Konečně jsme se dočkali posledního dílu Drnkovy trilogie z paralelních dějin druhé světové války, ale jak se ukázalo, zase ne tak docela (měla by to být jen první polovina). Žáby v Bouři popisují první fázi války v Evropě – průběh operace Bouře a její politické důsledky.
 |
Na konci předchozího svazku (Žába a škorpion) si spojenecké flotily poradily v Indickém oceánu s Japonci a rudé Španělsko napadlo Gibraltar. Žáby v Bouři se odpichují od nastolené situace. Španělsko se formálně připojuje k SSSR jak Španělská sovětská republika. Dochází k řadě operací, které mají vyvolat dojem, že SSSR byl napaden západními mocnostmi. Francie je zachvácena revolucí a Malá Dohoda, Německo a Polsko očekávají v nejbližších hodinách vpád sovětských vojsk. K tomu dochází ráno v pondělí 1. června. Obětí je samotné Polsko, na rozdíl od roku 1938 je ale na válku připraveno a jeho němečtí spojenci též. Bojové operace Rudé Armády, vedené podle plánu „Bouře“ se silně opožďují za harmonogramem. Souběžně pokračuje hra tajných služeb. Podaří se československé rozvědce prokázat prezidentovi Benešovi spolupráci se sovětskou špionáží a prokázat vlastizradu? Zapojí se Malá Dohoda do bojů?
Máme před sebou další napínavý thriller. Jan Drnek opět mistrovsky rozehrává historickou fikci na hraně reality. Značnou část textu zaujímají záležitosti politické, prokládané ve vhodných intervalech barvitým líčením událostí na bojišti. Je to s podivem, ale ani v tomto dílu příběh, odstartovaný kdysi obranou Československa, neztrácí švih, byť politiky a zpravodajských her poněkud přibylo.
Zájemcům o širší souvislosti na tomto místě doporučuji knihu „23. červen, aneb opravdový den M“ od Marka Solonina, kde jsou konfrontovány dostupné dokumenty k přepadení SSSR s knihami od Suvorova.
Bohužel – skvělý příběh opět poznamenává řada různých chyb, které leckde padnou na vrub korektorovi či nevyladěnému programu na opravování chyb (strojové opakování překlepů či chybných typových označení), občas se opakovaně vyskytne i zcela zcestný termín (houfnicové dělo ML-20, správně kanonová houfnice), jindy zde v hojném počtu bojuje technika, která v reálu existovala v nevelkém počtu a navíc nebyla pro časté poruchy schopná na bojiště dojet (pětivěžové T-35), zatímco jiná je podceňována (třívěžové T-28). Proti předchozím dílům se ale tyto nedostatky vyskytují v míře relativně kosmetické, takže naděje vyslovené dříve nebyly tak úplně zklamány a nezbývá, než čekat na definitivní ukončení celé epopeje. Překvapivé bylo převzetí textů a obrázků „žabí modelařiny“ z naší rubriky „modely pro scifisty“ na Fantasy Planet ve formě dodatků k textu. Silně se zvedla obálka – hrubě načrtnuté operační schéma na pozadí, tvořeném fotografií zničeného T-34 působí mnohem lépe, než barevné orgie předchozích dílů.
Žáby v Bouři jsou po stránce obsahu velmi povedená kniha a rozhodně by neměla chybět v knihovnách vyznavačů paralelních dějin.
Operace Bouře je název plánu invaze Rudé armády do Evropy, která byla skutečně plánována v letech 1941–42 Stalinovým hlavním štábem. Zde jsme však v jiném, změněném světě, který se utvářel v předchozích dvou dílech trilogie. Máme zde Velkoněmeckou říši očištěnou od nacismu a Československou republiku, která se po odražení Wehrmachtu v roce 1938 stala motorem nového sjednocení Malé dohody. Ta však přerůstá meze pouhého spojeneckého paktu a směřuje k vytvoření federace, nového podunajského soustátí tří monarchií a jedné, zpola sekularistické republiky. Toto směřování děsí zejména prezidenta Beneše, který je ochoten spojit se s kýmkoliv, kdo zabrání návratu Habsburků na trůn. Češi nevěří Němcům ani proradnému Západu, nedůvěřují katolickým Slovákům a nakonec ani svým balkánským spojencům. V národě doznívají ozvěny panslavismu a část Čechů stále sní o velké slovanské říši a věčném bratrství na východě. Realistické a konzervativní síly se snaží o to, aby se Československo postavilo po bok Němců a spojenců v zápase o Evropu. V létě 1942 začíná sovětský vpád do Polska a Češi stále ještě nevědí… (anotace)
- Žáby v bouři: Operace Barbarossa naruby
- Autor: Jan Drnek
- Překlad: –
- Série: Fantazie o jiné II. světové válce 3
- Forma: hardback
- Počet stran: 464
- Cena: 399
- Vydalo: Naše vojsko, 2012
Přečtěte si i další tematické články.
Michael Střelec Pešťák (redaktor)
Strelec.M.P@seznam.cz
trilogie
Proč ten poslední díl musel rozdělovat na dvě poloviny nebo na co? V téhle souvislosti mě tedy i překvapuje v recenzi to “měla by to být polovina”.
Jestli to tak vydal, protože jinak by se muselo na komplet třetí díl čekat dlouho… po pravdě, nějak moc mi to hlava nebere.
Navíc mě štve, že ten druhý díl (Žába a škorpion) je tím pádem jen taková “přípravka” ve výsledku de facto dějově o ničem. Trochu málo na to, že to má skoro 700 stran.
Otrávený modelář
Vono je to celý takový nějaký divný.
Drnek ví o historii prd a splácal dohromady nelogickou nesmyslnou snůšku, která by nikdy nemohla nastat. Ve čtvrtým díle by mohla česká flota klidně u Leyte porazit japonce místo američanů a osvobodit Filipíny.
A těch stránek co tím zaplácal! A materiálu má tak na novelu do dvou set stran. (Za všechny tři díly) To bych ještě tak možná vzal. A o technice neví vůbec nic.
imho zajímavá směs fikce a reality. To, že v reálu měla Rudá armáda po německém útoku jedinou starost, a sice zahodit všechno, co překáželo v běhu, je fakt, stejně jak to, že jí až zastavil Stalinův rozkaz č. 270. A když se nějaký velitel o vlastní vůli otočil a bojoval, dosáhl pozoruhodných výsledků. Připravovaná provokace s nakoupenými německými bombardéry, které měly jakoby napadnout sovětská městam, protiletadlová obrana v daném úseku bez munice a stíhačky se zákazem vzletu a s vymontovanými palubními zbraněmi, je taky doložená skutečnost. Kdyby se Japonci přestali angažovat v Číně a namísto toho se obrátili na sever proti SSSR, války v Tichomoří by se taky mohla vyvíjet jinak. Severní a jižní varianta expanze se v jap. štábu probírala, zvítězili zastáci jižního směru – doloženo. Takže bych to neviděl tak tragicky. Protože: je to fikce.
I když je fakt, že některé pasáže na mě působily dost odlehčeným dojmem, viz návštěva amerických důstojníků v Plzni 🙂
Zajímavé, že zrovna Drnek čtenáře tak popouzí…
To Tygr
No, on ten díl má skoro 500 dost velkých stran hustě nabitých informacemi a dějěm. Kdyba to napsal najednou, no, představuji si Těch 1000 stran ve vazbě číst večer v posteli, to by snad hrozilo udušení :-)) S hrůzou si vzpomínám na 8OO stran posledního Martina…No a tohle napsat a sesbírat informce, všechna čest.
To anonym .. Fakt čtete scifi nebo fantasy? Nějak Vaši otázku nechápu. Knih a to téma alternativní historie existuje celá řada, myslím že Drnek je hloubkou znalostí docela vysoko. No a pokud jste technický génius, napište taky něco. Já sice nějaké vzdělání mám, určitě se nevyrovná Vašemu, ale těch chyb a nemožností je tam v téhle oblasti opoměrně velmi málo, proti renomovaným autorům, např. Jistě, nálet tryskovou stihačkou Avia na vzdálenost 800 km předběhl dobu tak o 3 roky a okolnosti či rozsah jejiích možností vyvolal u mě pousmání, ale byla to půvabná epizodka. No třeba jsem hluboce pomýlen a chodil jsem do špatných škol (totalitních.).
to Racek
Ok, díky za informaci, ale pokud je ten třetí díl (tedy ta první) část tak nabitý informacemi a dějem, tak mi přijde tím víc škoda, že třeba některé věci z toho nebyly už ve druhém díle. Protože ten se tedy dějově nijak moc vpřed neposouval.
Čímž tedy nechci tvrdit, že byl nezajímavý, ale pořád jsem nějak čekal, kdy se tam rozjede něco podobného prvnímu dílu… a on si to autor zatím nechal do dvou polovin třetího dílu :o)
Mno, pořád nevím.
Kdysi jsem jednou Drnkovou knihou listoval v knihkupectví (doporučoval mi to známý, že prý se mi to bude líbit), přečetl jsem namátkovou dvoustranu, kde mne vyděsilo takové množství faktografických chyb, na nichž autor vystavěl svou fabulaci dané scény (byla to tuším nějaká slavnost v Budapešti, kde byl Beneš za úplného pitomce), že se raději od jeho knih od té doby držím dál.
I když (a to sebekriticky přiznávám) je možné, že v předcházejícím ději by veškeré mé pochybnosti rozpýlil, ale raději to za několik set korun nebudu riskovat.
Beneš
No on autor Beneše obecně zjevně hodně nemá rád :o) (Nehodnotím, jestli oprávněně nebo ne, jen je to z těch textů zřejmé).
to Tygr
No jo, každý jistě máme zálibu hrabat se v něčem jiném, nikomu neberu jeho vkus. Ten první díl je v tomhle hledisku fakticky stejný. Mě to dělá radost, asi tak jako jinému dělá radost studovat příručky typu “Amatérská gynekologie” čemu by se jistě profesionál divil.
Ten pán nemá rád Beneše, no jo, to víte, knih kde mají rádi výhradněnaše oblíbence zas tak moc není. Tedy, v knihách pro mládež to bývá jasnější.
No, Drnek stojí za přečtení, ale to víte, varuji, pro každého to není.
Jinak, na starý kolena tak nějak uvažuji, zdali na tom monarchizmu něco není, přece jen …
Co se faktografické stránky týče, tak podle mne je to na úrovni Válka revue. Pro mne příjemné počtení na téma, jak jsme jim to nandali. 🙂
Ti co studují Český časopis historický, či Časopis Národního muzea řada Historická budou některými fakty a následnými konstrukcemi a fabulacemi zklamáni, ba vyděšeni. Těm doporučuji napsat si dílo vlastní 🙂
Já osobně si to docela užil. Pravda občas mne Drnek rozesmál, občas jsem se chytal za hlavu, ale rozhodně nelituju. Bavilo mne to.
To Racek
Vot – takový je život. Já jen, že Ben Ešedu taky moc v lásce nemám, ale v té scéně mne, pokud si dobře pamatuji, zarazilo to, že člověk, který byl sedmnáct let ministrem zahraničí si nebyl schopen vzpomenout, jaké je státní zřízení v sousední zemi, zatímco tušímže jugoslávský vyslanec tam udělal snad ještě horší faux pas a byl za to autorem “pochválen”. Ale možná už si špatně pamatuju…
Ale jak řekl Zemanův Baron Prášil: “Každý máme svůj vkus.” A Drnek asi nebude ten můj, na to tam bude patrně moc nepřesností na to, abych si užil jeho knihy, které jsou prodávány jako něco mnohem faktografičtějšího než oddechový psoudohistorický román, kde mi sebevětší množství chyb nevadí – kdesi jsem je dokonce viděl mezi odbornou literaturou.
A jinak s tím monarchismem to mám přesně obrácně. Na gymplu velký fanda monarchií a čím víc jsem se o to zajímal, tím víc se mi jejich vychvalované příklady začaly příčit 🙂
Škoda,že je tu tak málo osobních příběhů,příliš podrobný popis bojových operací docela nudí.Co mě ale dostalo,je ten čechoameričan v Plzni.Málem sem tu knížku zahodil.Takhle se vojáci z Uhelnejch Skladů rozhodně nechovaj.A spoustu plzeňákú tohle určitě namíchlo.
Naruby
Tak mi ty Žáby připadají jako naruby nošené texasky. Sám jsem taky tramp – ještě z předsocialistických let – a skutečný průběh té historie si ještě trochu pamatuju. A leccos z těch fikcí mi vůbec nepřijde vtipné…
Zajímavé komentáře.
Každopádně nikdo se nezeptal KDY bude tedy doufám už poslední díl ?