Vzpoura oceánů – Schätzing Frank

Vyprávění začíná klasicky poklidně v nepříliš vzdálené budoucnosti. Vcelku banální zmizení jednoho rybáře kdesi u jihoamerických břehů avizuje do budoucna velké problémy, ale nikdo tomu nevěnuje větší pozornost.

Na druhém konci světa dělá ropná společnost průzkum mořského dna před další těžbou a objeví úplně nový druh mořského červa. U kanadského pobřeží se z neznámých příčin zpozdil pravidelný tah velryb, australské pláže zaplavily jedovaté medůzy. Zdánlivě nesouvisející jevy ale předznamenávají katastrofu.

Na širém moři zatím mizí lodě, nebo se potápějí v hromadných srážkách. U kanadského pobřeží se konečně objevily velryby, ale okamžitě napadly a potopily řadu menších plavidel, při tom sežraly či utopily velké množství lidí. Francii zamořila nákaza z humrů, obsahujících místo masa podivný sliz. Evropští vědci zkoumající mořské dno a zákonitosti života ve velkých hloubkách sice odhalili úlohu nového červa, ale důsledky jeho činnosti vypočítali až příliš pozdě. Pobřeží severní Evropy a Severního moře likviduje gigantická tsunami, vyvolaná mimo jiné činností červů.

Vědci v různých zemích postupně dospívají k neradostnému závěru – nejde o náhodné jevy! Vláda USA se za daných okolností postarala o shromáždění potřebných znalostí i s jejich nositeli. Je třeba určit a pojmenovat nepřítele. Další postup tajných služeb je dán heslem „vyhledej a znič!“ bez ohledu na následky. Kdo je ale nepřítel a kde se skrývá? Svět je mezitím dále devastován nákazami a jedy šířenými z moře a vědci se snaží odhalit skutečné původce katastrofy.

Autor čtenářům předkládá jednu z vizí možného ohrožení lidstva. Pomineme-li klasické ekologické úvahy a jisté (hodně omezené) množství „zelené propagandy“, lze tento tlustospis považovat za klasický thriller z námořního prostředí. Stylově má hodně blízko ke knihám o nejrůznějších mořských obludách od Benchleye či spíše Altena, děj je ale rozehrán více postavami a na mnohem větší ploše – jak obrazně, tak doslovně.

Jak vyprávění pokračuje, jednotlivé postavy se postupně shromažďují v několika přesně vymezených lokalitách a jejich počet je občas dost drasticky redukován. Charaktery postav i vztahy mezi nimi jsou načrtnuty celkem uspokojivě, (čím důkladněji, tím déle postava vydrží), z některých údajů v textu doslova mrazí při představě, že mohou pocházet a nejspíš opravdu pocházejí z naší reality.

Nechybí zde samozřejmě žádné ingredience doprovázející dobrodružnou klasiku, i když se autor snažil držet reality, kde to jen šlo. V textu je často odkazováno na několik klasických sci-fi filmů – Blízká setkání třetího druhu, Kontakt, Den nezávislosti, Propast, zmíněny jsou i další tituly. Kontakt ale autora více než jen inspiroval, což je znát (pomineme-li jednu postavu) hlavně v závěru knihy.

Vyprávění je přes neuvěřitelnou délku knihy svižné, rozjezd je ale relativně dost dlouhý, což je ovšem při množství lokací a postav pochopitelné. Hluchých míst také není mnoho a pár úletů od reality je diktováno potřebou dramatického efektu. Běžný čtenář si toho za dané situace možná ani nevšimne. Za daných okolností nedoporučuji vynechat „Poděkování“ v závěru knihy – skrývá se tam několik drobných překvapení.

Čtenář ve Vzpouře oceánů dostává celý balík informací. Vedle velice dobře podaného dobrodružného příběhu s notnou porcí sci-fi je zde nezanedbatelné množství populárně vědeckých informací, spíše menší porce ekologie, obstojná dávka srozumitelně podané techniky a dokonce došlo i na ždibec historie. Výsledek lze v kategorii thrillerů považovat za mírně nadprůměrný, mohu ho tudíž čtenářům jen doporučit – zejména jako skvělé čtení na dovolenou, pouze slabší povahy by si tuhle knihu neměly brát k moři.