Warhammer 40 000 – První a jediní – Abnett Dan

Lordi Terry ocenili počínání velkého vojevůdce Slayda na planetě Khulen a poctili ho vedením válečného tažení s cílem osvobodit Sabbatiny světy, tvořené téměř stovkou obydlených planet na samém okraji oblasti Segmentum Pacificus.
Po deseti letech tvrdých bojů a usilovného postupu dosáhl Slaydo u Balhautu slavného vítězství, které mu otevřelo cestu do samého srdce Sabbatiných světů.
S novým vojevůdcem Macarothem pokračovalo křížové tažení dál a přehouplo se do druhého desetiletí. Na cestě hlouběji do středu Sabbatiných světů však čekala další bojiště, v porovnání s nimiž byla bitva u Balhautu jen obyčejná úvodní šarvátka…

–Dějiny dávných Císařských křížových tažení

Důvodem, proč jsem si knihu přečetl, bylo autorovo jméno. Dan Abnett (jen namátkou, ze světa fantasy protějšku Válečného kladiva – Gileadova krev, Ulrikova kladiva, Jízda mrtvých, Příběh Maluse Temné čepele, Smrtící náklad) a Warhammer 40 000? Mohlo by to být zajímavé.

Bylo?
Odpověď spočívá v sečtení dojmů z:

1. informační přínos
2. atmosféra
3. příběh

Ad 1. Teď si dáme trochu suché faktologie světa Warhammer 40 000, kterou „znalci“ nepotřebují, ale nula až středně pokročilí, snad, ocení.

Imperiální garda je největší vojenská složka Císařovy armády. Dokonce ani Departmento Munitorum. není schopné poskytnout přesné údaje o množství vojáků v Gardě, jež čítá miliardy bojovníků. Nejznámější jednotky jsou asi tyto: Cadijská Úderná pěchota, Vostroyanští Prvorození, Valhallští Ledoví válečníci, Catachanští Džungloví zápasníci, Mordianská Železná stráž, Tallarnští Pouštní nájezdníci, Attilští Drsní jezdci, Kriegské Smrtící sbory, Armageddonská Ocelová legie, Tanithští První a jediní, Vitrianští Dragouni, Terraxská stráž, Salvarští Chemičtí psi, Harakonští Váleční jestřábi, Noctanské Útočné síly, Pyranští Dragouni.

Na knize je sympatické, že se na stránkách objevují hned dvě z výše jmenovaných jednotek, a to Tanithští První a jediní a Vitrianští Dragouni (stejně jako o něco menší celebrity – Jantinští Patriciové). Popisy, historie, taktika a v neposlední řadě náhled do myslí vojáků těchto jednotek činí z knihy zdroj informací podávaných velmi atraktivní, čtivou formou.

Tak například vznik jednotky, o které román pojednává:

„Opustil jsem rodnou planetu tu noc, kdy zanikla. A od té doby bojuju za její památku. My, Tanithané, jsme vymírající rasa. Zbyly nás už jenom dva tisíce. Gauntovi se podařilo utéct z Tanith právě s dostatkem mužů, aby mohl vytvořit jeden regiment. Tanithští první. První a jediní. Právě proto jsme ,duchové’. Posledních několik neklidných duší z mrtvé planety. A nejspíš nedojdeme klidu, dokud všichni do jednoho nezahyneme.“

Nebo o Vitrianech:

„Byhata – Vitrianské umění války. Je to náš kodex, vůdčí filozofie naší kasty. Nemyslím, že bys to pochopil. Byhata se zabývá výcvikem a filozofií válečníka. Všichni Vitriané ji studují a učí se jejím principům, kterými se pak řídíme ve válečných arénách. V ní obsažená moudrost formuje naši taktiku, síla posiluje paže, jasnost bystří mysl a sláva určuje naše vítězství.“
„To tedy ale musí být kniha,“ poznamenal Caffran sardonicky.
Vitrian si rozepnul ochrannou vestu a ukázal Caffranovi tenké, šedé pouzdro všité do její podšívky. „Nosíme ji na srdci. Obsahuje osm milionů znaků přepsaných a zašifrovaných na monofilový papír.“
Caffran užasl. „Můžu se podívat?“ zeptal se.
Zogat zavrtěl odmítavě hlavou a znovu si vestu zapnul. „Monofilový papír je geneticky programovaný na dotek vojáka, pro kterého byl vyroben, tak aby ho nikdo jiný nemohl otevřít. Kromě toho to je všechno ve vitrianštině, takže by sis určitě moc nepočetl. A i kdybys náš jazyk náhodou ovládal, získání přístupu k velké učebnici je pro cizince hrdelním zločinem.“

Ad 2. Válka. Válka je slovo, jež nejvíc vystihuje události (srovn. s M. Farrerem – Shira Calpurnia), kterých budeme na stránkách Prvních a jediných svědky a díky přesvědčivému autorovu stylu psaní, místy dokonce účastníky. V bitevní vřavě, která utichá jen na několika místech knihy, se může stát, že zapomeneme na skutečný svět – vlny nepřátel, bubnování dělostřelectva, syrovost zákopové války, zběsilé útoky a zápach bojových vozidel, to vše dokáže Dan Abnett působivě přenášet ze stránek Prvních a jediných do místa, kde se nachází jeho čtenář.

„Jantinští byli vycvičení a vzdělaní muži, kteří dobře ovládali umění války. Právem budili hrůzu. Historky o nich se k Blaneovi donesly dávno předtím, než vstoupil do Gardy. Teď měl ale poprvé možnost slyšet jejich dlouhý, pomalý a hluboký vítězný chorál zpívaný téměř tisíci sytými mužskými hlasy. Byl krásný, deprimující… demoralizující.“

Ad 3. Zatímco v předešlém odstavci bylo zdůrazňování slova válka kladem, z hlediska příběhovosti ji již nejde vnímat jednoznačně positivně. Přeženu-li to, začátek a konec zabírají bitvy, střetnutí, šarvátky a jen, zhruba, uprostřed 342 stran je zápletka, jež se dále, na můj vkus, až trestuhodně nerozvíjí. Nicméně je sympatické, jak plynule dokázal autor symbolicky propojit začátek a konec (věštba – naplnění).

Třebaže jde jen o můj dojem, z přemíry střílení vás několikrát může navštívit stařenka „Nuda“. Neohřeje se dlouho, ale –

Čtenáře určitě potěší množství informací ze světa Warhammer 40.000. Taktéž přidává na kladném dojmů střídající se prostředí, stejně jako důvody ke střelbě. Navíc dialogy jsou bez zbytečné „ostrovtipnosti“ či přehnaného „drsňáctví“, tolik charakteristických prvků mnohých military sci-fi, jejichž špatné dávkování umí zkazit požitek z četby. Neabsentuje práce s postavami, které nejsou obyčejnými figurkami, ale mají historii, pocity -. Zápletka, zvraty a znovu akce.

První a jediní obsahují vše, oč pravověrný fanoušek stojí a očekává od klasiky světa Warhammer 40 000.