recenzenty a zároveň těžko popírat, že jsou knihy v Pevnosti nadhodnocovány a to i přesto, že Tom přišel s myslím si skvělým hodnotícím žebříčkem. Co se týče Zelené, mé osobní hodnocení bylo 65%, žel v Pevnosti jsou jen celé desítky a na 70% to není…
DejFovi
Taky jsem měl občas pocit, že Pevnost trochu nadhodnocuje.Ale počítat si nějaké průměry je nesmysl a nic to nedokazuje. V Pevnosti se nehodnotí veškerá dnešní produkce fantastiky, ale jen její výběr. Ten si v některých případech volí sami recenzenti. Sáhnou-li tedy po titulech, které je nějak zaujaly, není nutno, aby bylo hodnocení průměrné…
Re: DejFovi
jistě, však já žádné průměry nepočítám, rozhodně nemám potřeby kolegy V. 🙂
Průměrem jsem nemyslela průměr aritmetický, ale průměrnou knihu :))Mmch, na 100% v mých očích není nic… a na 90% zjevení, která se vyskytují jednou za padesát let, ale každý holt máme jiná měřítka.
Re: počítání s průměrem
Spočítat průměr ukazuje přinejmenším něco o rozdělení hodnocení. Samozřejmě, Pevnost recenzuje jen 15 nových knih měsíčně; vybírány jsou ovšem ty, “které by se recenzovat měly”, tedy považované za nejvýznamnější v relativně tvrdém nebo uzavřeném jádře žánru – mezi něž nový titul stoupající hvězdy domácí fantasy spadá. Ano, je logické předpokládat, že ty nerecenzované by v průměru byly hodnoceny níže (a rukopisy odmítnuté nakladateli ještě níže), ale to je vcelku nepodstatné a vede do bažiny neřešitelných debat o apriorních představách, jaké by rozdělení numerických hodnocení mělo být na jaké populaci (srov. předchozí příspěvek Alraune o měřítcích). A PRÁVĚ PROTO ten průměr počítám, aby se mezi recenzovanými knihami srovnávalo s ním a ne s 50% nebo jakýmkoli jiným arbitrárním číslem. Možná by správnější byl medián, aby se nesčítala jablka s hruškami, resp. “Ještě teď se vnitřně chvějete” s “že za pár dní nevíte, o co že to vlastně šlo, nevadí”, ale to vyjde celkem nastejno – je na 70%, jentaktak.Hm, Alraune, takže když si to dám dohromady, vychází mi “60% už v Pevnosti je nadprůměr, ne aritmetický, ale nadprůměrná kniha”. Moc tomu nerozumím, ale když to dám dohromady s příspěvkem Michaela Bronce, naznávám, že Pevnost recenzuje (skoro) samé nadprůměrné knihy, a že vůbec žijeme v nejlepším z možných věků české fantastiky (čau JWP, dlouho jsme se neviděli!).
Zelená dobrý!
Včera jsem konečně dočetl Zelenou a musím říct, že je naprosto úžasná a doufám, že bude pokračování:-)Nicméně – píši, protože jsem si všiml, že kniha má nahoře na stránce, kde obvykle bývá název knihy “Zelená dobrý!”. Chápu to správně, že to byl pracovní název, který už někdo nestihl opravit ve zlomu?
Re: Zelená dobrý!
“Zelená dobrý” vznikla zcela cíleně při sázení knihy. Autor si přál, aby jeho dílo vypadalo i navenek víc “zeleně”, tak jsem se snažil. :)Jinak se hlavičky většinou dávají až úplně nakonec – už kvůli ilustracím a tak….
Zelená bola super perfektne som sa pobavil. PS: A čo ďalšie dobrodružstvá rytiera Jena ? 😀
Rytíř Jen
Díky, para! Pokud jsi četl pokračování v Třpytu mečů, záblesku laserů (Zdvořilostní návštěva), tak další mám rozepsané, ale ještě čeká ve frontě (než dopíšu další povídku s Trpem a doopravím chystaný román Daemonica). Jak se znám, bude to nějaký ten čas trvat. Ale už se na to těším!
i po letech
Čísla jsou beztak pitomost, záleží co za téma se daného čtenáře týká a co za styl mu sedne. Zelená mě oslovila tak, že mě (se sociální fobií) tenkrát dokopala napsat (mě tehdy neznámému) Darionovi mail a pak si s ním sednout a povídat. A i teď, po letech, jsem se musela podívat, jestli náhodou nebyla mezi knihami které tehdy jeden můj kamarád už nechtěl vrátit (nebyla, bohužel), protože bych si ji s velikou chutí přečetla znovu. Až teď nastoupím do práce, patří do seznamu “sehnat”.
Pravda, našla jsem v ní i pár myšlenek které tam ve skutečnosti nebyly, ale to kvalitu díla podle mého nesnižuje, právě naopak. Ta kniha prostě není “plochá”.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih.
A teď ať mi někdo tvrdí, že 70% je na ni moc 😀