Zapomeňte na Mars – Kovanic Jan

Celá story začíná velice akčně v nepříliš vzdálené budoucnosti – na oběžné dráze selhaly pohony dvou stotunových kontejnerů a ty místo na vesmírnou stanici zamířily na zemský povrch. Katastrofě se sice podařilo zabránit, ale pro příště musí automatiku nahradit lidé. V rámci evropského projektu cesty na Mars je nutno vyškolit potřebné piloty a personál, a tak v bývalém vojenském prostoru u Milovic vznikla příslušná akademie. Její absolvent Martin Špaček je hrdinou i vypravěčem tohoto příběhu.

Martinovo vyprávění začíná kdesi na oběžné dráze kolem Měsíce,  kde se svým tahačem shazuje prázdné a nabírá plné kontejnery s kapalným vodíkem a kyslíkem. Palivo je určeno pro budovaný evropský marsolet a jeho doprava je sice rutinní, leč ne zrovna bezpečnou záležitostí. Než se začnou události hýbat, seznámíme se s krásami Měsíce, technickými aspekty dopravy paliva, projektem cesty na Mars, hrdinovými divokými sny a průběhem jeho studia na milovické Akademii. Zdánlivě poklidné vyprávění přeruší porucha motorů kosmického tahače a začíná kolotoč událostí, které postupně zavedou hrdinu na různá kosmická tělesa včetně Marsu, kde se podle původního plánu vlastně vůbec neměl objevit.

Kovanicova kniha přináší čtenářům zajímavou a na dnešní poměry už dost nezvyklou klasickou hard sci-fi, spojující vyprávění převážně v první osobě s množstvím technických a naučných pasáží. Text je navíc prošpikován celou řadou narážek, odkazů a sebeironie, které ho odlehčují a stravitelnými činí i ryze technické či popisné části. Jak už bylo řečeno v konkurenční  recenzi na Sardenu, jde o klasickou a plnohodnotnou „rakeťárnu“, která se téměř celá odehrává ve vesmíru.

Autor vzdává hold hlavně A. C. Clarkovi (ach, ta Hlídka) a Stanislawu Lemovi, dostává se ale i na další klasiky (tuzemské i zahraniční) a dokonce i na praotce žánru. Některé popisy mohou sloužit téměř jako turistický průvodce po Měsíci, je tu řada údajů o Marsu a jeho měsících a dočteme se i něco o nebeské mechanice. Vedle spousty reality nechybí ani jistá dávka iracionality, některé prvky typické pro běžná dobrodružství se zde ale nalézají spíše v malém (láska) či přímo stopovém (všehovšudy jedna rvačka) množství. Hrdina zde bojuje hlavně s nástrahami vesmíru a sem – tam s administrativou (či systémem), nikoliv s lidmi. Prostředí je exotické a nebezpečné samo o sobě, o potřebné efekty se starají víceméně přírodní síly, technické závady a obyčejná fyzika.

Na paškál se dostávají kromě techniky a astronomie i nejrůznější společenské jevy a zjevy (pardon, aktivisti), americké námořnictvo, nesmyslné utajování, podivné náhody a bez významu nejsou ani hrdinovy poněkud drastické sny, v nichž umírá z mnoha nejrůznějších příčin, ale prakticky stále tím samým způsobem. Z kontextu ale vyplývá, že jedním z nejhorších nepřátel lidstva je úřadování – zlikvidovat kohokoliv nebo cokoliv utopením v papírech vlastně není problém, vzpoměňme třeba na zakončení jedné hodně staré české sci-fi povídky:
 „A proč vlastně létáme do vesmíru? Abychom mohli lépe papírovat?“
„Ne proto, ale přes to!“

Rozhodně nedoporučuji vynechat předmluvu a závěrečná poděkování. V předmluvě najdeme řadu autorových stesků na skutečnost, že některé nápady vědci a výzkumníci ve skutečnosti realizovali dříve, než knihu stačil vydat. Závěrečná poděkování prozměnu ukrývají pár nečekaných informací.

Nebylo to špatné čtení, milovníci hard sci-fi a starší klasiky si přijdou rozhodně na své, vyznavačům akčnějšího čtiva ale tato kniha asi nic neřekne. Perfektně lze zařadit vedle Clarka a Forwardova Saturnského Ruchcha, mezi které svým stylem a provedením dokonale zapadne.