Proběhl druhý ročník literární SF soutěže Troll a na základě nejúspěšnějších povídek právě z prvních dvou ročníků byl sestaven sborník. Ač je soutěž zaměřená obecně na sci-fi a fantasy, sborníček je kupodivu vcelku jednotně laděný. Kdo má rád české fantasy povídky, nalezne v „Zaslíbeném věku trollím“ to, co hledá.
Sborníček otevírá povídka “Napsal jsem to já?” od Jana Vavřičky. Je to nápaditá pocitovka a jedna z věcí, která vás donutí přemýšlet, co že jste to vlastně přečetli. Ale v tom dobrém slova smyslu. Atmosféra by se dala krájet.
Lucie Lukačovičová oslavila v obou ročnících úspěch a čtenáři se tak mohou setkat s dvěma jejími povídkami – s “Obětí” a “Do horoucích pekel”. Obě jsou krátké s výraznou pointou a patří k tomu nejlepšímu z tohoto sborníku. O kvalitě té první se můžete přesvědčit sami zde.
Hříčka Dušana Hrazdíry “Splněná přání” opět staví na výrazné pointě. Vzhledem k minimalistické délce zatím všech prací v tomto sborníku je to i celkem pochopitelné, protože rozehrát ryze dějový text je na čtyřech stranách dost dobře nemožné. Hlavnímu hrdinovi nezačne den zrovna nejlépe, ale to se záhy změní. Proč se mu splní vše, na co jen pomyslí? Nešije na něho někdo boudu?
Předešlé povídky se více či méně týkaly ďáblů, démonů či bohů. Jako příjemné odlehčení působí pohádkový příběh Libuše Čermákové “Nehledej štěstí – ve tváři ztracené…”. Rozverné vypravování ústí do dramatického závěru. Býval by tomu slušel spíše humor.
Naše odloučení od bohů i ďáblů netrvalo dlouho a s tím vším (dokonce v jedné osobě – bohyně smrti) se setkáváme v povídce “Pravá víra” Martina Antonína. Příběh je doslova utopený v krvi, která nám až zalepuje oči. Hlavní hrdina je neohrožený rytíř a posílá za bohyní smrti kde koho, i když na rozdíl do nich by ji nejraději spatřil on sám.
Závěr obstaral uspěšný “drakobijec” (dvojnásobný vítěz soutěže “O železnou rukavici lorda Trollslayera”) Pavel Renčín. “Zaslíbený věk trollí” dal název celému sborníčku a zajímavé je, že zastupuje vše, co jsme doposud četli. Charakterní postavy i jejich křivé a podlé protivníky. Velmi trefně však první skupinu zastupují trollové a tu druhou lidé. Konečně se zase nějaký autor podíval realitě do tváře 🙂
Bonusem pro čtenáře jsou velmi pěkné ilustrace Jana Pekárka (kreslil i obálku) a kresbičky Eriky Pekárkové (podobnost jmen čistě náhodná) a Ládi Satrana.
Tento sborník se dost dobře nedá hodnotit v kontextu běžných knih. Je to antologie krátkých amatérských povídek (já vím, že profesionál u nás vlastně není nikdo, ale…) bez nějakého většího cíle, než poměřit současné schopnosti začínajících autorů. A proto je i cena velmi lidová – pouhých 40 Korun. Doporučuji všem, kdo zkoušejí psát, doporučuji těm, kdo rádi čtou české povídky. Spokojené čtenáře si “Zaslíbený věk trollí” určitě najde.
GO,Pavle,GO, do třetice všeho dobrého… 🙂
Taky jsem na tu “třetici všeho dobrého” dost zvědav… 🙂
No ja jsem povazoval Draci hvezdu za tretici vseho dobreho, protoze Stvoritel byl preci druhy a to je uspech jako…
Krev!
Pribeh utopeny v krvi… neohrozeny rytir… 🙂 Jeste pred rokem jsem byl nastvany, kdyz mi nekdo rikal, ze bych v povidkach mel vic pracovat s krvi, a ted mi je to prakticky vytykano… Jsem ja to ale extremista – bud vsechno, nebo nic… Nu, tehdy, kdyz jsem Pravou viru psal, jsem se topil v depresich, takze se neni cemu divit.
Ale uz je to lepsi. Opravdu. Uz lidi nezabijim. Ne v takovem mnozstvi…