Warhammer: Černá srdce 1 – Valnirova zhouba – Long Nathan

Příběh Valnirovy zhouby by se na první pohled dal vyčíst ze zadní strany knížky. Tlupa pobudů, sebraných všude možně po válečných věznicích, je dána dohromady, aby pod tvrdým dozorem říšského kapitána doprovodila Shallyinu kněžku do nepřáteli zabraného chrámu, tam nalezli Valnirovu zhoubu, což je prapor ovlivňující odvahu válečníků, s ním se navrátili zpět a zachránili svět.

To je tak prvních osmdesát stránek knížky, na kterých autor představil zápletku a hlavní postavy a rozjel děj. Najednou hrozí, že z této knihy bude jen další „úkolovka pro zločince“, jež během cesty „vyměknou“, skamarádí se a v konečné bitvě předvedou heroický boj a všichni umřou. Naštěstí tomu tak ale není.

Autor si pohrál s celkovou zápletkkou, takže prvoplánové klišé skutečně po osmdesáti stránkách mizí a najednou není nic tak, jak má být, všechno je špatně, a co hůř, skupinka zločinců s vypálenými cejchy na rukou je ponechána uprostřed nepřátelského území, které okupují vysoce nepřátelští kurgani, úplně sama, bez koní, vybavení, velení a naděje. Nutný počáteční úvod končí a právě zde se začíná rozjíždět příběh, které přeci jenom trochu zavání originalitou.

Charaktery postav nejsou vůbec složité. Naopak, díky jejich jednoduchosti se blíží našemu reálnému světu, což z nich činí hrdiny snadněji představitelné, a jsou více uvěřitelní. Mají sice své chyby, ale vše je v normě. Žádný z členů výpravy nemá podivné tajemství, osud, před kterým by utíkal a který by se najednou vynořil v době, kdy to nikdo nečeká. Právě naopak, až na hlavního hrdinu Reinera Hetsaua to jsou všichni úplně obyčejní lidé, sedláci, učenci, které jen válka donutila vstoupit do armády a díky ní se ocitli v situaci ocejchovaných zločinců. To samotný Hetsau je sice darebák do morku kostí, ale je to lotr řekněme lehčího kalibru – zloděj, podvodník v kartách, svůdce žen a notorický lhář. Ale je to také šlechtic, a tak částečně díky svému původu se dostane do vůdcovské pozice. Naštěstí se z něj díky velitelské pozici nestane čistě kladný hrdina, ale ve svém nitru zůstane lhářem a podvodníkem, který se drží tlupy zatracenců jen proto, že s nimi má větší šanci na přežití.

Jediná postava, která nevyvolává sympatie čtenářů, je lékař, jenž se do tohoto komanda dostal díky svým úchylným sadistickým choutkám prováděných na pacientech i na civilním obyvatelstvu, což se mu nakonec i vymstí. Long do této skupinky docela elegantně propašoval i osobu něžného pohlaví, aby tak splnil jakousi povinnost, že i k hrdinovi v ryze šílené situaci může vzplanout city nějaká žena.

Autor před čtenáře neustále klade jeden a ten samý morální problém, a to rozhodnutí, zda dodržet dohodu, ač byli zrazení, či se obrátit k Říši zády a zkusit štěstí na vlastní pěst. Důvody celé skupiny, proč dělá to i ono, proč absolvuje celou neskutečně strastiplnou cestu, vlastně nepochází z nějakého vyššího principu mravní zodpovědnosti, právě naopak, jejich důvody jsou prosté, obyčejné, založené jen na posouzení nejvyšších šancí na úspěch. A také možnosti, ze které kouká nejvyšší zisk. Takže na dalších stránkách knížky, než je těch prvních osmdesát, na nás čeká putování nejprve skalami a pak hlavně prastarými tunely v podzemí, kterými se to všemožnými nepříteli jen hemží. Hetsauova tlupa jde zkrátka od jednoho průšvihu k druhému, přičemž je to stále horší a horší. Autor zde skvěle uplatnit rčení, že nikdy není tak zle, aby nebylo ještě hůř, a stránku za stránkou této knihy to jen potvrzuje.

Aby to byl příběh z drsného světa Warhammeru, nechybí tu zběsilé útěky, kruté souboje, orci, skaveni, ani masivní bitvy říšských armád proti silám chaosu, zrady mezi bratry a efektní konce, kdy se střetnou velká vojska a pro hlavní hrdiny to vypadá, že už je všechno ztraceno. Což se naštěstí nestane a na nás čeká víc než zajímavý závěr. Sice se vše bude držet v očekávaných kolejích, ale skupinka hrdinů si zachová způsoby sobě vlastní, takže konečný souboj Reinera Hetsaua by se dal nazvat nadmíru originálním. Tam, kde člověk čeká několikastránkový souboj na meče, autor celou situaci vyřešil velmi brilantně. Originálně se bohužel říci nedá, protože inspirace z jednoho Spielbergova filmu je jasně patrná. Ale právě takovýto konec se dá očekávat od prohnaného podvodníka, a proto je mnohem uvěřitelnější a samozřejmě daleko zábavnější. Autor si na úplný závěr knihy obratným způsobem otevřel cestu pro další pokračování, takže nezbývá než čekat, až se k nám dostanou další příhody Hetsauovy tlupy napůl rehabilitovaných zločinců.

Na závěr je třeba říci, že Nathan Long prostě vytěžil z mnohokrát omletého tématu svým lehce novým uchopením maximum. Text není ničím divoce odvážným, ale je to velmi kvalitní a řemeslně dobře provedená práce, která potěší a zabaví. Nic víc se po ní snad ani nechce.