Co se stane, až se setkáme tváří v tvář s mimozemšťany? Sežerou nás? Sežerem my je? Nebo to bude úplně jinak? Právě tuto otázku položil editor Vlado Ríša desítce českých autorů a jejich odpovědi, rozvinuté do podoby povídek, stvořily antologii Zabij/zachraň svého mimozemšťana. Stojí za přečtení?
Co rok, to nová antologie Vlada Ríši v edici Ikaros nakladatelství Mladá fronta. Po humoristické scifi, časových přesunech a robotech padla volba na setkání s mimozemskou civilizací. K tématu editora inspirovala série článků Ondřeje Neffa v Ikarii, která se zamýšlela nad tím, jak by takový střet dopadl. A zatímco Neff došel k jednoznačnému výsledku – Sežerou nás! – naštěstí ne všichni autoři v této knize se zachovali k lidstvu stejně rezolutně.
Jednoznačně nejlepším příběhem je Lebka medúzy Františky Vrbenská, v níž se trosečník snaží přežít na planetě obývané mimozemskou rasou. Povídce nic nechybí – je čtivá, propracovaná a má působivý závěr. A je o třídu lepší než všechny další texty.
Jedním z povedenějších textů je i Ano Ondřeje Neffa. Ten zůstal věrný jak své, pro lidstvo ne příliš příznivé variantě setkání s mimozemšťany, tak i svému stylu, takže ač příběh nekončí zrovna happyendem, nese se v odlehčenějším duchu a jeho hlavními hrdiny sympaticky nejsou žádní herojové, ale úplně obyčejný postarší manželský pár.
Trojici nejlepších povídek uzavírá Daleká cesta do Tipperary Martiny Šrámkové, v níž se hlavní hrdina rozhodne změnit nelichotivé podmínky mimozemských Modráčků, kteří na Zem emigrovali kvůli válečnému konfliktu na své vlastní planetě. Povídka je promyšlená, má poměrně dobrou atmosféru a příjemný westernový nádech.
Docela povedená, a to hlavně díky humornému pojetí, je i Víska ve středu (pozornosti) vesmíru Ivana Mlsa, v níž mimozemské bytosti na Zem přivede záliba v gastronomii a lidstvo jim omylem pomůže vyřešit zásadní problém jejich rasy. Povídce Až se rozvinou první květy jara Julie Nováková připisuje plusové body morální dilema hlavního hrdiny, na jehož bedrech leží zásadní rozhodnutí – má zapříčinit genocidu mimozemšťanů, nebo jim i přes vleklý válečný konflikt s lidstvem pomoci?
Vyloženě nevyužitý potenciál má historická scifi Křižák a saracén Vlada Ríši. Dočasně spřátelení nepřátelé se tu snaží zachránit kůži před návštěvou z vesmíru. Nic víc, nic míň. Povídce by slušela propracovanější zápletka či alespoň několik originálních námětů.
Příběh Kde bydlí kočky Stanislava Švachoučka neurazí, ovšem ani nenadchne. Potěší poměrně originální pojetí mimozemšťanů, kteří vypadají jako inteligentní kočky, jinak ale povídka ničím příliš nezaujme.
Škůdce Anny Šochové je bohužel krapet překombinovaný a potřeboval by k rozvedení motivu více prostoru a Svatá svatba Jakuba D. Kočího se sice odehrává v ďábelsky rychlém tempu připomínajícím trochu počítačové hry, ale vyznívá víc než rozpačitě.
Vzpomínky delfína Pavla Renčína jsou pak melancholickým a působivým příběhem, který ovšem teprve naznačuje autorův talent (povídka vyšla již v roce 2001). Do knížky ale zabloudil asi omylem, protože s tématem nemá společného prakticky nic.
V antologiích Vlada Ríši se to nehemží největšími hvězdami české fantastiky, rozhodně ne výhradně. Což však neznamená, že by je měli příznivci domácích autorů předem odsoudit jako nekvalitní, nic nepřinášející. Samozřejmě, vychází tu spousta lepších antologií domácích autorů, ale Zabij/zachraň svého mimozemšťana si své čtenáře přesto najde. Budou jím příznivci české fantastiky, kteří se chtějí seznámit i s autory stojícími trochu ve stínu největších hvězd (Ondřej Neff, Františka Vrbenská a Pavel Renčín nechť jsou čestnou výjimkou) a zpříjemnit si líné nedělení odpoledne několika nenáročnými příběhy.
Pavla Lžičařová (šéfredaktor)
pavla.lzicarova@fantasyplanet.cz
Prvnííí! (Let the fight begin.)
Překlepy: “návštěvnou”, “nedělení”. Špatné skloňování: Mls (správně jako Klaus, tedy muž; pomocný vzor les je neživotný).
Hrubky: “jak by takový střed dopadl”.
Soudruzi, dělníci komentátorští
slepý jsem, — nevidím!:-(((
Dotaz na šéfredaktorku
Takže kdybys měla tu antologii zhodnotit na stupnici nula až jeden regis, kde 1rgs = naprostá shoda s předběžnými očekáváními Regise, jak by dopadla? Z té recenze na mne vanou dost obavy. Až na tři pochválené kousky to je samé “povedenější text”, “docela povedená”, “nevyužitý potenciál”, “neurazí ani nenadchne”, “potěší, ale jinak nezaujme”, “krapet překombinovaný”, “vyznívá rozpačitě”, “naznačuje talent ale s tématem nijak nesouvisí”, “vychází tu SPOUSTA lepších antologií”… (to “spousta” jsem zdůraznil já)…Nechci tady zakládat na další flame, jen si chci udělat definitivní představu.A Regis jistě proti této nové jednotce literárního očekávání nebude mít nic 😉
standa.e: nevadí 😉 abych ji sám použil, zbývají mi poslední tři povídky a jsem na tak 0.85-0.90 rgs. více na legii a později v IK 😉
Regis
Asi máš na Legii trochu jiný nick a spřízněnější duše ;-). Napadlo mě, kolik práce recenzentům i čtenářům by se ulehčilo při hodnocení, zavést jedntku regis v praxi 😉 V podstatě by ses vyjádřil k anotaci a dál by se už jen udělily hodnoty. Bylo by to takové hezké na počítání, přehledné, vyjádřitelné grafy a konečně by se dala dělat jasná statistika. A jestli se kniha čtenáři bude líbit nebo ne by vycházelo čistě z jeho vkusu a postoji k tvému hodnotovému soudu. Konečně jsme nalezli v relativizujícím světě jeden pevný bod – a teď lze pohnout Vesmírem :-D.
Stando, zas blbneš…
Regis je liška ryzavá, proradná 🙂 Chováš se jak proradní čeští stavové ve své době vůči rádoby sebou zvoleným vládcům. Esli chceš hejbat vesmírem pomocí pseudointelektuálských žvástů a recenzí v pochybným černobílým zombie plátku pro cca 60 vyznavačů té pravé víry, tak seš frajer. Zřejmě asi poslední, co tomu věří. Ať Alláh Rampas a Ježíš Regis vedou tvé pomýlené kroky, čubrlíku.Tvůj sci-fi J.W.Papež “Ratzinger” (nebo jak se to německý katolický hovado jmenuje…)
JWP
Vtip, hra, nadsázka, probůh! Přemýšlej trochu.
Vtip, hra, nadsázka
… nápodobně:)
JWP
No, asi jsem už na tohle vnitrofandomovské skotačení kapánek přecitlivělej a pak reaguju přepjatě i na jednoduché poškádlení ;-). OK, dost už o tom.
to standa.e
Nebudu to přepisovat na žádné regise, podle pevnostního žebříčku bych tomu dala tak… 50%. Není to špatné, ale ani – až na těch pár výjimek – skvělé. Což je myslím v mé recce dost jasně řečeno. 🙂 Jinak díky, mí milí korektoři, za upozornění na překlepy. Pár se jich tam vždycky vloudí a zůstane i po zkouknutí betačtenáře.
PavlaL
Děkuji.
dočteno, koeficient splněných očekávání -0.01 rgs.v zásadě hodnota koeficientu splněných očekávání (CFE) v rgs jakéhokoliv díla (románu i sborníku povídek) se nachází v uzavřeném intervalu -1 až 1výpočet: dekadický logaritmus podílu počtu bodů, v rozmezí 1-10, před přečtením (A) a po něm (P); CFE=log(P/A), příp. CFE=log(summa(P/A))/N, pro sbírky a sborníky, kde N je počet povídekpříklad: povídka s vyšším očekáváním 7, ale po přečtení jen 4; CFE = log(4/7) = -0.24 rgs.záporné hodnoty CFE ukazují na celkové lepší očekávání (a následné zklamání), kladné hodnoty naopak ukazují na milé překvapení. čím víc se hodnota CFE blíží extrému, tím je zklamání či milé překvapení intenzivnější. čím víc se hodnota CFE blíží nule, tím blíže byla skutečnost očekávání.díky, stando, za úžasně poťapaný nápad 😀
to Regis
K službám a rádo se stalo ;-). Chtěl bych se moci chlubit, že mám podobných magořin v zásobě celý kufr, ale pravdou je, že na mne hopsají zpoza rohu zcela bez varování :-D.Moc se mi líbí zapracování efektu zklamání/překvapení. Diskutovat by se možná dalo o problematice bodování 1-10 před přečtením a po něm. Ale je fakt, že chceš-li exaktně vyjádřit nějakou hodnotu, holt se bez toho neobejdeš.Já původně regise vztahoval čistě k tvému vyjádření, bez principu hodnocení díla. Zjednodušeně: Tvrdíš, že to bude totální bomba, mně se to ovšem po přečtení jeví jako totální blábol, tudíž uděluji nulu jako NESHODU S TVÝM PŘEDPOKLADEM. A naopak, něco dopředu odmítáš a já jsem nadšen – opět je tu nula.Tvůj výpočet je založen na předpokladu a následném dojmu každého toho jednoho čtenáře. Tedy vytrácíš se ty osobně jako ten pevný bod ve vztažné soustavě ;-)I když, jak nad tím tak přemýšlím… No, bude asi vyžadovat detailnější rozbor :-DJak asi původně naznačoval JWP výše (a já to nepochopil), je tady totiž ještě jedna naprosto nedefinovatelná proměnná. Nebo dvě (a možná i víc). Nazval bych je předběžně “mírou upřímnosti/zájmu” a “mírou ješitnosti”. A teď babo raď co s tím! Protože po veřejném prohlášení “To bude srágora” a následné plamenné diskusi je mé hodnocení prakticky zákonitě ovlivněno lidskou potřebou “zachovat si tvář”.Jednoduše, tobě opravdu nemohlo vyjít nic jiného, než ti vyšlo :-D. A nebo mohlo, protože jsi třeba neješitný od přírody, ale ten výsledek je prostě vždy tímto zpochybnitelný. Takže je třeba kontrolní měření – ale na to, aby ti někdo podstrčil Dozoisův výbor v Ríšově obálce a ověřil tak přesnost tvého měřícího zařízení je už pozdě :-D.Stejně tak já, kdybych jako autor chtěl být s editorem pro jistotu zadobře, tak mohu měření jednoduše ovlivnit “předpřipokaděností” u očekávání.Aplikace pro celou sbírku i každou povídku zvlášť se mi líbí. (Vždycky jsem třeba dumal, jak na Legii vznikají ta procenta. Někdy jsem měl pocit, že celkové procento neodpovídá těm dílčím.)Jinak tvůj výsledek bych převedl do: “Ještě horší, než jsme se obávali”. To jde? ;-DKaždopádně – další rozvoj aplikované literárněvědné statistiky jako oboru bude asi muset zajistit někdo s důkladnějšími odbornými předpoklady než já. 😉 I když mě to teď možná začíná bavit víc, než to samotné čtení/psaní ;-D
recenze
Řekla jsem si o to spolu s dalšími, takže: DĚKUJI 😉
odhlédnuto od mínění pozitivních i kritických, já už mám asi rozhodnuto.