Warhammer 40 000 – Hvězdný vlk – King William

Space Wolf. Spojení slov, které zanechá ve většině lidí hrajících Warhammer buď posměšný nebo zasněný výraz. Jedná se o nejbrutálnější a nejbarbarštější zástupce Vesmírné pěchoty (Space – vesmír; s překladem Space Marines jako Hvězdná pěchota jsem nucen nesouhlasit). Hrát Space Wolfy je ve Warhammeru bráno jako zbabělé, neboť jejich schopnost používat všechno vybavení Vesmírné pěchoty a zároveň se soustředit na používání zbraní na blízko je velice neoblíbená. Jak je řečeno na obalu knihy, kapitula Hvězdných (Vesmírných) vlků je divoká a vznešená.

William King. Spojení slov, které zanechá ve většině čtenářů knih tohoto autora posměšný nebo zasněný výraz. William King se dostal na výsluní české literární fantasy scény svou neuvěřitelně chytlavou a atmosférickou sérií knih s Gotrekem a Felixem. Ta dvě jména už zní skoro magicky, nemluvě o frázi “kniha o Gotrekovi a Felixovi ze světa Warhammeru”- to se mi vždycky po páteři spustí takové jemné mrazení, očekávání dalších skvělých hlášek a masakrů.

Hvězdný vlk Ragnar Hromová pěst.  Je hrdinou prvního svazku ze série knih Hvězdný vlk. Pokud si přečtete zadní stranu knihy a Prolog, zůstane ve vás onen nezachytitelný pocit síly a energie, který táhne všechno s puncem Games Workshop. A věřte, že se tento pocit bude vašeho vědomí držet po celou dobu čtení jako vystrašený Gretchin. Knihy ze světů Games Workshop už dosáhly kultovní oblíbenosti i u nás. Atmosféra těchto knih je postavena na brutalitě, obrovské propracovanosti světů, sarkasmu a černém humoru, přičemž si v neposlední řadě svět každé knihy většinou jemným a neotřelým způsobem neopomene rýpnout i do klišé toho našeho opravdového světa. Vždy se také najde lehká narážka na náš každodenní život, čímž se čtení stává opravdu kvalitním brakovým zážitkem. Tomuto efektu se říká “Brakovinotvornost” a několik takových “Brakovinotvorných nádorů” v našich myslích už Wiliam King vzklíčit nechal…

Ale vraťme se k Ragnarovi. První kapitola ty, kdož nejsou zasvěceni do vesmíru světa Warhammeru 40 000, přenese do typicky fantasy světa, lehce říznutého nordickou mytologií a silně povědomými názvy (Fenris, Ragnar, Logi, trol, mořský drak…).  Neznalci reálií světa knihy budou ještě po několik málo stránek vedeni mlhou, než se vynoří na místě, které Ragnar nazývá Městem Železných pánů. Od té chvíle je vše jasné, tedy jak svět a jeho uspořádání, tak bohužel i kontury příběhu. Ano, příběh je klasický, od čtvrtiny předvídatelný. Přesto, jak je u Williama Kinga zvykem, si kniha zachovává čtivost, která nikdy neklesne pod únosnou hranici, jež by vás donutila ji odložit.

Ragnar se díky malé nehodě jednoho z Vlčích kněží dostává o fous dál než kdokoli z jeho kmene, aby byl vzápětí vržen do pro jeho lid nepředstavitelných podmínek v takzvaném Asaheimu. Tam započne svůj trénink v táboře zvaném Russvik. Celá kniha se drží pevných pravidel: 1. hlavní hrdina nemá do poloviny knihy ani ponětí o tom, co je to technologie a co se kolem něho děje. 2. Hlavní hrdina je barbar, kterého někdo přetváří na supervojáka budoucnosti. 3. Autor nechce, aby to vypadalo jako Connan křížený s Žoldákem: Legie zkázy. 4. Celá kniha musí být proložena krvavými a brutálními, popřípadě ponižujícími a brutálními scénami.
Výčet mantinelů knihy tím bohužel nekončí, ale kniha má ještě mnoho co nabídnout.  

Mrzí mne, že se autor nechal strhnout a zachovává strojové opakování pocitů hlavního hrdiny. V každé kapitole tak hrdina řeší tři hlavní dilemata: Pomstu, Ztracenou lásku a Srovnávání se s novou technologií okolo, v pozdější části se přidruží Stesk po domově a Boj se svým nitrem. Tento systém bije do očí a nudí. Autor se také cítí poněkud nesvůj ve světě, kde nemůže nechat svůj oblíbený Chaos propuknout v plném měřítku, a tak ho cpe, kam to jde. Bohužel, kniha se tím stává poněkud plochá na bojovou zápletku, a tak se boje odehrávají pokaždé, naskytne-li se jen minimální šance na jejich uskutečnění. Pokud Ragnar má při cestě do hor obavy, že by jeho a jeho společníky snad mohl napasnout divoký trol nebo vlk, můžete si být jistí, že ho a jeho skupinu napadne opravdu hodně divoký a rozběsněný trol, a o několik stránek dál i podobně rozveselený vlk. Mám pocit, že jakmile King dostal do rukou svět SF Warhammeru, jakoby si nevěděl rady, co s ním. V Ragnarových vizích v Tesáku uvidíme eldarského Wraightlorda a scénu s ženoucí se masou Hormagauntů v těle nějakého Biotitána, ale kromě těchto dvou ukázek z bohatosti světa plus krátkých zmínek o skřetech a eldarech v knize nenajdeme vůbec nic co by W40k využívalo. Autor vzal Hvězdné vlky a jejich nejhoršího nepřítele -zrádce z planety Prospero, prohlédnuvší Thousand Sons- a na tomto konfliktu vybudoval svou knihu. Zdá se mi, že by knize vůbec neublížilo několik zastávek na planetách obydlených tyranidy nebo skřety, a místo zasutého chrámu s mutanty (zase- oblíbený Kingův katalyzátor děje) se mohla nad Fenrisem třeba z Warpu vyloupnout loď Tyranidů nebo Dark Eldarů i když to jsou jen zbožná přání zarytého fandy…

I tak, a musím to napsat znovu, je kniha čtivá a příjemná. Nesrovnalosti a křečovitosti v příběhu se nekonají, plochost charakterů militaristickému ztvárnění sluší, míra akčnosti nebyla podceněna a pokračování se snad také dočkáme. Co mohu říci na závěr? Pro fandy Williama Kinga povinnost už jenom proto, že si ozkouší, jak chutná svět Warhammeru 40 000, a přechod z F na SF je zde pro ně velice mírný a vstřícný. Pro ty, kdo nechtěli číst fantasy, ale Warhammer jim není cizí, je tato knížka také povinností, neboť ukazuje velice pěkně tu fantasy stránku světa Warhammeru 40k. No a  pro ostatní – další kniha o jednom z mnoha hrdinů ze světa Warhammeru… rozhodněte se sami.