Předem mé recenze přijmi, milý čtenáři, mou upřímě míněnou omluvu. Omlouvám se za to, že recenzi na tento román, oceněný Nebulou a Hugem, román desetiletí, bibli kyberpunku, prináším až teď.
Vím, že vetšina z vás už tuto knihu dávno cetla, takže níže napsané rádky asi nebudou nic pro vás. I presto si mužete osvežit dej románu v mé skromné recenzi.
Poutavý príbeh vypráví o Caseovi, kovbojovi – geniálním pocítacovém expertu, dnes bychom asi rekli hacker. Odehrává se v blízké budoucnosti, kde se vše tocí okolo pocítacu a hlavne veliké pocítacové “síti” zvané matrix. Case byl vycházející hvezdou, ale udelal velkou chybu – pokusil se okrást své zamestnavatele. Za trest byl zbaven schopnosti vstupovat do matrix. Tak živorí v Chiba city, snaží se udržet naživu a pritom se stále hloubeji propadá do chrtánu drog. Z tohoto chrtánu ho vytáhne dívka jménem Molly. Molly je britvacka, pracující pro podivného obchodníka Armitage. A tato poulicní bojovnice nabídne Caseovi clenství v týmu, který má vykonat velmi delikátní úkol práve pro Armitage. Case znovu díky jakési operaci získá zpet své schopnosti kovboje, ale zároven je mu do žil vpraven jed, který ho za jistou dobu usmrtí – pokud se nepodarí splnit úkol, jehož podstatu Case nezná. K týmu se pridávají konstrukt Cára – bývalý Caseuv ucitel, který po jednom útoku na led (pocítacová obrana) zemrel – jeho EKG byla jedna rovná linka a tak se mu ríká “Cára”. Cárovo vedomí zustává v prístroji, takže má k matrix velmi blízko. Dále Petr Riviera, iluzionista a narkoman. Další dej je velkým kotrmelcem, ve kterém se objevují obyvatelé mesíce, umelá inteligence Wintermute, která je asi osnovatelem celé akce, rodina Tessier-Ashpoolu, která se již mnoho let klonuje, zabiják ninja Hideo, další UI (umelá inteligence), která bojuje s Wintermuteem a mnoho dalších dejových zvratu, akcí a postav, které príbeh opet vrhnou do jiného svetla.
Hrdinové jsou velkou cást deje pod vlivem drog, všechno je fantaskní a zároven tvrde reálné. Nejsem sice žádný pocítacový odborník, ale (nebo práve proto) mi nekteré veci prišly celkem reálné. Vcetne nebezpecí umelých inteligencí a hlavne jejich konfliktu. Názvosloví, slang kovboju-hackeru, reálie, to vše je velmi presvedcivé a nápadité. Zajímavá je napríklad konfrontace Case a Wintermutea a samozrejme konec. Konec, který, jak odhaduji, snad každého prekvapí.
Záverem? Nemohu knize nic moc vytknout. Ano, je sice místy ponekud naivní, ale byla napsána pred šestnácti lety! Takže je spíše vizionárská. Gibson se nepokouší popsat technickou stránku veci, címž se elegantne vyhnul prípadné kritice za nesmyslnost a naprostou nereálnost. Preklad je dílem Ondreje Neffa, co dodat. Takže vytknout mohu jen to, že je to místy trochu zkratkovité. A také to není nové. Neuromancer je proste bible kyberpunku, a bibli se nedá mnoho vecí vytknout.
