Cristoforo Colombo, Cristóbal Colón, Kryštof Kolumbus. Mnohajmenný muž, ctižádostivý mořeplavec, který přepsal středověké mapy a položil základ pro cesty dalších. Janovan, cizinec, jež dokázal na španělskou královnu zapůsobit tak, že mu poskytla lodě, posádku a hlavně obrovskou důvěru. Ale mohly by plody jeho konání, byť za mnohá staletí a generace, nakonec dostat spíše trpkou chuť, než sladkou?
 |
 |
Země budoucnosti se nachází v dosti zoufalém stavu – války, přírodní katastrofy a devastace zapříčiněná lidským konáním zredukovala původních pět miliard lidí na několik milionů přeživších. A jelikož každá generace chce být lepší než ta předešlá, chytré hlavy se pomocí takzvaných časozorů chtějí poučit z chyb svých předků. I když se většina z nich snaží minulost vnímat co nejkontinuálněji, vytříbí se mezi vědci i tací, kteří se soustředí na jeden aspekt lidské historie a sledují ho od prvopočátků až do doby, kam to lze – tedy zhruba do století před okamžikem nahlížení. Jednou z těchto specialistek je i Tagiri – neobyčejně vnímavá a empatická dívka, která se rozhodla své vědomosti a zájem věnovat dosti ponuré součásti lidské existence – otroctví. Její studium napříč staletími a kontinenty a podrobné analýzy probírané s kolegy nakonec stanoví jeden jediný okamžik v lidské historii, kde se vše zlomilo k horšímu. Spolu s dalšími vědci – svým manželem Hassanem, klimatologem Kemalem, hypotetikem Hunahpú a nakonec i svou dcerou Diko – se stane hlavním tahounem projektu Kolumbus, úkolu nejtěžšího v dějinách lidstva – komplexního zhodnocení výhod a nevýhod případné cesty v čase a korekce dějin tak, aby se Kolumbus do Španělska přinejlepším vůbec nevrátil.
Cesty časem s cílem změnit nějakou důležitou událost mají svá nepříjemná úskalí – samozřejmě technickou proveditelnost věci – a navíc i morální, historické, osobní a profesionální dilema. Na jedné straně sledujeme debaty a přípravy Tagiri a jejích společníků, na druhé straně sezdáváme, že nijak lehké pro získání prostředků na svou cestu to neměl ani Kolumbus. Stejně jako by byly v reálu tyto části cest zdlouhavé, zabírají konverzace, debaty a zvažování možností skoro dvě třetiny knihy. Pro milovníka akčnějších příběhů to jistě bude odrazujícím prvkem, pro zvědavé, kteří se rádi ptají, co by bylo kdyby, nebo prosté jak to asi tak mohlo být? jsou tyto pasáže pravým rájem. Card pomocí dostupných pramenů a své invence tvoří z Kolumba člověka uvěřitelného – výborného mořeplavce, věcně argumentujícího a cílevědomého muže, pevného ve své víře, ale zoufale selhávajícího v rodinném životě. Card si pečlivě nastudoval i historické reálie, a to ať už se jedná o národy na území, které Kolumbus a po něm další teprve navštíví, nebo o silně katolické Španělsko v čele s Isabellou Kastilskou. Kde je to potřeba, jsou i vedlejší postavy vykresleny tak, aby nedělaly pouhé křoví – počínaje královnou Isabellou, Kolumbovou první ženou Felipou či některými ze španělských dvořanů.
Další věcí, která některým čtenářům nemusí být příjemná, je hojné zmiňování a odkazy na křesťanství. Celá Kolumbova mise je de facto podepřena vírou v Boží poslání a jeho výjimečnost, byť zde ke Kolumbově nevědomosti zaúřadoval deus ex machina. Je ovšem nutné Cardovi ke cti připsat, že jeho Kolumbus není žádný zatemnělý fanatik, při svých modlitbách je schopen se s Bohem i pěkně pohádat. I kdyby však tento román napsal spisovatel ateista, nemohl by se okolnosti zmínit či využít víru v ději vyhnout – ve středověku a katolickém Španělsku je to prostě nemožné. S tím se však pojí další souvislosti – při zmínkách španělských vládců o vyhnání Maurů a Židů z křesťanského území také vyplývá, že Španělé nebyli jen silně věřící, ale také rasističtí. Otázka rasismu a otroctví spolu úzce souvisí – a právě toto Tagirin tým při změně dějin hodlá náležitě využít. Samotný konec příběhu, alternativní dějiny podle Carda, však stoprocentně rozdělí čtenáře na dva tábory. Jedni jej budou považovat za pozitivní a nadějeplný, druzí za naivní a pitomoučký. S největší pravděpodobností bude do jejich resultátu mluvit úroveň dějepisných znalostí a samozřejmě i umístění samotného Carda na žebříčku oblíbenosti.
Orson Scott Card ve Vykoupení Kryštofa Kolumba připomněl, že pokud je někdo obdařen nadáním měnit dějiny, neměl by tak činit sobecky, unáhleně a jen na základě svého omezeného vnímání světa. Ať už by se jednalo o výpravu přes moře, nebo proti proudu času.
Vykoupení Kryštofa Kolumba sice není nejznámějším Cardovým dílem, ale mnozí ho pokládají za jeho nejvyzrálejší a možná i nejlepší román. Každý ví, jak zničující účinek mělo objevení Ameriky na tamní domorodé obyvatelstvo. Představte si tedy, že vědci z budoucnosti tuto tragédii pečlivě prostudovali a rozhodli se tok dějin změnit. Nejdříve je však nutné zjistit, co vlastně pohánělo Kolumba tak silně v jeho objevitelské snaze… A to je úkol pro dvojici pozorovatelů, manželský pár a později i pro jejich dceru. Kolumbus se v jejich očích proměňuje z dobře známé historické postavy v charismatického vůdce, hluboce věřícího člověka a muže mnoha předností i slabostí, které korespondují s dobovým chápáním světa. Zcela samostatný román Vykoupení Kryštofa Kolumba patří díky pečlivě a věrohodně vystavěným charakterům k vrcholným dílům science fiction s motivem cest v čase. (anotace)
- Autor: Orson Scott Card
- Překlad: Andrea Peprlová
- Formát: paperback
- Počet stran: 416
- Cena: 279 Kč
- Nakladatel: Laser-books, 2011
Vendula Brunhoferová (redaktor)
vlcacka@atlas.cz
No, četl.
Skvělé čtení, propracovaný děj i reálie. O to víc mě zklamal konec, který je opravdu, ale opravdu velké nedorozumění. Přece jen, skvělé alternativní historie, vše jde jak májít, logika přesná a pravděpodobná a najednou …
Jinak 8 bodů z 10 tedy ano.
Zklamání
Čekal jsem od toho víc. S tou propracovaností to není až tak slavné (byť z hlediska běžného čtenáře to asi vypadá skvěle), nejzajímavější jsou asi – nastíněný směr vývoje možné paralelní budoucnosti, seznam použité literatury a medailonek. Bohužel – tempo změn zvolené autorem odpovídá spíše brutální revoluci, než postupnému vývoji nastartovanému misionáři – agenty. Do očí bijící podtext ze směsi zeleného náboženství a křesťanství tomu taky nepřidává, o konci ve stylu Hollywoodu nemluvě. Autor je ale profesionál každým coulem a tak dokázal zmíněnou směsku solidně zpracovat.
Aha
ahy, to jsem netušil, že existují běžní čtenáři a ti neběžní čtenáři. Ti neběžní jsou ti co už nemohou běhat?
to racek
Já bych se náhodou výjimečně pod Střelcův komentář podepsal. Snad jen místo “běžného” a “neběžného” čtenáře bych psal o sobě v patnácti letech a o sobě o patnáct let starším.
to Lipi
No, já začal se scifi nekdy kolem roku 1956, to vyšla poprvé Mlhovina andromedy, takže jsem těch cyklů zažil už opravdu hodně …
Jinak doporučuji větu z recenze … Vykoupení Kryštofa Kolumba sice není nejznámějším Cardovým dílem, ale mnozí ho pokládají za jeho nejvyzrálejší a možná i nejlepší román. … zdá se, že i mezi zkušenými recenzenty je hodně těch běžících 15tiletých :-))
Osobně např. ekologické vize v tomto románu pokládám za vysoce, převysoce pravděpodobné a k naplnění dost brzo. Naše ekologická blbost (v čele ze zelenými) vedoucí k vyčerpání zdrojů (a o tom vlastně je ten román) totiž vzkvétá řadou geometrickou, naposledy Merkelová …Nikomu ovšem neberu jeho názor. Asi se neshodneme. Ponechme si tedy svoje a ať to posoudí sami čtenáři. Tak to má být.
to racek
Což o to, já nezpochybňuji Cardovy ekologické vize. Právě v tomhle naopak vidím nejsilnější stránku knihy – třeba jeho teorie zániku Atlantidy je vážně působivá. Co vadí mně osobně, je naivita, se kterou popisuje uvažování vědců (Kvůli tomu, abych někoho seznámil se svými názory/výsledky práce, musím letět přes celý svět a sdělit vše osobně. Přestože mě sami pozvou, nikdo z nich si mou práci na dané téma pro jistotu ani nepřečte. Čelní zástupci nejvýznamnější vědecké skupiny světa by se ve chvíli, kdy slyší slovo “otroctví”, do sebe nejradši pustili pěstmi. A o očividných následcích změny minulosti začnou uvažovat, až když už je vlastně vše upečené. – A ještě jsou jimi strašně překvapeni.) Stejně tak považuju za nevěrohodné následky provedených změn. Vystupující postavy jsou neuvěřitelně šablonovité a statické. A tak dále a tak dále…
Problém je nejspíš v tom, že jsem po knížce sáhl pod dojmem, že má jít o jednu z nejrafinovanějších prací na téma alternativní historie. Tohle mé očekávání Card prostě nenaplnil.
Jinak máš samozřejmě pravdu – je to čistě o osobním vkusu a názoru. A já se svým příspěvkem pouze pokusil projevit ten svůj (souznící se Střelcovým). Od toho snad koneckonců komentáře pod knihami a recenzemi jsou, ne? Myslím, že tvůj i recenzentčin názor na knihu snad dostatečně výmluvně ilustruje, že můj komentář nereprezentuje žádnou univerzálně platnou pravdu.
to Lipi
Drobná připomínka, práci si přečetla Diko (viz Kapitola 6) a ná základě toho ho pozvala. A většinou je osobní konfrontace lepší než cokoli jiného. A o následcích změny přece uvažovala Tagiri už mnohem dříve, než byl “stroj času” vynalezen. A postava Kryštofa Kolumba je šablonovitá a statická? To myslíte opravdu vážně? Je škoda, když nepozorné čtení a jeho prezentace na webu může odradit případné další čtenáře, kterým by se kniha mohla líbit. To je ovšem notorický problém všech debat na netu.
to Lipi
Ano, asi takhle má vypadat střízlivý a přesto hrozivý pohled na ekologické hrozby. Ty existují, ale přece jen jiné, než nám zelená hnutí vnucují.
Ta knížka myslím stojí za debatu.
Pro Racka
Omlouvám se, že tak pozdě:
“Běžným čtenářem” myslím takového čtenáře, který se neživí čímkoliv spojeným s historií jakožto vědou. Já jako archivář mám v popisu práce “předžvýkání” materiálu pro budoucí badatele – nejrůznější hysteriky a jinou verbež, režimní vyžírky vydávající se za historiky, skutečné zájemce o historii (ať již z vlastní vůle či z donucení) a možná i pro pár skutečných historiků. Z mého hlediska je tudíž autorova představa o historii, historickém bádání a vztazích v pozadí hodně mimo realitu – s výjimkou arogance některých autorit.