Yendi – Brust Steven

Nebo bych měl říct spíše „tenkrát“, jelikož Yendi je „předkračováním“ o rok starší knihy. Tato série není pro ty, co požadují kontinuální řadu za každou cenu. Pokračováním Jherega tudíž bude až příští „Teckla“. A poté se zase dostaneme do období Vladova života předcházejícího Yendi v dílu „Taltos“. Tak vidíte. Lucas není ten největší prequelový šílenec.
 
Ale teď vážně. Po první kapitole, kterou jsme si díky nakladatelství mohli přečíst už ve vydání Jherega (jen jedna věta byla přeložena decentněji) se stáváme svědky teritoriální války v jheregském podsvětí mezi Vladem a Dragaeranem Larisem. A jak nám sděluje zadní stránka, přečteme si i o seznámení Vlada s jeho budoucí ženou Cawti. Nebylo to zrovna „konvenční“ setkání, jak si jistě pamatujete.
 
Předcházející díl byl některými kritiky připodobňován k „obrácené pseudo-detektivce“, což se dá v podstatě říct i o této knize. Ačkoliv totiž začíná akčně-kriminální zápletkou, za nějakou dobu zjistíme, že je zatím opět „něco víc.“ Schéma je pořád vlastně dost stereotypní, ačkoliv forma je kontroverznější…

Čímž se dostávám ke svým výhradám. Při čtení Yendi mi chybělo zajímavé prostředí, které bylo čtivě zprostředkováno v Jheregovi. Je to dáno tím, že styl příběhu nevybízí k dalšímu prozkoumávání světa. To by v některých ohledech ani nemuselo být moudré, vzhledem k nechronologickému pořadí knih. Navíc se jedná o sondu do životní situace, ve které se hlavní hrdina ocitá tváří v tvář smrti, a do popředí se dostává i bolestné rasové napětí ze strany Dragaeránů vůči jeho druhu. Oproti prvnímu dílu autor trochu přibrzďuje a váhá…
 
Samozřejmě to není tak zlé, pořád to je svižné a zajímavé dílko, byť v zajetých, jednoduchých kolejích svého předchůdce. Tudíž děj a popisnost nejsou moc hluboké a už vůbec ne plasticky propracované, což pro někoho může být plus, pro jiného naopak.