Warhammer – Trilogie o Konradovi – Ferring David

Oproti „Zabíječům“ Williama Kinga není tolik monumentální a zábavná, oproti románům Jacka Yeovila zas tak stylisticky a nápadově vytříbená a oproti Otrokům temnoty tak bezvýchodně pochmurná, ale její síla spočívá v celkové vyváženosti a hutnosti. Kvalitativně nikde sice silně nevyčnívá, ale zase ani nepokulhává. A má vše, co od Warhammeru očekáváte.

Lone Ranger

Hlavní hrdina je typem osamělého a tajemstvím opředeného válečníka. Vyrůstá bez rodičů, nikdy nemluví a nemá ani jméno. To získá teprve od dívky, které zachrání život. A když je pak všechno, co kdy znal, spáleno hordou stvoření Chaosu, vydává se ze své vesnice na pouť Starým světem. Pouť za tajemstvím svého původu, za nalezením cíle svého života, pouť plnou boje proti temnotě, rychlých zvratů a nových krajin. Tohle jste viděli už mnohokrát, klišé fantasy už dobře znáte, ale autor trilogie David Ferring, to přeci jen dělá trochu jinak, tak, aby vás nenudil.
Rekvizity i schémata tedy známe: např. bojovník, který se stane legendou – ve světě Warhammeru Konrad skutečně patří k těm několika velkým hrdinům, ovšem toho dosáhne až po událostech obsažených v těchto knihách. Také hrátky s tajemným původem a posláním nejsou nic nového (a to i když trilogie pochází z let 1989-93). Autor ale hezky pracuje s tím, jak propojené a spletité klubko vzájemných „náhod“ a souvislostí spřádá. Vše, co se kolem Konrada stane, má spojitost s něčím jiným v jeho životě. Všechno je Osud. I když… buďte si něčím jisti.

Temný svět

Stejně tak je to i s tradičními situacemi, zápletkami a postavami. Ano, jsou tam, a čtenář už z potěšení počítá a odhaduje, jak se bude známá situace vyvíjet. Jenže Ferring schválně nedovádí tradiční triky a situace do očekávatelného vyvrcholení. Hledí na ně trochu „laxně“ a „lhostejně“, nehraje tuhle starou známou hru se čtenářem zcela do důsledků. Raději volí jiný přístup. Hrne na něj jednotlivé události v překotném tempu, ale nedovolí jim vyvrcholit tak, jak čtenář očekává. Místo toho následuje ostrý zvrat a zcela nová situace. Hrdina se nestačí ani rozkoukat a už se mu zase převrátí život. Z toho pramení velký prvek neočekávatelnosti, což celé sérii silně přidává na životě. Navíc je tu zřetelně cítit vliv dark fantasy (jak také u Warhammeru jinak). S Konradem ani vedlejšími postavami se nikdo moc nemazlí a jednotlivé zvraty jim často krom jistoty vezmou i život.

Ferringovi také nečiní problémy vymyslet silné archetypální postavy s originálními detaily, ale především umí využít možností, které mu nabízí svět Warhammeru. Čtenář se tu hodně dozví nejen o spoustě chytlavých a efektních lokací Starého světa, ale hlavně získá množství informací o jeho děsech a Chaosu zvláště. Zvrácená stvoření, zbraně, triky i obřady Ničivých sil jsou tu dobře využity a svou nápaditostí a duchem šílenství, fanatismu a nádhery i hnusu hodně přidávají na temné a jedinečné atmosféře, která k Warhammeru přitahuje tolik fanoušků. A v Konradovi se najde několik skutečně pěkných kousků, které jistě ocení (nejen) zájemci o tento extrémně propracovaný svět.

Kolem a kolem…

Vyprávěcí jazyk si na nic nehraje, je sdělný a popisný. Zajímavým nápadem je takřka doslovné zopakování posledních stránek každého předcházejícího dílu na začátku následující knihy. Bohužel, daní za rozdělení na tři části je nutnost opakovat důležité události v každém dalším svazku, aby se čtenář mohl znovu chytit. Nepřesahuje to však únosné meze. Samotný překlad je slušný, ale korektury nedosahují starších standardů Polarisu. Chtělo by to se vrátit ke stejné úctě k textu, jaká v tomto nakladatelství panovala v minulých letech.

Celá trilogie si nečiní nároky být něčím víc než dobře zpracovanou „bitevní“ záležitostí s pěknými popisy a zajímavým prostředím. Dělá to však dobře, není v ní žádná vata, zvrat stíhá zvrat, přidejte něco neotřelých nápadů a vizí a máte tu sevřené dílo bez hluchých míst na pomezí temné fantasy. Pobaví vás a má i něco navíc, takže se nejedná jen o další prvoplánovitou „krmnou“ ságu. Je tomu tak možná i proto, že se jednalo o Ferringovy první romány, u nichž jde většinou víc o to se pobavit a něco čtenáři říct, než si vydělat pár liber. Jedinou zřetelnou chybou je tak skutečnost, že autor si skrz nevyřešení Konradova původu nakonec ponechal otevřená vrátka pro další pokračování. Ale co byste taky chtěli od fantasy…