Za pár prstenů – Henry N. Beard, Douglas C. Kenney

Je to už drahně let, co jsem v jistém fanzinu (byl to Interkom) četl článek Petra Habaly, pojednávající o knize Bored Of The Rings. Podle jeho autora mělo jít o velice zajímavě vypadající parodii na Pána prstenů. Článek jsem si přečetl, s chutí se zasmál ukázkám a na dalších osm let na něj zapomněl… Od té doby se stalo mnoho věcí, například byl natočen film Pán prstenů. Vzedmutá vlna zájmu o Tolkiena vynesla na povrch prazvláštní věci, jenž zatím plavaly kdesi u dna a trpělivě čekaly na svou příležitost. Jednou z nich (a určitě to není ta nejpodivnější) je i tahle kniha.

Kdesi daleko (alespoň doufám), ve světě zvaném Střevozemě, za lesem Deflorien a Překážejícími horami, se jako odporný flek rozkládá kus země jménem Krajáč. Žijí v ní zbabělí tvorové zvaní choboti, vývojově patřící někde mezi krysy a lidi. Jejich jedinými zřetelnými zájmy jsou jídlo, alkohol, provozování drobné kriminality a šikanování čehokoliv, co je menší než veverka. Jedním z nich je pan Bimbo Šourek, jenž během podezřelé výpravy za dračím pokladem získal jakýmsi nečestným způsobem kouzelný prsten. Jeho původní majitel, strašlivý Saudruh zea zlopověstné země Naador, ho však již hledá… První, kdo vytušil, jak je prsten důležitý, je pouťový čaroděj Šmajdalf. Netrvá to dlouho a na cestu se vydává výprava, jejíž cílem je zbavit se nebezpečné bižuterie. Vede ji Bimbův synovec Fritol, následují ho jeho věrný patolízal Slum Chrupavka a degenerovaná dvojčata Šmízo a Pepsin Kradlovi. A to jsme teprve na 44. straně… po takovém začátku se můžeme dočkat (a také dočkáme) VELICE zajímavého vývoje situace.

 I z krátkého nástinu děje je Vám asi jasné, že autoři téhle knihy jsou schopni doslova všeho a nic jim není svaté. Modlíte-li se každý večer k obrázku pana Tolkiena, není tento odporný pamflet pro Vás, neboť by Vás po jeho přečtení jistě čekalo peklo. Já jsem se však velice dobře bavil. Autoři odvedli v rámci možností velice dobrou práci. Pochopitelně, museli se alespoň zhruba držet děje originálu a postav, které v něm vystupují. Nejvýstižnější popis toho, co s tímto základem provedli, by snad vystihovala slova jako deformovaný a degenerovaný. Vše je okořeněno tunami slovních hříček a velmi drsného humoru (podle lidských, ne však chobotích měřítek). Charakteristické je, že v knize jen těžko najdete nějakou vyloženě kladnou a nezištně jednající postavu. Nejvíc se tomuto ideálu blíží věčně zfetovaný dealer drog Timm Benzedrin, což nám hodně říká o autorech. A také o době, kdy byla napsána. Ačkoliv to v knize není uvedeno, byla prý – podle P. Habaly – prvně vydána již v roce 1969.

Pár pochvalných slov si zaslouží překlad, jehož se ujal Richard Podaný. Podobně jako Jan Kantůrek při práci na cyklu o Zeměploše, i on podal výkon, jenž slovo překlad ani zdaleka nevystihuje. Správnější by bylo: přečetl, přeložil, převyprávěl a upravil tak, abychom si i my češi užili při čtení co největší zábavu. Klobouk dolů. Přes všechnu zábavu, kterou jsem si při čtení užil, však musím říci, že kniha není (jaké překvapení!) tak dobrá jako originál. V rámci kategorie humorné fantasy ji přestihují první díly Zeměplochy, ovšem je o poznání lepší než tuzemská parodie na Hobita, jenž vyšla pod názvem Rabit. I tak ji ale mohu jen doporučit, protože se mi už dlouho nestalo, že bych se při čtení knihy v dopravním prostředku smál tak, že jsem se stal terčem soucitných pohledů od svých spolucestujících.