Warhammer – Drachenfels – Yeovil Jack

Tedy žil-byl skoro nesmrtelný zlý mág, kterému se pod maskou, za níž skrýval svůj odporný ksicht, líhly jen ty nejodpornější a nejhnusnější myšlenky. Nikdo si netroufl se mu postavit, a tak se cítil sebejistě. Jmenoval se Drachenfels. Jednou ale padla kosa na kámen. Pod vedením mladého prince Oswalda se několik jeho přátel a pár najatých osob jako: tanečnice-vražedkyně, trpaslík, bandita, lovec odměn a Genevieve Dieudonné, upírka se vzhledem šestnáctileté dívky, probíjí do hradu Drachenfels s cílem ukončit čarodějův bídný život. Postupně skupinka řídne, jak hrdinové umírají. Zbývají už jen Oswald a Genevieve, kteří se s čarodějem setkávají tváří v tvář. A na konci je čaroděj mrtev.

Po dvaceti pěti letech má Detlef Sierck, dramatik a herec, zinscenovat na Oswaldovo přání velkolepé drama na téma porážky Drachenfelse. Premiéry se mají účastnit všechny význačné osobnosti Říše v čele s císařem. A kde se bude hrát – samozřejmě na hradě Drachenfels! Mrtví ale mají lehký spánek a není radno je budit.

Kniha je originálně rozdělena ve stylu divadelního kusu na jednotlivá dějství, prolog a poslání nevyjímaje. Děj má spád a udržuje čtenáře v napětí až do konce. Zápletka je dobře propracovaná a zejména rozuzlení překvapivé. Nechybí ani špetka humoru, který občas odlehčí situaci. Zejména Detlefovy velikášské představy ohledně inscenování jeho dramat působí úsměvně.

Celkově je ale Drachenfels hodně pochmurný a temný. Z některých stránek bezútěšnost přímo sálá. To vše umocňuje ještě až naturalistický popis některých scén smrtí členů družiny. Jinde zase autor jen naznačí a dává prostor čtenářově morbidní fantasii. Brr.

Svět Jacka Yeovila se od toho, který čtenáři znají z děl Williama Kinga odlišuje. Drachenfels je zasazen do mnohem starší doby než Gotrek. Doby, kdy byly věci v Říší jinak. Překvapivý je zejména vztah k upírům, vlkodlakům a jiným tvorům temnoty. Ve společnosti jsou dokonce tolerováni! Když ovšem znají své meze. Dokonce jsem měl občas dojem jako by byli všedním jevem. Stejně tak i mutanti. Ani oni nejsou likvidováni, i když jimi lidé opovrhují. S trochou štěstí a skrývání mohou pohodlně přežívat.

Dalším rozdílem jsou přímo hlavní postavy. Gotrek jako zabíječ všech těch různých potvor včetně upírů, a Genevieve sama o sobě upírka. Jejich pohled na svět je diametrálně odlišný stejně jako vnímání okolí. Genevievin svět působí mnohem tolerantněji (nebo lhostejněji?), i přes svoji krutost, zejména k různým nelidským bytostem. Vždyť jí samotné se nabízejí lidé k „ochutnání“ a dobrovolně! Možná je to tím, že se na ně autor často dívá právě jejíma očima.

Dobře zpracované jsou i hlavní postavy. Dietlef Sierck rozhodně není prototypem hrdiny bez bázně a hany. Často je malicherný, pyšný a má o sobě přehnané sebevědomí. Ale zároveň je to čestný člověk, který se neváhá postavit za svého přítele nebo bojovat proti zlu. To Genevieva je složitější, ale to je už žen běžné. Upírka, ale zároveň působí velmi lidsky. Je inteligentní a dokáže rychle uvažovat, je také schopná milovat i nenávidět. Výborné jsou její ironické komentáře, v nichž nešetří nikoho. Jejich protivník Drachenfels působí přesně tak, jak by měl. Zlovolný, škodolibý, tajemný a inteligentní. Právě proto je boj s ním obtížný. Není to nějaká tupá zrůda, která spoléhá na tupou sílu. O dokáže manipulovat s ostatním, aby získal to, co chce. Drachenfels má promyšlený plán, který mu vychází!

Závěrem: Výborná temná fantasy.