Žebráci moře I – Ranovo znamení – Kearney Paul

Aby se měl děj kde odehrávat a hrdinové kde plout, vytvořil autor svět, připomínající Zeměmoří Ursuly LeGuinové – svět moří, pokrytý většími i menšími ostrovy. Starý svět, kde kdysi žila jiná rasa než dnes dominující  lidé. Stará rasa je však v časech, kdy se odehrává děj, už jen mlhavou vzpomínkou, kterou mnozí považují pouze za pohádku. Za výmysl ji považuje i hlavní hrdina knihy, mladý Rol Cortishan, žijící se svým dědečkem a opatrovníky na ostrově Dennifrey. Přestože se způsobem života a získávání obživy – rybařením – nijak neliší od zbytku obyvatel ostrova, je jim stále dáváno najevo, že jsou jen podezřelí přistěhovalci, od kterých je radno držet se dále.

Na Rolovi a jeho rodině je skutečně něco zvláštního, ale on sám zatím nechápe, oč jde. Pravda vychází najevo ve chvíli, kdy je jejich spoluobčané obviní z čarodějnictví. Zoufalý Rol to považuje za omyl a falešné obvinění, jenže je to všechno pravda. Po krvavém střetnutí prchá Rol na rybářské lodi pryč z ostrova. Zůstal na světě sám, jeho jediným vlastnictvím je loď a jeho jedinou šancí je doplout do Ascari, k tajemnému Michalovi Psellosovi, který mu má objasnit, kým ve skutečnosti opravdu je. U něj se s překvapením dozví, že povídačky o staré vyvolené rase jsou pravdivé a on, Rol, k ní patří. Jenže je to jen první překvapivé odhalení, které Rol učiní… Tím začíná Rolova odysea, která ho nakonec přivede až na kraj světa, mezi vyděděnce živící se námořním lupičstvím, kde Rol začne budovat nadějnou kariéru kapitána pirátské lodi. Jaký konec jeho dobrodružství vezmou, to zatím nikdo neví. Ranovo znamení je první vydanou částí nového cyklu s názvem Žebráci moře, takže si na  konec asi počkáme pěkně dlouho.

Nový Kearneyho cyklus by dal nejsnáze zařadit jako klasické dobrodružství „meče a magie“, obohacené o přítomnost moře, lodí a pirátské romantiky. Pravda, děj není zvlášť originální – historií o mladících, kteří jsou nuceni přerušit svou dosavadní nudnou existenci, vydat se na cestu a  páchat hrdinské činy, jsme už četli kvanta. Kearneyho variace na staré téma patří k těm podařenějším. Autorovou silnou stránkou je schopnost vytvořit zajímavé, dobře popsané postavy. Zajímavé, a často také dost hnusné, takže nějaké černobílé charaktery nečekejte. Prostředí a reálie světa, kde se děj odehrává, jsou popsány  naturalisticky, bez příkras. Nu a co se  námořnických a lodních reálií týče, autor nezvolil „poctivý“ přístup klasiků námořního románu C. S. Forestera nebo Patricka O´Briana, ale osvojil si spíše postupy takových autorů romantických dobrodružství, jako byli Emilio Salgari či Rafael  Sabatini. Ranovo znamení proto evokuje mnohem více Černého korzára a Odyseu kapitána Blooda, než Šťastný návrat nebo Kapitána fregaty. Takže nečekejte  hyperrealistické popisy lodí, jejich ovládaní a manévrů, protože těžiště je položeno někde jinde – lodě a moře jsou kulisami pro napínavé akční dobrodružství, kterým je kniha přímo nabita. Což je pro něho klad, a pro někoho ne, záleží na tom, co od knihy očekává.

Kniha se čte opravdu dobře, a to tím spíše, že autor rezignoval na vytvoření více dějových linií – celou dobu sledujeme pouze osud hlavního hrdiny, takže u ní nemusíme moc uvažovat. Pokud jste vysazení na epickou fantasy, u které se nebudete nudit, pak jste zvolili správně. Hledáte-li něco více, pak musíte jinam. Jako první část nového cyklu to sice určitě není špatné, ale autor rozhodně umí napsat lépe – viz Hawkwoodova cesta a její pokračování. Neškodil by trochu ambicióznější přístup – na můj vkus je děj příliš přímočarý, prvoplánově akční a neoriginální.  Jestliže se vám však předchozí autorovy knihy líbily, pak byste měli dát šanci i Ranovu znamení.