Zázraky – Marvels – Busiek Kurt, Ross Alex

 Lidské rase je snad odjakživa vrozen pocit nadřazenosti – lidského ducha nad hmotou, lidské vůle nad zvířetem nebo lidské sebe-víry nad méně-lidmi. Nepoměr v moci a bezmoci spolu s uraženou ješitností, ať už na silnější nebo slabší straně jsou tím nejlepším pramenem xenofobie – a tak se nad New Yorkem přelévají vlny nekritického obdivu k heroickým výkonům „Zázraků“-superhrdinů ve válce, následované přílivem strachu z destruktivních sil uvolněných jejich souboji v ulicích a nakonec vystřídané tsunami opovržení vůči x-men, mutantům. Vlny tím přesvědčivější, že svůj malý bouřící oceán v sobě musí zkrotit nejprve „Homér Zázraků“, jednooký fotograf Phil Sheldon, náš průvodce, sám: „Tak o tohle tedy šlo? O žárlivost? Plnili nás „Zázraky“ takovou úctou, že jsme je museli rozdrtit… změnit je v něco, co si můžeme koupit a používat?“ Strach o vlastní rodinu, malá soukromá válka proti bývalému kolegu Johanu Jamesonovi a jeho agresivnímu plátku Daily Bugle, setkání s maličkou mutantkou ukrývanou v jeho vlastním sklepě: celá řada postranních dějů a událostí nutí Sheldona znovu a znovu promýšlet a přehodnocovat svůj vztah k „Zázrakům“. Scénárista Kurt Busiek ve svém zlomovém díle převrátil perspektivu pohledu na comicsové geroje – namísto andělského a zbožšťujícího pohledu z nebes je tu pohled zpod podrážky, pohled na neobyčejnost z každodennosti; fantastické super-souboje získávají punc opravdovosti v živoucím New Yorku – vždyť  mezi vznešenými údery kladiv a energií proudí ten „obyčejný“ život, život rodin, život strachů a nadějí… Nebudu spekulovat, nakolik šlo Marvelu o čistě brandingový projekt, o přelakování mnohým sešitem už poněkud oprýskaných postav – pro podobné úvahy nemám dostatek podkladů; Kurtu Busiekovi posloužilo čtvero starších marvelovských příběhů (od stvoření Human Torche a příchod prvních superhrdinů přes vynoření X-men a svatbu Invisible Woman s Mr. Fantastikem z Fantastic Four až ke Spideyho bitce s Green Goblinem, ve které zahyne Gwen Stacyová) v autentickém dobovém zasazení jako korouhvičky, s jejichž otáčením povlávají emoce jak newyorčanů, tak čtenářů samotných, a s každým dalším zvratem jen a jen přibývá nutkavé touhy, aby „už to nějak dopadlo“…

Kvaš (ale i akvarel a airbrush) Alexe Rosse, náladově tónovaný a světlem zdobený (včetně rozjímavých scén v červeném osvětlení fotokomory), téměř fotorealisticky pečlivý, obohacený tisícem a jedním detailem či zrcadlením, dodává Busiekovu příběhu stvrzující pečeť naprosté věrohodnosti. Ross se nebojí dynamizujícího střídání celo- i dvoustránkových epických scén s velmi emotivními až intimními portréty, a kompozičně nejsilnější jsou stránky, kde přes hlavní scénu volně skládá menší políčka s užaslými či naopak rozhořčenými tvářemi, které tak situaci dokreslují, dávají jí právě onen „lidský“ rozměr, „naše“ chápání, „náš“ pohled. Pravda, daní za déletrvající práci a malbu podle fotografií je místy strnulost až křečovitost v tváři či gestu, a plnobarevných stran s nedostatkem „vzduchu“ se oko za chvíli přesytí, jen těžko si ale člověk dokáže k podobně patetickému a emocí plnému příběhu představit lepšího výtvarníka – protože to jsou přízviska stejně dobře pasující na Busiekův scénář, jako na Rossovu malbu. Zcela v americkém stylu je pak kniha doplněna několika samoleštícími dodatky, od poněkud teleshoppingových mezitextů (předmluva Stan Leeho, komentáře Kurta Busieka, Alexe Rosse a Johna Romity st. a doslov Scotta McClouda) přes osmistránkové nahlédnutí pod Rossovu ruku (věru nezávidím modelu, trpně tuhnoucímu v akční póze s Thingovou maskou na hlavě 🙂 až po podrobný seznam jednotlivých sešitů, ze kterých autoři čerpali pro Zázraky konkrétní motivy.

Zejména právě díky silným autorským jménům se takřka už od prvního „zázračného“ dne mluví o „booku roku“ (a Zázraky jsou opravdu knihou – přes dvě stě křídových stran v pevné vazbě a laminovaném přebalu, včetně milé pozornosti v podobě záložky). Přestože jde o přelomový počin, který podobně jako Batman: The Dark Knight Returns proměnil optiku zámořského superhrdinského comicsu, osobně se domnívám, že u nás (a pro nás) vyšla díla mnohem výraznější: starší Jen čtvrt vteřiny na život (stostripový book, vytvořený kombinacemi pouhých osmi obrázků a od začátku do konce prodchnutý filosofujícím úsměvem – či snad úsměvnou filosofií?) nebo Trondheimovy Apokalyptické příběhy (málokdo dokáže vydupat příběh a význam i z čistě šedých či napůl černo-bílých políček…) – to jsou podle mne comicsy, které mění jak samotnou řeč comicsu, tak jeho (ú)nosnost co do tématu. Samozřejmě, že třeba Třístovka i Zázraky jsou jak po vizuální, tak po scénáristické stránce autorsky silnými kousky, ale stejně originálních počinů u nás vychází více, a zrovna po dvou zmiňovaných caliberských albech přetrvává dojem „pouhé“ žánrovosti – a samotná výpravnost je konec konců dost slabý tahák na titul „book roku“.

Nota bene, podráží-li žebřík, vedoucí k tomuto postu, sám nakladatel svým zpracováním. Nechci vypadat jako nimral a hnidopich – ale mám pocit, že když už se někdo chce něčím chlubit, tak by to mělo stát za to, a neměl by skončit v půli cesty. Ano, rekonstrukce podkladů pravděpodobně byla náročná, a ušetří si v Calibre práci, když „si“ zdigitalizují některá ruční comicsová písma (je-li to vůbec výhra, vezmeme-li v úvahu caliberské nešvary v nadužívání tučného písma či snižování písmen s diakritiky na výšku ostatních). Chrabré ohánění se lokalizací novinových titulků a nápisů na zdech už ale zavání bohapustou drzostí: titulky či novinové texty mnohdy nerespektují neostrost a tónování Rossovy malby, zažloutnutí či zakřivení novinových listů a ostatně i pravidla novinové sazby vůbec – a největší absurdity dosahují v okamžiku, kdy jsou vedle sebe položené čtyři výtisky různých deníků „vysázeny“ týmiž fonty nebo když je na počátku třetí kapitoly jeden z vystřižených článků vyplněn nadvakrát zkopírovaným textem… U grafického ateliéru jen těžko omluvitelné je i za oči rvoucí použití zprofanovaných písem v doprovodných textech, v Sheldonových dopisech nebo v leckdy dost necitelně vlepených poznámkách – a tady už selhává i argument poplatnosti originálu, neboť tyto vysvětlivky byly vkládány až kvůli nezasvěcenému českému čtenáři… A ve chvíli, kdy polovinu české tiráže zabírají jména věnující se textové stránce knihy, těžko kdo i u celkově zdařilého překladu vysvětlí překlepy nebo zhůvěřilosti typu Nicka Furyho, „synka mámy Furiový“, „(Běžel směrem) … k Empire State Buildingu…“, nebo „Zázraky lidi fascinujou“ vs. „Zázraci měli být čistí“…

Natolik jsou ale Zázraky ne-obyčejnou knihou, že závěrečný verdikt není snadný – nejen původ a námět, ale i zpracování a cena jsou položky, které viklan čtenářského zájmu rozhoupávají do značných extrémů… A na kterou stranu se zhoupne ve Vašem případě…

Tomáš Hibi Matějíček
autor je vedoucím recenzní rubriky  na www.komiks.cz

URL:
Alex Ross: http://www.alexrossart.com/
Kurt Busiek: http://kbac.orcon.net.nz/kurtlist.html