Vydejte se na Cestu meče

Všudypřítomná mírumilovnost města Mei-lan je pryč se zjištěním, že jsou zde vražděni lidé. V zemi, kde se nic takového nestalo téměř osm set let, to způsobuje veliké pozdvižení. Vyšetřování se ujímá šlechtic Čen Ankor společně se svým mečem, který je nazýván Jednorožec z Mei-lanu Co ale ani jeden z nich zatím neví, je to, že krvavé vraždy vyšetřují každý na vlastní pěst. Nosiči (lidé) a Zářní (meče) totiž vedou životy nezávislé na životech druhých. Aby však dokázali najít vraha, musí být jedním a vydat se na cestu. Cestu meče.

Spisovatelé Gromov a Ladyženskij svým románem dokazují, že hlavní slovo na poli fantastiky nemají pouze Američané či Britové. Ba naopak, z východu mohou vyjít i mnohem lepší kousky, než v podobě mainstreamové žánrové produkce. Cesta meče je vskutku ambiciózním počinem, který čtenáři představuje Kabírský emirát jako ztělesnění středověké Asie, což knize dává punc exotičnosti. Svým zasazením se tak trochu podobá Půlměsíčnímu trůnu Saladina Ahmeda, ne však obsahem. Cesta meče jde totiž ve všech ohledech dál.

V knize se střídají dvě dějové linie. Jedna popisuje činy Jednorožce z Mei-lanu, druhá pak konání Čen Ankora. Autoři se ale po určité době nezdráhají obě linie spojit a zvláštním způsobem kombinovat. Ze začátku to působí dost zmatečně, chvílemi nelze přesně určit, kdo zrovna převzal otěže ve vyprávění. Což však není negativem, nýbrž naopak to přidává na síle celého příběhu. Klíčovou situací je pak ono spojení Nosiče a Zářného, od něhož se pak odvíjí spousta dalšího až do samotného konce.

To, co dělá knihu tak zajímavou, je kombinace poetičnosti a drsnosti. Ukrajinští spisovatelé využívají detailních, barvitých popisů, aby co nejlépe umocnili čtenářský zážitek. Do toho je nutné připočíst propracované dialogy, které by se sice neobešly bez oněch popisů, ale i tak by samy o sobě měly hloubku. Texty obsahují spoustu námětů k zamyšlení. Dá se říct, že mnohdy mají až čistě filozofickou podstatu. Zároveň také přistupují k některým pasážím dosti drsně, jsou sepsány syrově a téměř nic z nich nelze vyčíst. A přesto – i když není kniha od začátku do konce nacpaná krvavými souboji – tohle dělá z Cesty meče kvalitní dílo, od něhož se mnohdy nedá odtrhnout.

Může za to bezpochyby atmosféra Kabírského emirátu a příběhu, který má co říct. A zároveň také precizní překlad Konstantina Šindeláře, jenž na knize odvedl vynikající práci. Gromov a Ladyženskij člověka přesvědčí, že fantasy může být o něčem jiném, než o elfech, dracích, magii a dalších stereotypních aspektech v žánrové literatuře. Své kvality předvádějí v jiných věcech – například v hravém, poetickém jazyku a v hloubce vyprávění. Cesta meče není vyloženě pro každého fanouška fantasy. Ale ten, kdo se do ní ponoří, se stejně jako Čen Ankor vydá na dobrodružnou cestu plnou zajímavých myšlenek.