Warhammer: Kladivonoš – McNeill Graham

Knihy ze světa Warhammeru vydává nakladatelství Polaris již nějakou dobu a veskrze se jedná o příběhy z jakési „současnosti“ daného světa. Nyní však přehodilo výhybku a zaměřilo se na velké příběhy z historie. V sci-fi verzi světa vyšla první kniha Horova kacířství Horův vzestup a poté, aby to nebylo líto těm, kteří mají rádi spíše fantasy, vyšel první díl trilogie o Sigmarovi.

Warhammer: Kladivonoš

Zběhlý čtenář se jistě ihned zatetelí, protože o Sigmarovi již mnohé četl. Ve spoustě knihách se dají najít roztroušené odkazy na Sigmarovo mládí, jeho slavné kladivo Ghal Maraz, boj v průsmyku Černého ohně a podobně. Čtenář, který poctivě přelouskal všechny dosud vydané knihy, si tak legendu o Sigmarovi dokáže složit sám. Ostatně, není to nijak složité a sama má dostatečně epický náboj, aby zaujala na těch pár stránkách, co jí autor věnuje pozornost. Horší ale je, když se jí věnuje celá trilogie.

Kladivonoš zavede čtenáře do temných dob lidstva, kdy musí všechny kmeny bojovat o holé přežití v nehostinné krajině. Sotva se Sigmar objeví na scéně, rovnou vystoupí jako nezkažený, čistý a nezlomený hrdina, bojovník a budoucí král. Profil hlavního hrdiny je skutečně jalový a již stokrát ohraný. V jeho osudech se nenajde nic, co by alespoň trochu překvapilo. Jeho životní dráhu si čtenář představí velice snadno.

Celý příběh působí jako slátanina různých severských legend. Ne, že by celý Warhammer nebyl slátanina severských legend, ale v případě Kladivonoše to autor McNeill obzvláště odflákl. Příběh je chatrný a postavy v něm vlastně nedělají nic jiného, než že se cpou pečeným masem, pijí alkohol a s někým válčí. Ráj pro bojovníka, řekne si každý, jenže pro čtenáře to po třetím opakování téhož kolotoče (jídlo, boj, jídlo) začne nudit. Mezi tím někde v mezerách se odehrává celý příběh.

Sigmara napadne založit říši, trpaslík učí lidstvo, jak kovat lepší meče, a tu a tam se objeví čarodějnice, která evidentně má co dočinění se Sigmarovým osudem. Ale všechny tyto důležité momenty autor s úspěchem opomíjí a raději zásobuje čtenáře neustálými žranicemi. Těch hodokvasů se v knize objeví tolik, že už to přestává být reálné.

Už Tolkien říkal, že svět musí být uvěřitelný. Upřímně řečeno, autor toho o středověkém válečnictví neví zhola nic. Což je problém mnoha autorů fantasy, ale McNeill se odkopává až okatě (přál bych autorovi, aby si oblékl kroužkovou košili na holé tělo a pak mu do ní někdo praštil mečem). To jsou jen detaily, ale když vezmeme celou knihu, tak evoluci lidského rodu tu autor zvládnul jedním lusknutím prstů. Trpaslík přijde do vesnice barbarů, kteří se jen před nedávnem vzdali souložení s ovcemi a pojídání žen, aby z nich za deset let udělal mix normanských bojovníků a těžké jízdy pozdního středověku. Působí to divně, uspěchaně a nelogicky, že tomu i naivnější čtenáři nebudou chtít uvěřit.

Na různých wargamingových fórech se také dlouho řešila otázka překladu, a to zejména překladu názvů strojů a různých přídomků. Za patrně nejlepší kompromis lze považovat krok stranou Jana Netoličky, který v knihách ze světa Warcraft přídomky a jména nepřekládal. Bohužel, Radek Mandovec v této knize ano. Čeština a angličtina je něco úplně jiného, takže ne všechno působí tak skvěle v originále jako v překladu. Překladatel spáchal několik hodně těžkých hříchů, za Odebírač duší, což je sekera, by si zasloužil spoustu překladatelských otčenášů. V nominativu to působí ještě dobře, ale jakmile se to začne skloňovat, tak to doslova bolí.

Když si to tedy shrneme, tak tu máme průměrně napsanou temnou fantasy s hodně zářícím hrdinou. A proč taky ne, je to průměrný produkt merchandisingu, pro svět Warhammeru zcela typický. Kniha nenabídne nic jiného, než tu žádanou porci krve, opečeného masa, vína a obnažených žen, aby si čtenář užil a nemusel nad tím přemýšlet. Příběh je spíš okrajový, aby moc nerušil válečné orgie, kterých kniha obsahuje opravdu přehršel.

Kladivonoš poslouží úplnému začátečníkovi stejně jako dlouhodobému čtenáři, protože oběma nabídne ten samý druh zábavy. Kvůli lehkému podprůměru děje však čtenáři brzy zjistí, že jiné knihy ze světa Warhammeru nabízejí to samé, co Kladivonoš, jen lépe a kvalitněji.

Je čas legend. Země Starého světa jsou divoké a nezkrocené a primitivní kmeny lidí bojují o přežití. V těchto nebezpečných dobách se objeví mladík, který se pro své ctnosti a statečné činy uchází o místo náčelníka kmene Unberogenů. Jmenuje se Sigmar Kladivonoš a jeho činy změní dějiny navždy. Toto je příběh o tom, jak rostla Sigmarova moc až do bitvy o Průsmyk černého ohně, kde lidé a trpaslíci válčili proti hordám orků, aby zajistili bezpečí budoucí Říši. (anotace)

  • Warhammer: Kladivonoš
  • Autor: Graham McNeill
  • Překlad: Radek Mandovec
  • Série: Čas legend 1
  • Forma: paperback
  • Počet stran: 344
  • Cena: 279 Kč
  • Vydal: Polaris, 2011

Lukáš Vaníček (redaktor)

lukas.vanicek@fan­tasyplanet.cz

Četli jste tuto knihu? Nezapomeňte ji u nás ohvězdičkovat a napsat k ní komentář!

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

20 komentářů

  1. Mám z knihy zcela opačný dojem
    Mám z knihy zcela opačný dojem než redaktor. Kniha je velmi čtivá, atmosféra výborná, bitva střídá bitvu a žranic tam tedy rozhodně není přehnaně (čelt redaktor někdy nějakého Conana, očividně ne). S postavami se člověk snadno zžije a děj plyne hezky dopředu.

    ad překlad:
    Tvorbu Polarisu a WH knihy sleduji a kupuji od začátku a právě Radek Mandovec se od prvních překladů stále zlepšuje a k posledním knihám nemám sebemenší výhrady. Žádné divně složené věty, žádné překlepy apod…
    “odebírač duší” na sekeru padne jak prdel na hrnec a nevidím v to žádný problém. Velmi pěkný český název.

    “Když si to tedy shrneme, tak tu máme průměrně napsanou temnou fantasy s hodně zářícím hrdinou. A proč taky ne, je to průměrný produkt merchandisingu, pro svět Warhammeru zcela typický.”
    S takovýmhle přístupem lze doporučit změnu zaměření. Pokud WH bere recenzat jako “póvl” tak by se mu asi měl vyhnout. Forma recenze o tom nechutenství ostatně vypovídá sama.

  2. 2 Herne – zaujatý recenzent? Císaři, WTF? xD
    Mám takový dojem, že jsem četla trochu jinou recenzi. 🙂

    1) zpochybnění překladu – týká se spíše otázky překládání/nepřekládání názvů. Přičemž chápu, protože Odebírač duší zní děsivě a ne v tom pozitivním významu. Opravdu si neumím představit takto pojmenovanou zbraň zasazenou do prostředí vycházejícího ze severské mytologie a historie (na vině není samo jméno, ale jeho český překlad). Není to dostatečně úderné, naopak to zní sofistikovaně, spíš jako nějaké udělátko válející se technoknězi v laboratoři.
    Že by byl Radek Mandovec kritizovaný za cokoli jiného, jsem si nevšimla. 🙂

    2) může se nám to nelíbit (u fantasy warhammeru mi to je ukradené, u w40k skřípu zuby, ale mé cynické já konstatuje, že tomu tak asi i bude), ale Warhammer v knihách JE komerčně pojaté sdílené univerzum. To pochopitelně ovlivňuje volbu příběhů. Můžeme diskutovat, jestli je to dobře, nebo špatně.
    Já to nepovažuji za zápor nebo za něco, za co by se měl Warhammer stydět. Dobrý příběh s dobrým zpracováním je to, co se počítá. Ty věci kolem jsou jenom ty věci kolem; sice něco ovlivní, ale základ je jinde.
    Přičemž mám takový dojem, že zatím co u w40k má Polaris šťastnou ruku při výběru titulů, u fantasy je ta ruka podstatně nešťastnější (subjektivní dojem někoho, kdo je v sedmém nebi z Last Chancers).
    Recenzent to napsal na plnou hubu a nediplomaticky.

    Otázkou je, co z toho lze vyvodit.
    Že je recenzent zaujatý proti Warhammeru jako celku?
    Že je kvůli tomu kniha s… randička?
    Neřekla bych ani jedno.

    Za prvé, recenzent považuje knihu za lehce podprůměrnou, protože věcné problémy (ANO, kroužkovka na holém těle je věcný problém) a protože “Kniha nenabídne nic jiného, než tu žádanou porci krve, opečeného masa, vína a obnažených žen, aby si čtenář užil a nemusel nad tím přemýšlet.”, což je prima, když si chci přečíst knížku postavenou na podobném principu, ale ne když hledám fantasy příběh na vyšší úrovni (nebrat pejorativně).
    Za druhé, recenzent považuje knihu v rámci samotné warhammerovské série za slabší a z toho vychází jeho kritičnost. Viz pohled na poslední odstavec.
    Za třetí, je zcela legitimní se na věci při recenzování nedívat z pohledu té části cílové skupiny, která je fanovská. 🙂

  3. od recenzenta
    Elinor: Díky náčelníku, že si ze mě zastala 🙂

    To Herne: knihy ze série Warhammer čtu, hru hraju a čtu aj knížky v originále a opravdu je Kladivonoš velmi slabý, když to srovnám jinými tituly – třeba Jízda mrtvých, Ulrikova kladiva apod. Zdá se mi, že obecně je produkce knih Warhammer fantasy slabší, jak ze série 40k (Eisenhorn, Horus Heresy apod.) WH jako póvl skutečně neberu a merchendisingovou produkci sleduji, čtu a dokonce teď na to píšu seminární práci, a tak můžu s klidným srdcem říci, že v záplavě tohoto typu literatury se můžu vyloupnout díla překvapivě velmi kvalitní, a to i v rámci žánrové produkce jako takové, díla průměrná a díla podprůměrná, jako kladivonoš.

    Překlad: inu, zkus se zamyslet nad názvem zbraní: každá dostala název, aby byl úderný, jasný a strašidelný. Třeba Skřetodrv, pokud plácnu první překlad zbraně z Hobita. Teď to srovnej s Odebíračem duší. Zní to mocně a strašidelně? Ne, opravdu to inklinuje k nějakému nástroji v laboratoři. Pravda, v originále Soultaker zní opravdu skvěle, ale čeština funguje na jiném principu než angličtina, takže je třeba hledat mnohy velmi alernativní řešení – plácnu Dušosaj, ale to už přeháním :-).

  4. Skřetodrv?
    No, Skřetodrv to je děs a na druhou stranu nechápu, co je na Odebírači duší sofistikovaného? Problém prostě je, že angličtina má skvělé fantasy výrazy, které se do češtiny prakticky nedají přeložit. Překládat jména z Warhammeru nebo Warcraftu je prostě nesmysl. Opravdu to nemá smysl – právě kvůli té komerční provázanosti. Mohl by vzniknout toální guláš.

  5. 2 Pidluke
    Vezmi si POUZE slovní spojení “odebírač duší”, odpárej kontexty, soustřeď se jenom na ta slova a zkus si to nějak představit. Jak chceš.
    Mně z toho vždycky vyleze nějaké to pseudo-technické udělátko.

    A jo, angličtina je v takovýchto věcech nepřeložitelná.

  6. Odebírač duší
    A co takhle trochu zapojit fantazii? Třeba… Ta, jež uchvacuje duše? 😀

  7. to virtas
    to už je na překladateli, na nás nekoukej, upřímně, tato cesta by se mi velmi líbila, ale na druhou stranu by to dost ovlivnilo akční scény:

  8. kladivonos
    heldenhammer je dost hruza i v originale. preklad zabil i posledni svetle momenty knihy. McNeill umi psat scifi ale fantasy ne. namatkou pekny je Fulgrim nebo outcast dead.
    zaver knihy me polozil. doslova vidim prepsany battle report z warhammeru. ano, tady jsem hodil jednicku a nedojedu, pusky me rozstrili. tady jsem nabral, rozsekam ja. do toho trpaslik udela behem par stranek a par let z tupych lidoopu mlaticich se po hlave kostmi nemecke rytire.
    jak rika kamarad Omar, “to mi omej bulvy savem”

  9. Ogre
    Podla mna nazvy prekladat, nie kazdy co si knihy kupuje, je zdatny v anglictine … a ak je, tak sa vyprdne na ceske preklady 🙂
    A ruku na srdce, hraci WH podla mna tvoria max 20% ludi, co si tie knihy kupuje (maximalne!). Zbytok su klasicky citatelia fantasy a scifi.
    Co sa tyka Kladivonosa, je to otrasne napisana, nudna kniha, dost nelogicky na seba nasleduju kapitoly s casovymi skokmi, v ktorych pokrok by zavidela hociktora vyspela civilizacia (a to od WH citam vsetko co vyjde v cestine) ktoru som sa premahal docitat. Klasicky produkt merchandisu, do ktorej autor nic nevlozil. Ruky prec. Su aj lepsie kníhy z prostredia WH.

  10. McNeill
    Knihu jsem nečetl, ale nemám problém recenzi věřit. McNeill je podle mě hodně rozkolísaný spisovatel, některé jeho knihy jsou dobré (Storm of Iron, Fulgrim, Mechanicum), jiné moc ne (Ambassador, Nightbringer, Outcast Dead).

  11. Recenzia
    Zaujímavý názor, hlavne v dnešnej dobe keď pán Červenák podobným štýlom píše takmer každú svoju knihu od Conanoviek až po Bivoja a všetci mu to papajú aj s navijakom pretože sa to väčšinou odohráva v Čechách alebo na Slovensku.

    Čo sa reálnosti týka: pán redaktor prosím uberte trochu! Toto je FANTASY a ešte k tomu WARHAMMER! Čo je reálne na tom že trpasličí Slayer sám zloží Khornovho Bloodthirstera alebo že Ragnar Blackmane takmer vlastnoručne vyhladí hordu Genestealerov a potom jediným úderom rotomeča zotne hlavu Tyranidovi alpha? Nič. Napriek tomu mnohí považujú Billa Kinga takmer za boha. Takže verte mi, takto to MÁ byť.

    K prekladu sa vyjadrovať nebudem, škoda reči. Prekladatelia Polarisu si môžu spytovať svedomie sami.

    Ak konečné hodnotenie je, že Kladivonoš je nadpriemerné čitanie tak súhlasím. Ale celkovo negatívne vyznenie článku mi nepríde fér obzvlášť keď autor vedel do čoho ide.

  12. To Lubo
    Lubo, já už tu říkal, že v porovnání s jinými knihami warhammeru byla slabota. A ano, bral jsem v úvahu, že to je fantasy, ale všechno má své meze, a to i ve Warhammeru.

  13. Názor překladatele
    K Odebírači duší:
    Nevím, jestli se k tomu mám vůbec vyjadřovat. Kolik já už viděl různých fór, kde se účastníci do krve přou, jestli názvy překládat nebo je ponechat jak leží a běží nebo vymýšlet vlastní česká slova. Co člověk to jiný názor (oproti jiným mám tu výhodu, že aspoň v několika knihách si to mohu upravit k obrazu svému:-). Za sebe musím tedy uznat, že Dušosaj navrhnutý z legrace panem recenzentem se mi líbí, zvlášť kdybych do knihy nenápadně přidal Mirka Dušína. Věta “Dušín se ohnal Dušosajem” – to by děj teprve nabral grády:-)
    Možná mě kamenujte, ale já prostě ty knihy překládám pro lidi, co neumí anglicky. Kdo anglicky umí, ať si je čte v angličtině, když se mu to nelíbí nebo to čte v češtině jen aby mohl kritizovat. Podle mě je lepší když čtenář ví, co chtěl původní autor vyjádřit, než se kochat nad překladatelovou bujnou fantazií (teď to beru ve vztahu k souslovím, které se prostě do jednoho slova v češtině, aby byla zachována údernost, ale zároveň i význam – viz Kladivonoš a ne Nositel kladiva –, převést prostě nedají).
    Ke kvalitě Kladivonoše:
    Jestli je Kladivonoš nadprůměrným nebo podprůměrným dílem ať rozhodnou jiní, ale vzhledem k tomu, že druhý díl trilogie získal cenu D.Gemmella, kde svými hlasy rozhodují čtenáři, tak mi z toho vychází jediné. Je to banda tupců a čtou naprostý brak:-)
    A teď se hned přiznám, že se k té bandě tupců hrdě hlásím, protože se mi Kladivonoš dobře četl, a to jsem toho z fantasy Warhammeru přečetl opravdu hodně (téměř vše kromě několika knih).

    Jen by mě zajímalo, jaký má pan recenzent názor na překlad Hrdinové ( J.Abercrombie)? Že by kvůli údernosti měl být takový Hardbread překládán ne jako Tvrdá kůrka ale Tvrdokůrák? Tak já za sebe říkám, pěkně děkuji, ale opravdu nechci!!!

  14. Překladateli
    Ke kvalitě knihy – toto je, pokud se nemýlím, díl první. Až přeložíte, Polaris vydá, já dočtu a zrecenzuji díl druhý, tak jej teprve budu hodnotit. Nemám žádných předsudků k sérii. Upřímně, kdyby se to zlepšilo, byl bych nadšený. Už se kolikrát stalo, že série knihy byly….rozkolísané. Docela jste mě navnadil.
    Překlad je věčné téma uznávám. Já vám rozumím a akceptuji Vaši pozici. Jsem prostě zastánce nepřekládání názvů. Můj argument je, že to jméno bylo dáno v angličtině, tak ať anglické zůstane. Angličané (krom prahy) také nepřekládají naše české názvy. Takže ať jméno zazní v originální podobě, ať jeho význam se uchová co nejčistší. Toto je čistě můj, subjektivní názor a jelikož ani recenze nikdy není zcela objektivní, tak jsem to do textu vtiskl.
    Upřímně a zahanbeně se přiznám, že jsem Hrdiny od Abercrombieho nečetl. 🙁

  15. Recenzentovi
    No nevím, jak moc jsem vás navnadil. Podle mě druhý díl opravdu o dost lepší je, hlavně z toho důvodu, že opravdu není děj tak rozkouskovaný (na obranu autora ale dodávám, že on vlastně ani nic jiného udělat nemohl, než děj takhle posunovat, protože se musel držet jasně daných mezníků Sigmarova života). S tím, že musel dodržovat něco, co už někdo o Sigmarovi napsal, jsou pak spojené i některá další negativa – Sigmar naprostý superhrdina, až neuvěřitelně rychlý vývoj lidských kmenů, atd. Přiznám se, že i já jsem některé případy konzultoval s redaktory z Polarisu, protože mi to připadalo příliš přitažené za vlasy. Jenže když si přečtete The Life of Sigmar, zjistíte, že s tím McNeill nemohl zase až tak moc dělat. Ale na druhou stranu, já prostě beru, že to je svět Warhammeru a tam je všechno možné, a proto ho vlastně i tak rád čtu:-)
    S tím nepřekládat anglické názvy já prostě nemohu souhlasit:-) Když ty slova mají nějaký význam pro Angličany, tak by měly mít i pro Čechy (teď nemluvím o tom překládat George Bush jako Jirka Křoví). I za cenu toho, že nebudou znít tak malebně (proto taky zpívaná angličtina ucho hladí, němčina drásá). To by se jinak všechny indiánky hemžily výrazy Long Hair, Falling Moon, Broken Arrow a já nevím co ještě. Za to by myslím každý překladatele opravdu ukřižoval:-)

  16. Mne sa páčilo ako Black Library jednoducho zakázalo akýkoľvek preklad mena Darkblade pri Krvavej Vláde XD Konkrétne voči prekladu “Temná Čepeľ”nič nemám ale BL by si toho mohlo vydupať aj viac 🙂

    Radek M: Ako určite viete William King sa vrátil do BL. Prezradíte nám či Polaris plánuje preklad trilógií Tyrion and Teclis a Macharius?

  17. Návrat W. Kinga
    Tak nemohu mluvit za Polaris, ale v případě W. Kinga si jsem téměř stopro jistý, že ho vydá. Otázka je kdy:-)

  18. Překladateli
    To je to, oč tu běží, konsenzus v překladu jmen prostě neexistuje. 🙂 Budeme se muset tolerovat.

    Těším se na další díl.

  19. ach proč
    Recenze: Škoda té velké hany a pochmurnosti pana recenzenta, ale nevím, co je špatného na žranicích a orgiích a taky nevím, proč tolik vadí, vždyť co mohli taky jiného dělat? Měli si hraát na schovávanou, nebo sázet kytičky, popřípadě si o nocích vyprávět příběhy? No ty příběhy si asi vyprávěli, ale víte jak to myslím.

    Kniha: Mě osobně přijde příběh taky lehce uspěchaný, ale když chcete vytvořit Říši, musíte být rychlejší než ostatní. To že jim začne pomáhat trpaslík a učit je kovářství a jiné věci, není nic podivného, když jste skoro vymírající národ a potřebujete nějaké spojence a kdo je lepší než národ, který šoustá jako králíci a je tím pádem vhodným kandidátem.
    Je jasné, že každý fanatický fanoušek Warhammeru by chtěl dopodrobna popsaný příběh o Sigmarovi, který by měl nejméně pět knih, ale s tím nic neuděláme.

    Překlad: Osobně si na překlad Warhammeru do češtiny nemohu stěžovat, i když se tu a tam objeví nějaké to divně znějící slovíčko. Horší už to mají v WH40k, ale tím nejsem zasažen na fanatické úrovni, takže nehodnotím. Můj názor na Odebírače duší je hodně kladný a sám bych nevymyslel lepší, recenzentem navrhovaný Dušosaj, je jako jméno nějakého gay pornohece (Dušosaj se vrací vysát všechny :-D).

    Srovnání: Pochopil bych srovnání třeba se Strážci plamene, nebo Spáry Chaosu, ale s top knihou Warhammeru, kterou jsem kdy četl (promiň Gotreku, tentokrát jsi druhý) Jízdou mrtvých, to nechápu. Jízda je úplně jiná kniha od autora, který je v podstatě pan Autor. Já osobně knihy ve warhammu moc nesrovnávám a když už, tak ty ve stejné sérii, ale tady recenzentovo srovnání bylo totálně mimo.

    Překlad 2: Nedá mi to a musím se ještě vyjádřit. Překlad knih do češtiny je více než odpovídající. Proč se více nezaobíráte třeba současnými překlady názvů filmů, nebo jejich dabingem, který až na opravdu malé výjimky stojí za hovno. Uvedu příklad: Tajemný let=Red eye..to je totální zhovadilost, nebo dabování 30-ti letých lidí nějakými dorostenci, kterým ani nebylo 20?? Chápu, že třeba nejde vše přeložit doslova, ale název by ksakru doslova měl být přeložený. Dřív to bylo daleko lepší i kvalita dabingu
    byla výborná, ale ty časy už jsou asi dávno pryč.
    Sry za tento mů poslední odstavec, který byl spíš nasraným výkřikem netýkajícím se Sigmara. 🙂

  20. Kladivonoš
    Pro mě celkem zklamání. Budu hodně váhat, zda-li si mám přečíst Kladivonoše znovu. Uspěchaný příběh, málo propracované postavy a absolutně nulová atmosféra warhammeru. Číst tohle jako člověk, jež si koupí první titul ze série warhammer, tak bych byl dost zklamaný průměrností. Je to možná i tím, že znovu čtu malazské knihy padlých a dostal jsem se i ke hře o trůny, takže tento tiotul prostě ve srovnání s nimi zapadne svou obyčejností.

Zveřejnit odpověď