Tato kniha není parodií na fantasy žánr. Jde o parodii na žánr, který snad každý musí znát a číst. Jde o pohádky. Vtom je podle mne velký klad knihy, protože nemusíte znát všechny ty slavné fantasy ságy od Feista, Goodkinda, Eddings atd. a přece víte o co jde a dobře se pobavíte. Pohádky zná přece snad každý.
Hlavním hrdinou je mladý princ, jehož jméno samo o sobě dává jasně znát, o koho tu asi půjde. Jmenuje se – Princ Neodolatelný. Jako možný budoucí vládce království Illyrie musí být vzorem statečnosti, čestnosti a spravedlnosti. Jeho dosavadní činností (a pravděpodobně i na zbytek života) je zachraňování sličných pannen před draky, vybíjení krvelačných loupežníků, vysvobozování unesených a týraných dívek a jiné podobné šlechetné činy. Jenže problémem je v tom, že Neodolatelný je už ve věku, kdy mu za záchranu sličné panny nestačí jen její slova díků a slavnostní hostina na jeho počest. Chtěl by za odměnu od panny jiný výraz díku, něco co by asi způsobilo, že by už nebyla panna. Řečeno jeho slovy: „Chtěl bych nějakou pěknou číču s nádherně vyvynutým poprsím“. To nemůže pochopit jeho věrné páže, mladičký Wendell, který ženy považuje za nudné a jehož hlavní dosavadní životní radostí je dobré jídlo a klid při rybaření. V příběhu se Neodolatelný vydá objasnit situaci v sousedním království, kde zdejší královna Rubina krutě týrá nevlastní dceru, princeznu Annu. Lid nenávidí královnu, miluje Annu, a ještě k tomu kouzelné zrcadlo stále tvrdí, že krásnější než Rubina je Anna. Prostě příběh O Sněhurce. Rubina se zajímá o magii, a když se snaží znásilnit Neodolatelného (k jeho obrovské radosti), naposlední chvíli zjistí, že Neodolatelný je panic. A to se v magii cení. Takže znovu princ „.. nesmočí knot“. A jako čestný muž slíbí Rubině, že jí najde magický Grál plodnosti. A tak příběh pokračuje dál a dál.
Vtip knihy není založený na situačním humoru, ale na dobře propracovnaých dialozích. V knize poznáte kromě pohádky O Sněhurce i příběh o Popelce a také o Šípkové Růžence. Po redakční stránce je kniha samozřejmě skvělá, jak se u Polarisu stalo zvykem a i překlad Petra Cahy je dokonalý. I když „Zabij a zachraň“ je pravděpodobně Moorova románová prvotina, jde o zdařilé dílko a doufejmě, že ne poslední.