Warhammer 40 000 – Komando smrti – Thorpe Gav

Trademarková slova tohoto světa říkají: „Vítejte v nejkrutějším a nejkrvavějším představitelném režimu.“ Inu, Impérium lidí skutečně není moc hezkým místem k životu. Ale zato je skvělým místem pro smrt. I to nejmenší klopýtnutí, nejmenší zaváhání, nedodržení subordinace nebo překročení některého z tvrdých zákonů nese okamžitý trest, často trest smrti. A pokud jste členem imperiálního vojska, nedoufejte v soucit a  pochopení svých nadřízených.

Doufat můžete pouze v Poslední šanci, trestanecké jednotky mužů a žen (Císař Impéria nezná slovo diskriminace – je mu jedno, jaké pohlaví pro něj zemře) nasazované do těch nejhorších bojů, v nichž mají prokázat, zda jejich duše ještě mohou být spaseny. Převážná část tohoto cíle nakonec skutečně dosáhne, většina však až posmrtně. Jedním z těch, co však dosud žijí, je poručík Kage, hlavní hrdina předchozího dílu (Třináctá legie).

Jeho i čtenáře čeká v jádru klasická military sci-fi ve stylu Děl z Navarone, akorát v duchu Warhammeru 40 000. Kage je svým nelítostným nadřízeným plukovníkem Schaefferem pověřen vytvořením elitního komanda z dalších vojenských trestanců. Úkol: likvidace generála cizácké rasy tau. Čeká nás tedy výběr potencionálních bojovníků, výcvik a eliminace těch nedostačujících, cesta na místo mise, poznávání mimozemských protivníků a závěrečný frenetický střet. Jednoduché schéma, jaké ale bude provedení?

Temnota vně i uvnitř

Komando smrti je oproti předchozí Třinácté legii ještě ponuřejší a krutější. Lidské životy jsou zde mařeny s automatickou a samozřejmou lehkomyslností. Sám Kage se již definitivně zbláznil a je velmi zajímavé pozorovat hrdinu, který balancuje na hraně formální příčetnosti a vnitřního šílenství. Velmi nám v tom pomáhá samotná ich-forma knihy – Kageovy monology a duševní pochody se snoubí s jeho chováním a detailně vykreslují zrůdnost jeho osoby. Čtenář navíc chápe, co je důvodem takovéto deformace: příliš mnoho zabíjení na příliš mnoha světech, příliš mrtvých spolubojovníků a přílišná krutost velitelů.

Kage je pouhým odrazem temné strany podstaty Impéria, pro které je lidský život ničím a zároveň vším. Jenže Kage není vznešený a hrdý imperiální svatý nebo válečný hrdina. Sám o sobě říká, že je pouhý voják, a podle toho se chová. Čest je pro něj ničím, rozkazy vším, účel světí prostředky a zabití několika lidí stojících na jeho straně je tolerovatelným činem jak pro něj, tak pro ty, kdo mu velí. Jediné, co chce, je přežít: „Udělám všechno, co bude nutné, cokoli mi přikážete, inkvizitore.“

V některých situacích se toto vše jeví až jako pouhá tvrdost pro tvrdost, samoúčelná, prvoplánovitá krutost projevovaná prostřednictvím Kageova chování a hlášek. Jindy ale narazíte na scénu, která vás skutečně zasáhne, kdy opravdu pochopíte. Thorpe Kageovu osobnost skutečně věrohodně prokomponoval a to samé se dá říci o vztahu tohoto hrdiny a plukovníka Schaeffera, vztahu, který nabývá stále větší bizarnosti, ale pořád se v něm skrývá věrohodné a uvěřitelné jádro. Podobný autorský přístup lze nalézt i jinde.

Tradice a „podpásovky“

Jednoduchý střih příběhu, jaký znáte z každého druhého dobrodružného válečného příběhu, Thorpe pojímá s odchylkami, které od tzv. krmné akční sci-fi nečekáte. Na jedné straně tu máme zajímavé a fundované seznamování s civilizací tau, které sice potěší skutečného fanouška tohoto světa, ale pro ostatní čtenáře je přeci jen zbytečně roztažené. To samé platí o akci a bojích, které jsou svižně a úderně popsány, a vy se u nich nenudíte, protože dostanete dobře řemeslně odvedenou práci. Jenže najednou čekáte válečnou scénu a místo ní jako blesk z čistého nebe přijde událost, kterou byste nikdy nepředpokládali. Nebo narazíte na krutost, která je tak zbytečná a tvrdá, že vás na okamžik srazí do kolen. Zemře postava, která by neměla. A podobně. Thorpe jednoduše narušuje tradiční strukturu a z dobře napsané military sci-fi dělá něco o kousek lepšího.

Jiným pozitivem je dobré využití rozmanitého světa Warhammeru 40 000. Například na planetě Es´tau máte najednou pocit, že jste vyskočili z religiózního, vážného a strohého Impéria na tržiště jako vystřižené z kosmopolitních Star Wars. Spousta ras, divoká hudba, alkohol, barové rvačky a rasa krootů, profesionálních žoldnéřů, kteří získávají své schopnosti přímo z genetického kódu svých poražených a zkonzumovaných nepřátel. Zde, stejně jako při popisu samotného Impéria lidí i světa tau, prokazuje Thorpe cit pro atmosféru, stejně jako silné a nečekané scény a konečně dobrou gradaci příběhu.

České vydání dodržuje standard. Korektury sice pustily sem tam pár překlepů, ale překlad nevykazuje zbytečné vady. Tentokrát zde navíc nebyla dána příležitost ke sporným překladům techniky, protože v příběhu se žádní Nosorožci nevyskytují. Pouze překládat Gothic jako gótštinu ukazuje na nepochopení struktury tohoto světa. Warhammer 40 000 je gotický ve významu složité a strukturované společnosti, které není nic vzdálenější než neřízené barbarství kočovných kmenů Gótů. Ale snad se příště s takovýmito nesmysly již nepotkáme a v Impériu se bude mluvit gotikem, jak se sluší a patří. Krom toho by bylo vhodné si před vytištěním přečíst zadní stranu obálky a vystříhat se uvádění nepravdivých informací a též pořádně upravit již tak stejně prokrácený text na předsádce a nevyzradit čtenářům hned na začátku jméno hlavního zrádce.

Komando smrti se jako druhý díl série vyhnulo kvalitativnímu úpadku a udržuje se zhruba na stejné úrovni jako předchozí kniha. Hlavní postava nestagnuje a prochází vývojem, jak od románu očekáváte. A Thorpe se zde znovu potvrzuje jako schopný autor dobré akční četby, která neupadá do šedého průměru a umí své čtenáře nejen pobavit, ale občas i slušně dostat.