XB-1 6/2012

V příběhu od Francouze Lionela Davousta Bitva pro vzpomínku poznáváme cizí prostředí skrze svědectví Thelína, válečníka z národa Híerálců. Svůj národ musí bránit proti rozpínavé industrializované říši Asrethu. Pohání jej vůle chránit svou rodinu, ale jeho boj si žádá vysokou daň – Thelín je totiž „Vzpomínač“ a za svou sílu musí platit kousky vlastní paměti…

Základní námět povídky a její sloh jsou mnohem lepší než její prostředí, které, jako v mnoha případech, existuje čistě proto, aby umožnilo uskutečnit koncept „Vzpomínačů“. Asrijci disponují podivnou technologií, možná magickou, možná steampunkovou, což v tomto případě vypadá jako prvek nějakého anime, v literární podobě to zní jako zbytečná kulisa. Příběh i pointa staví na čistokrevném melodramatu, takže pozor, zda je to váš šálek čaje, ale autorovi se podařilo svůj nápad využít jak dějově, tak poeticky.

Pravděpodobně nejzajímavější zahraniční příběh je povídka autora izraelského původu Lavieho Tidhara, v jehož rodišti se příběh Vůně pomerančovníků odehrává. Hlavní hrdina Boris Čhung je člověkem, jak sám přiznává, z podivuhodné směsky, jelikož je rusko-židovsko-čínského původu. Jeho spletitou rodinu dávají dohromady děděné a sdílené vzpomínky, jak se o to postaral jeho děd. Text není příliš dějový, ale je velmi zručně napsaný a motivy rodinného zázemí v tradicionalis­tické zemi šikovně propojuje se scifistickým prostředím budoucnosti.

Aureola Američana Laela Salaetse většinu kvalit svých předchůdkyň bohužel postrádá. „Závislácký“ vesmírný pilot Yari je najat, aby přepravil do bezpečí příslušníky náboženské sekty „Joffetů“ pryč od společnosti, která náboženství perzekuuje. I zde se vyskytuje dobrodružství i nástin společenských úvah, ale text tentokrát nenabízí nic příliš pamětihodného a žádá si trochu hlubší kontext svého světa.

Zahraniční díla uzavírá Rukavice hozená Bohu od americké autorky Niny Allanové. Astronautka Rachel Lavinová se chystá na dlouhodobou cestu do vesmíru, ale v povídce jako takové jde především o její vztah s dokumentaristkou Anitou Schleifovou, jejíž oba rodiče – astronauti zemřeli kdysi, když jejich raketoplán zničili náboženští fundamentalisté, kterým vadily lety do kosmu… Taková podoba fundamentalismu mi přišla poněkud přehnaná, ale dá se přes to přenést. Povídka opět není zrovna dějová, nicméně zprostředkuje milé čtení pro čtenáře s nezbytnou trpělivostí i časem.

Česká část příspěvků začíná povídkou s názvem Válka Daniela Ostrovského od Petry Štarkové. Titulní hrdina Daniel je matkou zanechán v podivném dětském hotelu, z něhož zřejmě není úniku. Ovšem čas od času se zde u dětí projeví paranormální schopnosti a právě od Daniela ostatní „hosté“ očekávají, že se stane legendárním médiem, které je má zachránit. Navzdory pokusům o drama je výsledek spíš nudný a do určité míry i matoucí.

Dojem částečně napravuje následující Montevideo od Hanuše Seinera, první z místních povídek, jež se dostaly do finále soutěže Daidalos. V Jižní Americe došlo k vynálezu nadsvětelného cestování a následný kontakt s mimozemšťany tuto oblast světa podivně zdevastoval. Okolní velmoci od té doby Jižní Ameriku okupují a snaží se získat stará tajemství. Co vlastně (možná) vedlo ke katastrofě, to si autor nechal až do pointy beztak krátkého textu. Škoda, že nemohl být delší…

Vlčí tvář od Evy Hauserové je v některých částech hezky čtivá, ale jako celek si nemůže stěžovat na přemíru originality nebo skutečného příběhu. To, že se mezi zaměstnanci reklamní agentury šíří vlkodlačí virus, bohužel pobaví jen velmi nenáročné fantazáky.

Další daidalovský finalista, Dana Rusková, se svým Sbohem, Atlantido vypráví o netradičních pátračích po ztraceném světadíle. Velmi netradičních… Sloh je pěkný, postavy vcelku dobré k udržení pozornosti a příběh má dobrou, i když ne revoluční pointu. K dokonalosti však stále něco chybí…

Deset deka vesmíru Milana Petráka je poslední „daidalovka“ a je to zkrátka jedna velká anekdota odehrávající se ve světě kvantových bytostí, jejichž pochoutkou jsou vesmíry, jako právě ten náš. Potěšující dílko na jedno použití.

Úplně poslední povídkou čísla je Rýže, olej, káva, naprostý psychedelický výjev napsaný Pavlem Houserem. S dovolením se neodvažuji objektivně hodnotit.

Publicistický zbytek červnové XB-1 lze jen pochválit, především rozhovor s Davidem Weberem, autorem známým díky scifi military o Honor Harringtonové, a článek Antonína Tesaře o režisérovi animovaných sci-fi filmů René Lalouxovi.

Obsah

Zahraniční povídky

Lionel Davoust: Bitva pro vzpomínku
Lavie Tidhar: Vůně pomerančovníků
Lael Salaets: Aureola
Nina Allanová: Rukavice hozená Bohu

Domácí povídky

Petra Štarková: Válka Daniela Ostrovského
Hanuš Seiner: Montevideo
Eva Hauserová: Vlčí tvář
Dana Rusková: Sbohem, Atlantido
Milan Petrák: Deset deka vesmíru
Pavel Houser: Rýže, olej, káva

Publicistika

Jan Kotouč: rozhovor s Davidem Weberem
Jason Sanford: Neptejte se, koho děsí zombie… nás všechny!
Antonín Tesař: Divoké planety a světelné roky Reného Lalouxe
Martin Zhouf: rozhovor s Jurajem Mad Maxonem