Warhammer 4 – Zabíječ draků – King William

A máme ji tady. Všichni, kdo krvavým dobrodružstvím Gurnissona a Jaegera pohrdají, již třikrát plivli, aby odehnali zlé síly, a ti, kterým podivuhodně chytlavá sága již přešla do krve, už připravují mozek na další záplavu hlášek a pořádných bojů. Trpasličí trolobijce a lidský šlechtic se vrhají do dalšího neutuchajícího boje v novém díle oddechovek ze světa Warhammeru.

Začínáme jako obvykle tam, kde předchozí díl skončil. Po urputných bojích v Karaq Dum se s našimi hrdiny setkáváme na cestě zpět k hranicím země kislevanů. Netuší, že v žádněm případě neletí vstříc slibným kýblům vodky a pořádných kislevanských ženských, ale hordě namlsaných skavenů, vedených kým jiným než  – ano, kdo jiný by mohl vládnout dosti silným intelektem a mocí, aby mohl vést krysáky na tak důležité misi, jako je zajmutí trpaslické vzducholodi – ano, samozřejmě, velkým Šedým věštcem Thanquolem. Ale to by zatím stačilo, už jsem prozradil začátek knihy. Ten ale vůbec není tak zajímavý jako její konec- na kterém čeká kdo?? ANO!! Obrovský drak. Ale jaké spojitosti jsou mezi drakem, skaveny, pláněmi chaosu a našimi hrdiny, to už budete muset odhalit sami.

Co nám tedy čtyřka přináší? Opět je to nebývalá kombinace rádoby drsných hlášek trpaslíků, Felixovy partnerské neshody s další z krasavic v jeho dlouhém výčtu. Ale je tu zatím i nejpůsobivější porce magie za celé trvání ságy. Jako protiváha pak stojí vymoženosti nové edice pravidel pro Warhammer FB, totiž nejen již zmíněné vzducholodě, ale dokonce i malé a obratné gyrokoptéry, bazuky, obrovská varhanová děla a nakonec lahůdka – miniaturní rotační varhanové dělo, které se dá i držet v ruce. Ano, tak nejen tohle dělá ze zabíječe draků nejatmosféričtější díl dosavadní tetralogie. Ale je tím pádem i nejlepší? Mohu říci, že pro mne ne. Mně se nejvíce líbil díl druhý a může mi to vyčítat, kdo chce. Kdo má rád trpaslíky a hodně, hodně jejich hlášek, najde zalíbení ve čtyřce. Kdo má rád démony, bude mít rád trojku, a kdo má rád povídkovost, toho upoutá jednička. Přesto jsem měl u čtyřky jakýsi pocit, že to již je něco jiného, než na co jsem byl zvyklý. Že čtu už jakoby další “upgrade” Gotreka a Felixe. Všechno má mnohem výraznější hrany, mnohem strmější hranice a je to mnohem více organizováno, aby se to líbilo. Nevím, jestli je to na škodu, ostatně jak jsem řekl, každému se na sérii líbí něco jiného…

Nakonec bych rád řekl, že Zabíječ draků je zatím jaksi nejvyspělejší díl, již mixující vtipnost, trapnost a akci v té správné míře. Je nutné uvést, že k mé radosti, a doufám, že i k radosti všech, komu se tyto knížky líbí, je nadmíru zřetelné, že série Zabíječů nestagnuje, ale stále je v ní ještě mnoho té správné chuti a originality, v tomto případě ještě obrovsky prodchnuté propletencem příběhu (pro sérii docela nezvykle poutavého), a navíc silně zvýrazněnými postavami a jejich vzájemnými vztahy. Zabíječ dosáhl jakési větší šíře.