Dívka s horkou hlavou a talentem na maléry: Riley, napůl upír, napůl vlkodlak, spoléhá hlavně na instinkty a věří jen svému bratrovi. Pro ránu ani pro ostré slovo nejde daleko, do všeho se vrhá po hlavě a na nohou nosí lodičky s dřevěnými jehlovými podpatky – mezi krvežíznivými upíry je to totiž celkem praktická zbraň. Její pátrání po záhadně zmizelém dvojčeti je plné rvaček, cákanců krve a zároveň erotického napětí, které ve vlkodlacích roste během týdne před úplňkem.
 |
Zapomeňte na Bellu, Edwarda a Jacoba, upíři a vlkodlaci z téhle knihy by si je dali k snídani.
Riley a Rhoan jsou dvojčata – a ne jen tak ledajaká. Narodili se totiž jako dhampýři a díky svému smíšenému původu to nemají zrovna jednoduché. I ve světě, kde lidé koexistují s vlkodlaky, upíry a kožoměnci, jsou kříženci vnímáni s předsudky. Oba sourozenci proto svůj původ pečlivě tají, drží při sobě a málokoho si doopravdy pustí k tělu. Svou sílu a schopnost regenerace využívají při práci pro Direktorium; úřad, který kontroluje nelidské bytosti a snaží se je udržet v mezích zákona (i když ne vždy se tak děje naprosto legálními metodami). K tomu účelu Direktorium zaměstnává Strážce, což jsou vlastně agenti s povolením zabíjet. Jen místo královny podléhají hlavní Direktorce a před martini dávají přednost čerstvé krvi.
Hlavní hrdinka – na rozdíl od svého bratra – mezi Strážce nepatří, je to spíš „holka pro všechno“, nicméně poté, co Rhoan během své poslední mise záhadně zmizí, je do tajných operací Direktoria postupně zatahována čím dál víc i proti své vůli. Instinkty jí napovídají, že je její bratr v nebezpečí, navíc se zdá, že kdosi velmi vytrvale usiluje o život i jí samotné. Ve hře jsou společnosti, které ilegálně manipulují s geny, a věřit se nedá skoro nikomu. Zdá se totiž, že zrada přichází z vlastních řad. Navíc se blíží úplněk a tak Riley silně podléhá svým vlkodlačím pudům, které ji udržují ve stavu stálé sexuální vyhladovělosti. To že má nablízku nebezpečně sexy upíra je jen další položkou na už i tak dlouhém seznamu průšvihů.
Volání úplňku přináší slušnou porci akce hned od prvních stran, stejně tak štědrá byla autorka i co se týče sexuálních scén. Během úvodu je čtenář seznámen s prostředím, kde se příběh odehrává, stejně tak jsou načrtnuty schopnosti nelidských ras. Direktorium, jeho funkce a způsob, kterým pracují Strážci, lehce připomíná Lukjaněnkovo Hlídky, svět Keri Arthur však zdaleka není tolik propracovaný. Ačkoliv je kniha plná akčních scén, rozvláčný a přespříliš popisný způsob, jakým jsou psány, jim poněkud ubírá na přitažlivosti.
Silnou doménou knihy jsou ovšem četné sexuální eskapády hlavní hrdinky, v nichž imaginace pracuje na plné obrátky a autorce se daří zcela zaměstnat čtenářovu fantazii a libido, občas však na úkor příběhu, který je odstaven až na druhé místo. I přesto je Volání úplňku čtivě napsaná kniha, která si své publikum určitě najde, zejména mezi něžnější polovinou lidstva. Konec konců, ač se jedná o městskou fantasy, je to především příběh o lásce.
A sexu.
Usmál se na mě tak, že moje hormony začaly dělat nadšené přemety. „Prozkoumal jsem zbytek budovy. Jsi jediná, koho by stálo za to pokousat.“
