Východ černého slunce 1 – trilogie ledového ohně – Friedman C.S.

Autorka si tu pohrává s myšlenkou světa, ve kterém je síla či energie, jež má moc přečíst veškeré lidské touhy i noční můry, a potom je zhmotnit do reálné skutečnosti. Ta síla se nazývá fae a jen čeká na podnět.

Když lidé při svých cestách do vesmíru objevili planetu Erna, zdálo se jim, že právě tady bude ten pravý ráj. Ovšem jen do té doby, než probudili fae, a ta začala vyplňovat jejich představy. Po dvanácti stoletích se lidé s fae jakž takž naučili žít, ovšem za cenu toho, že se vrátili zpět do středověké společnosti. Kouzelníci zvaní mistři dokonce mohou některé druhy fae tvarovat podle svých představ. Ale spíše než ráj teď Erna připomíná peklo. Spousty démonů vypuštěných z lidských myslí se potuluje kolem a v nocích temnoty se jejich moc ještě zvyšuje. A démoni hledají lidi, aby se jimi živili.
Prolog románu se nese v téměř hororovém stylu a je zakončen děsivou scénou. Když ale čtenář obrátí stranu, je poněkud zklamán. Ocitá se v jiné době a na jiném místě. Sleduje příjezd muže, zároveň služebníka Církve, bojovníka i kouzelníka majícího jisté schopnosti v ovládání fae, ačkoli nedosahuje schopností mistra. Bojuje s lidskými démony, kdykoli na ně narazí. Když je jeho přítelkyně napadená zvláště odpornými démony živícími se lidskými vzpomínkami, opravdu ho to namíchne, a v čele malé skupinky se vydává do neznáma, aby je zabil a tím své milé navrátil její paměť.

Friedmanová velmi dobře propracovala celý svůj svět. Vše má dané pevné zákonitosti a je živé. Už samotná myšlenka fae je originální stejně tak jako celkové zpracování příběhu. Jakoby autorka vzala hrdinskou fantasy a převrátila jí na ruby. Zároveň v praxi uplatňuje myšlenku, že ty nehorší hrůzy mají lidé ukryté v sobě.

Dobře propracovaná je psychologie postav. Mají své klady i zápory, libůstky i noční můry. O to více jsou živější. Friedmanová vytvořila svou vlastní verzi družiny vydávající se na velkou cestu proti zlu. Skupinka snažící se zničit ony odporňácké démony, pro které je lidská paměť mňam svačinou, je opravdu jiná než všechny ostatní. Kněz-bojovník věřící plnou silou svého srdce, který přísahal vždy bojovat proti zlu, se tu musí smířit s Lovcem, arogantním tvorem, kdysi člověkem, jež se nyní živí lidským utrpením. Ten je na výpravě, protože si démoni dovolili protivit se jeho vůli, a bylo tak raněno Lovcovo ego. Dále je tu člověk, který se nikdy nemůže stát mistrem, ačkoli je to jeho největší přání, a obětoval by pro splnění svého cíle cokoli. Družinu doplňuje žena Rák, jakýsi Ernský protiklad lidí, jenž jako všichni jejího druhu nenávidí vše lidské bez rozdílu, a samozřejmě mistryně, které přišla o své vzpomínky a tím i moc manipulovat s fae. Namísto přátelství a pomoci stmeluje družinu nenávist, přesto jsou schopni se spojit v boji.

Ovšem autorka svým hrdinům nedává nic zadarmo. Vede je z jednoho nebezpečenství do dalšího ještě horšího. A na každého ze skupiny má připraveny vlastní pasti a nástrahy. Zejména kněz musí přemáhat sám sebe a dělat kompromisy se svědomím, protože Lovec ztělesňuje vše, proti čemu přísahal bojovat.

Kdo zemře a kdo zůstane naživu? Dostanou se vůbec k boji s démony a jejich pánem?
Friedmanová až do posledních stránek udržuje čtenáře v napětí. Střídá rychlé akce s poklidnými pasážemi, v nichž jakoby mimochodem poskytuje čtenáři informace o světě a jeho fungování. I prolog, který je zdánlivě úplně mimo, najednou lehce zapadne do děje, když si čtenář dá dohromady ty útržky informací, jež se právě dověděl.
Na těch šestistech stranách zase není tak moc chyb a překlad je dost plynulý. Obálka je výborná a troufl bych si tvrdit, že je dělaná pro tuhle knížku na míru (Ano, je dělaná pro americké vydání – pozn. red.). 

Máte-li dost všech kladných rytířů bez bázně a hany a uvězněných panen, přečtěte si Východ černého slunce.