Xenocida, to je úplné vyhlazení cizího inteligentního druhu. Skutek, k němuž se chystá všemocný Hvězdný Kongres, protože planeta Lusitanie odmítla bezmyšlenkovitě plnit rozkazy. Flotila nesoucí zbraně schopné změnit obydlenou planetu v beztvarou hroudu minerálů cestuje rychlostí blízkou světlu vstříc určenému cíli. Dorazí za třicet let – a to není tak dlouhá doba, jak by se zdálo…
Třetí díl Enderova cyklu navazuje na knihy Enderova hra a Mluvčí za mrtvé. Andrew „Ender“ Wiggin by si snad přál klidně dožít na planetě Lusitanii, po boku své ženy a mnohočlenné rodiny geniálních vědců, kterou přijal za svou – ale to by nebylo o čem psát, že?
V knize, která je dvojnásob tlustá než obě její předchůdkyně, Orson Scott Card rozehrává příběh, který sice není spletitý, ale nedostatkem nenadálých zvratů rozhodně netrpí. Nečekejte akci a potoky krve, kterými by se hlavní hrdina brodil k vítězství, ale o napětí nouze není. S postupem času totiž xenocida nehrozí jen pequeninům a termiťanům, ale celému lidstvu…
Rozehrává se souboj o čas. Jedním z hlavních důvodů vyslání flotily je virus descolada, který je na Lusitanii přítomen ve všem živém a neskutečnou rychlostí se adaptuje na veškeré druhy léčby. Lidé prozatím přežívají, dokáží si před virem držet náskok – ale ten se zmenšuje. Přesto se nevzdávají a zoufale hledají prostředek, který by jim pomohl nad descoladou zvítězit.
Je to samozřejmě ještě mnohem složitější, nebojte se. Příběh se tentokrát odehrává na dvou světech, kromě Lusitanie ještě na planetě Cesta, čínské kolonii, které vládnou Oslovení, lidé, k nimž promlouvají božstva a kteří oddaně slouží Hvězdnému Kongresu. Stejně jako Ender hledá způsob, jak flotilu zastavit, oni jsou zde proto, aby smrtelná hrozba Enderovu novému domovu pokračovala a splnila vůli vládců.
Nu, dost o příběhu, nechci vám zkazit požitek. Sice jsem ještě ani nenačrtl všechno, co se dozvíte hned na začátku, ale to bychom tu byli do zítřka. Jak už jsem řekl, budete napjati, jak tu kopu neustále se vršících problémů nakonec Ender a ostatní vyřeší a jak se vyrovnají s těmi, u kterých se jim to nepovede…
Enderův cyklus rozhodně stojí za to. Možná, že se Xenocida bude někomu zdát pomalá a některé dialogy příliš dlouhé, jiný by zase mohl kritizovat fakt, že se Enderově rodině a přátelům daří až příliš mnoho geniálních objevů na to, aby se člověk nezačal zamýšlet nad reálností takového „štěstí“, ale to jsou spíše drobné vady na kráse, které můžeme odpustit.
Knihu vydalo nakladatelství Laser, které vydalo i první, druhý, čtvrtý a pátý díl a chystá šestý. Xenocida chyběla do sbírky, protože ji u nás kdysi dávno už vydalo nakladatelství Classic. Překladu se zhostil Jiří Engliš a odvedl dobrou práci.
Jestli si chcete odpočinout od akce a násilí a trochu potrápit mozkové závity, tohle je zcela jistě kniha pro vás. A jestli ne, tak nevím, proč jste to dočetli až sem.
Xenocida je naprosto hrozná. Divím se, že jsem ji dokázal dočíst (párkrát už jsem to málem vzdal… to bylo tak před 4 lety…teď už byl to zabalil cca po 50ti stránkách) oproti svižné Enderově hře, která je jedna z nej. knih, co jsem četl.
Skvělá kniha
4etl jsem všechny knihy z této série a je to bezkonkurenčně nejlepší sci-fi co sem kdy četl…..sice to neni klasická “scifárna” jelikož se na každé třetí stránce nemasakrují lidi s emzákama ale jako pohled na to jak by jsme se zachovali při přímém střetu s tolik odlišnou formou života to je úžasné….mohu doporučit všem co si rádi počtvou dobře napsaným sci-fi , které se rozhodně odděluje od věčiny , která dnes zaplavuje knihkupectví
zklamání
Nejdelší ze série a pro mě rozhodně největší zklamání. Rozvleklé, zbytečně dlouhé dialogy, často pořád na stejné (nebo obdobné) téma, místy až iritující popis očišťovacích rituálů….. Rozhodně nejslabší z celé série a byl jsem rád, když jsem se dočetl až na konec. A to mám Carda moc rád.