Vzhledem k blížícím se Vánocům vybrala redakce XB-1 prosincovému číslu tu nejkřesťanštější možnou obálku – ohromného démona ve starověkém chrámu. Kdyby tohle chodilo společně s Mikulášem, děti by prostě musely být hodné tak dlouho, až by se zdálo, že nemají v chování vůbec žádnou možnost volby.. A právě o volbu a svobodnou vůli půjde v nejnovějších povídkách.
 |
Nikoho asi nepřekvapí, že se příběh Lavie Tidhara s názvem Aféra Šangri-la odehrává daleko na Východě, přesně řečeno v jihovýchodní Asii. Celý kontinent je zachvácen válkou, v níž jsou použity ty nejhorší zbraně budoucnosti, včetně biologických. Hlavní hrdina povídky má na dosah umělý virus s názvem Šangri-la, jenž by mohl znamenat ve válce zvrat, a to neočekávaným způsobem. Exotické dobrodružství přináší nevšední dilema a hlavně je zajímavé jak díky akci, tak kvůli pěkně vykreslenému prostředí.
To, že mít sexuální robotku by nemusela být zas až taková výhra, nám ukazuje Dolly od Elizabeth Bearové. Konec konců, sexuální robotky jsou pořád umělé inteligence a podle filosofie konce Mass Effect 3 syntetici a organici… O tom radši nebudu mluvit. Každopádně jedna z nich zabila svého majitele a teď musí policie zjistit, jestli ji k tomu někdo použil, nebo jestli se stalo nemyslitelné a ona ho zabila sama. Námět by byl vhodný i pro delší dílo, ale určitě stojí za to si povídkou přečíst, zejména kvůli zachycení kritických momentů, kdy se stroje začínají osamostatňovat od lidí.
Jason Sanford umí dobře psát úvahy i příběhy. O tom druhém nás nejnověji přesvědčuje povídka Odsouzeni snít. Na postapokalyptické Zemi jsou lidé změněni k nepoznání, zkříženi se všemi možnými zvířecími druhy. Možná si říkáte, že je to cool (a jedna postava by s vámi souhlasila), ale většina zvířecích lidí si to nemyslí. V jedné vesnici se proto obyvatelé naštvou, když zemře čistě lidské dítě, navíc náčelníkův syn. Údajnou vražedkyni má soudit Kristina de Anne, příslušnice tzv. „Morových ptáků“, hostící v těle krvelačnou umělou inteligenci. Stejně jako předchozí příběh, začíná i ten Sanfordův vyšetřováním zločinu, ale okolnosti by si nemohly být méně podobné. Blahopřeji Sanfordovi ke skvělým nápadům a nejlepšímu textu zahraniční sekce.
Ve dvou časových rovinách se odehrává příběh Rozptýleni podél řeky nebes od Aliette de Bodardové. Dívka Xu Wen se vrací na rodnou planetu na pohřeb své babičky – kdysi básnířky a bojovnice za svobodu, která se však později zachovala nepochopitelně… Sice se nedočkáme, na rozdíl od Sanforda, čtivého dobrodružství, ale stojí za to se s koncepty a vážným námětem seznámit.
To česká sekce dvakrát racionálně nezačíná. Hřbitovní dialekty od Jany Rečkové nám ukazují, že ve světě plném dokonalých androidů může snadno vzniknout nový druh zombií. Tudíž je třeba hrdinů, kteří je musí poslat do křemíkového pekla – bojovníků, netušících, že zombie jsou pouhým začátkem. Asi jediná skutečně vynikající ukázka zdejších českých autorů. Nedoporučuji číst, pokud trpíte depresí z nezaměstnanosti.
Jan A. Novák nám předvede budoucnost lidstva v ambiciózním totalitním režimu. Krysy v labyrintu sledují dva vědce, kteří pro svou tyranskou vládu vyvíjejí přístroj kontrolující myšlení. Díky jednoduchému stylu a úderné pointě si přečtení užijete, ale samotný námět je až přespříliš jednoduchý… Povídka rozhodně není špatná, ale patří k nejméně výrazným částem tohoto čísla.
Totéž se dá říct o kratičkém pseudo-strašidelném sci-fi příběhu Žádná není stejná od Boženy Čechalové. V jeho případě hlavně proto, že tématicky příliš nezapadá mezi ostatní texty.
O mnoho známější spisovatel Martin Moudrý zaslal do časopisu svůj Pohled z druhé strany. Ačkoliv zprvu neznámá postava líčí svou minulost nesouvisle a zmateně, čtenář může pointu podle náznaků vytušit sám. Zmatené vyprávění stojí za to dočíst, potom jej přelouskat ještě jednou a snažit se pochopit všechny náznaky.
Povídka Čechalové, v níž je zmíněna jedinečnost sněhových vloček, není navázána ani tak na ostatní příběhy, jako spíš na publicistický článek (a především jeho ilustrace) Edity Dufkové, Zmrzlina z ledu typu 9. Zde se autorka, podobně jako v minulém čísle, fundovaně zamýšlí nad uskutečněním jedné sci-fi představy ve skutečném světě.
Jason Sanford se dívá na dnešní filmový průmysl hodně cynicky a na jeho budoucnost mírně optimisticky ve článku Kvalitní SF filmy budeme mít, až geekové ovládnou – nebo zničí – Hollywood. Osobně mi chybí úvahy o psaní žánru, ale Sanfordovy připomínky jsou každopádně správné a podnětné.
Neobyčejně mne rozesmálo Hledání srdce z Aporveru z pera Pavla Žďárka. Zasvěcení filmoví diváci v Česku jsou již zvyklí na neustálé odklady snímku Tomáše Krejčího Poslední z Aporveru, jenž podle článku „právě vstupuje do kin“ (dle současného plánu v červnu 2013) a od jehož realizačního týmu chce Česká televize zpět svoje peníze. Článek sám je napsán hezky, ovšem chvalozpěvy se mu věřit nedají. Já už žádné srdce nehledám, pochybuji o jeho existenci – prodělávám kardiální agnosticismus.
Z výtvarníků fantastiky do čísla tentokrát zavítal Roman Kýbus.
Přál bych si, aby v příštím roce byla čísla XB-1 minimálně stejně dobrá jako tato…
Obsah
Zahraniční povídky
Lavie Tidhar: Aféra Šangri-la
Elizabeth Bearová: Dolly
Jason Sanford: Odsouzeni snít
Aliette de Bodardová: Rozptýleni podél řeky nebes
Domácí povídky
Jana Rečková: Hřbitovní dialekty
Jan A. Novák: Krysy v labyrintu
Božena Čechalová: Žádná není stejná
Martin Moudrý: Pohled z druhé strany
Publicistika
Edita Dufková: Zmrzlina z ledu typu 9
Jason Sanford: Kvalitní SF filmy budeme mít, až geekové ovládnou – nebo zničí – Hollywood
Pavel Žďárek: Hledání srdce z Aporveru
Martin Zhouf: Čeští a slovenští výtvarníci sci-fi a fantasy současnosti – Roman Kýbus
Ano tohle číslo bylo nad očekávání podařené, nevím jestli se mi to jenom tak zdá nebo došlo k nějakému kvalitativnímu skoku ale líbilo se mi asi jako jediné z tohoto roku. Rečková kvůli které jsem číslo kupovala mě trochu zklamala (trpím depresí z nezaměstnanosti .-) ale Pohled z druhé strany jsem četla snad 20x, takže se určitě vyplatilo.