Stejně jako kdysi, i v temné budoucnosti lidstva pracuje Inkvizice jako dokonale fungující společnost. Pronásledování a pálení kacířů, zapuzování démonů, paranoia a všetečné otázky. Inkvizitor má absolutní moc a všichni se před ním mají na pozoru. Kdo ale stráží inkvizitory?
Po dlouhých měsících čekání vydalo nakladatelství Polaris novou knihu z temného scifi světa Warhammer 40 000. Volba padla opět na léty prověřeného Dana Abnetta, který, jak mezi českými, tak zahraničními, fanoušky platí za velmi kvalitního autora, jehož knihy slibují velkou porci zábavy. Tuzemští čtenáři už znají jeho nekončící sérii Gauntovi duchové, několik knih z fantasy světa Warhammeru i několik odboček mimo – například Triumff či komiks Sinister a Dexter.
Xenos patří do nového Abnettova cyklu, který pro nakladatelství Black Libary píše, a to trilogie Eisenhorn. V této sérii se autor zaměřuje na inkvizici, která ve světě Warhammeru 40 000 hraje velmi významnou roli. Trilogie sklidila u zahraničních fanoušků velký ohlas. Otázkou zůstává, nakolik je od Polarisu fér vůči českým fanouškům vydat další první díl trilogie, aniž by uzavřeli předchozí. První kniha Horova kacířství Horův vzestup už dva roky smutně čeká na další díl, který přímo žadoní o vydání, protože ten první jen čtenáře namlsal.
Příběhové pozadí nové knihy Xenos ladí autor na temnou strunu. Lidstvo ohrožují nejen ďábelská vojska, ale také vnitřní nepřátelé, kacíři, cizáci a démoni, kteří napadají mysli prostých lidí, korumpují je a vábí do svých služeb. Proti vnitřnímu nepříteli bojuje Inkvizice, která je stejně mocná, nebezpečná a paranoidní jako ta z naší historie.
Hlavní hrdina Gregor Eisenhorn ale takový není. Autor jej vykreslil jako umírněného, a především pružně přemýšlejícího inkvizitora, jenž naopak snáší kritiku tradičněji založených kolegů. Nicméně jeho metody účinné, a hlavně pro čtenáře zábavné. Inkvizitor Eisenhorn neváhá použít lsti tam, kde by nepřemožitelná autorita jeho řádu neuspěla. Jako detektiv skládá kousíčky příběhu, vyslýchá zajaté kacíře nikoliv stahováním z kůže, ale obratnými otázkami, a podobně. Čtenář si jej nemůže nezamilovat.
Abnett začíná v půlce pronásledování masového vraha, jehož na první pohled zdárně uzavřený příběh začne přerůstat v masivnější a hrozivější rozměry. Autorovi se podařilo udržet proud postupně zveřejňovaných informací tak, aby se případ postupně rozšiřoval a nabýval na masovosti. Na druhou stranu je nutno podotknout, že Xenos není detektivkou, i když se v něm detektivní příběh odehrává.
Abnett obešel intimní atmosféru, hru se čtenářem a postupné sbírání nitek zločinu. V jeho podání by to skoro ani nešlo. Inspektor Hercule Poirot vyšetřuje zločin v domech, kdežto Eisnehorn pracuje v galaktickém měřítku a cestování od stopy ke stopě trvá i mnoho týdnů cesty warpem.
Na čtenáře tak čeká sledování vyšetřování předem jasně daného případu, kdy hlavní postava jde po stopě a vždy se jí podaří nějakou další nalézt, aby příběh plynule pokračoval. Eisenhorn tak spíše putuje od stopy ke stopě, než aby váhal mezi čtyřmi podezřelými. Čtenář se do hry zapojit taky nemůže, protože celý případ spolu s postavou teprve objevuje.
Autor se ctí vymyslel jednotlivá vodítka tak, aby logicky vycházela z dané situace a nespadla Eisenhornovi přímo do klína jako amatérská deus ex machina. A jelikož je na přebalu knihy hlavička Warhammeru, aby se inkvizitor dostal ke stopám, nechybí při pátrání přestřelky, výbuchy a dokonce invaze na planety.
Abnett svižně vyhrocuje příběh, aby skutečně od pronásledování jednoho zločince došlo na ohrožení celého subsektoru. Čtenář bude jen nevěřícně zírat, jak se to všechno nepěkně vyvrbilo. Ovšem nebude konsternován jenom kvalitou příběhu, ale také překladem, z něhož dostane spíše bolení zubů.
Text knihy musel vidět korektora pouze zdálky, protože obsahuje řadu překlepů. Mezi nejčastější patří pohyblivé e ve slovech „jsem“ a „jsme“, které je navíc v textu mnohdy zbytečné. Překladatel jakoby se až příliš otrocky držel původní angličtiny, do každé věty, kde podmětem bylo „já“, doplnil i zájmeno jsem. Ustavičné „jsem“ při čtení vadí, a přitom by šlo polovinu těchto slov vyhodit a textu by to jenom prospělo. Jakoby čeština neměla dostatek slov, autor vymýšlel nová. Namísto překladu slova xenos jej začal skloňovat, takže na čtenáře vybafne xenoťanský a krásné české cizák bude smutně plakat v koutku. Třešničkou na dortu odfláknuté redakce knihy je překlep na obálce ve jméně autora.
Těžkopádný a nehotový překlad knize škodí, přesto je Abnettův text velice poutavý, čtivý a zábavný. Můžeme jej zařadit skutečně k autorovým nejpovedenějším kouskům. Čtenář bude s chutí sledovat Eisenhornovy kroky napříč různými světy, což je oproti válečným polím v jiných knihách příjemnou změnou. Autor navíc používá velkou škálu různých postav, takže se v knize objeví imperiální gardisté, hvězdní pěšáci, servitoři, mutanti, kacíři a spousty dalších, takže i pestrý mix různých bojovníků čtenáře bude bavit.
Xenos se povedl, překlad už nikoliv. Naštěstí je příběh dostatečně ukončený a autor si nechal jen tenkou linku, aby měl na co navázat, takže pokud Polariss skočí opět po další sérii, touha po druhém dílu nebude tak zoufalá.
Myšlení plodí kacířství. Kacířství plodí trest. Inkvizice se pohybuje mezi lidmi jako mstivý stín a s nekompromisní nemilosrdností drtí všechny nepřátele lidstva. Inkvizitor Eisenhorn se snaží znovu získat tajemný text s nepředstavitelnou mocí – pradávnou knihu známou jako Nekroteuch – a přitom musí čelit obrovskému intergalaktickému spiknutí i temné moci démona. (anotace)
- Warhammer 40 000: Xenos
- Autor: Dan Abnett
- Překlad: Marek Hrnčíř
- Série: Eisenhorn
- Formát: paperback
- Počet stran: 328
- Cena: 289 Kč
- Vydal: Polaris, 2013
Četli jste tuto knihu? Podělte se o názor. Xenos si můžete zakoupit v našem e-shopu s 15% slevou.
Eisenhorn
Citil jsem docela zklamani – ten preklad je opravdu nedustojny – prekladat “drop pody” jako gondoly me donutilo si odstavec precist jeste jednou, abych se ujistil ze me nesali zrak.
Pribeh neni zly, ale trochu mi nesedi, ze nejmocnejsi agent imperia leta v male, pomale a relativne slabe lodi neschopne hyperskoku, jeoho osobni vyzbroj je (obzvlast s vybavenim astartes) skoro k smichu a za cestovani plati civilnimu kapitanovi sve lode “imperialnimi dluhopisy”. O tom, ze se jeho “tym” sklada z chodici encyklopedie, chodici vysilacky, pilota stylu “Han Solo” a holky co sla zrovna kolem asi nema cenu mluvit, ale o tom, ze inkvizitor z radu “ordo xenos” v podstate resi ohrozeni od kaciru a chaosu (coz bych tipoval na praci pro o. hereticus a o. maleus) uz par slov reknu, protoze me to prislo ponekud divne. Na druhou stranu, tohle byla moje prvni kniha o inkvizici, takze astartes, nebo garda musi vypadat uplne jinak…
Číst tuhle recenzi, tak jsem do toho v životě nešel:-DDD
Překlad nicméně nehodnotím, protože jsem to četl v originále.
Formulace “Xenos patří do nového Abnettova cyklu, který pro nakladatelství Black Libary píše, … ” je vskutku úžasná, protože absolutně nevím, zda je autor recenze fakt tak mimo, nebo jeho formulační schopnost stojí za …. no, prostě ne za moc. Obávám se ale, že platí to první.
Xenos 2001, Hereticus 2002, Malleus 2003, Eisenhorn (Omnibus) 2005 … nový cyklus (he he he) no ale ak sa berie ako jeden cyklus aj Ravenor 2004 – 2007 a Bequin (Pariah 2012) …. hmm aj tak je to blbosť
to Ultramarinus: teraz neviem (čítal som to dávnejšie) ale nevyšetroval rodinu Pontiusa Glawa (stúpenci chaosu) Ordo Malleus (roky) a Eisenhorn sa tam “priplietol” pri sledovaní inej stopy a potom spolupracovali ???
to Ultramarinus: nesmíš to brát tak ortodoxně 🙂 Zaprvé, jednotlivé ordos si dost často lezou do zelí a i ve svých řadách spolu dost drsně válčí, takže pokud jeden inkvizitor rekvíruje celé armády a flotily pro své potřeby, tak druhý může klidně cestovat inkognito na obchodnické lodi model Millenium Falcon 🙂 Stejně tak si xenos může uzmout něco, o co by měl eminentní zájem maleus a obráceně. Zadruhé se universum WH40k vyvíjí a mění, vezmi si jen změny, které přináší Horus Heresy – vzhledem k Tvému nicku zejména Know No Fear a Betrayer 🙂 To co jsme o WH40k věděli před deseti lety se docela dost změnilo…
Tak mizerně odvedenou redakční práci jsem už dlouho neviděl! Záměna jsme – jsem na některé stránce dokonce i dvakrát, třikrát, to už vážně otravuje. A podobných překlepů je tam plno, ale tohle doslova razí do očí!