OGTHROD AI´F GEB´L – EE´H YOG-SOTHOTH N´GAH´NG AI´S ZHRO! Obranné formule jsou potřeba. Prastaří jsou všude kolem nás! Neslyšíte Šepot ve tmě? Nevíte, co se stalo Dexteru Wardovi? A tušíte vůbec, jaká hrůza se odehrála v Dunwichi? Po přečtení této knihy bude čtenář zaklínat také.
 |
Howard Phillips Lovecraft je právem považován za zakladatele moderního hororu. Svou literární tvorbou ukázal všem dalším autorům, jak strašit čtenáře. Povídková sbírka Volání Cthulhu 2 obsahuje příběhy a novely z let 1927 – 1930. Čtenář v ní nalezne i jeden experiment, a to povídku rozdělenou přesně v půli do dvou zcela samostatných a měsíc po sobě vydaných knih. Kdyby to byla jiná povídka, než právě Případ Charlese Dextera Warda, dal by se tento čin považovat za jednu z největších zhůvěřilostí v dějinách vydávání knih. Naštěstí je povídka v polovině na dva samostatné příběhy rozdělitelná a každý je dostatečně čtivý, zábavný a ucelený, aby to snesl. Nakladatel tak ale připravil čtenáře o požitek ze srovnávání obou částí.
Lovecraft překvapuje nejenom svou až zvrácenou představou děsivého světa nevysvětlitelných hrůz, ale i tím, že toto nepopsatelné nic dokáže napsat tak, aby se čtenář bál na každé stránce. Jeho vypravěč sice není součástí samotného dění, ale vždy jakoby z povzdálí sleduje příběh, a tím, vtahuje čtenáře hlouběji do příběhu už od samotného začátku. Autor v této knize nikdy nepoužil vševědoucího vypravěče. Vždy to je vyprávění osob, deníkové záznamy či dopisy. Záměrně tak využívá omezení těchto informačních zdrojů, aby čtenáři neřekl skoro nic a napětí vybičoval na maximum. Na slovo skoupý autor kontroluje pečlivě celý příběh. Donutí tak čtenáře hltat každou větu, aby mu neunikla jediná informace, která by zapadla do děsivé mozaiky příběhu. Lovecraft to dělá tak dobře, že mu lze odpustit i jeho tematické opakování.
Na rozdíl od zejména filmových hororů, které diváka děsí maximálně cenou vstupenky, nechává Lovecraft čtenáře, aby se bál sám. Jeho nevysvětlitelná hrůza je vždy obalená do závoje hnusu v podobě hniloby, rozkladu a nesnesitelného zápachu, kterážto jsou mnohdy použita v superlativech. Nevysvětlitelné, nezemské, děsivé, ohavné, vše se spojuje do bláznivé fresky děsu a hrůzy, která čtenáře zneklidní i vyděsí, aniž by se autor pustil do akční scény a popsal souboj či obřad. Vše se odehrává za zavřenými dveřmi, kdesi v horách, na druhé straně řeky, aby tak čtenářova fantazie popustila uzdu své rozdychtěnosti a ukázala to nejhorší možné.
Lovecraft dal světu Cthulhu, který už dávno opustil břehy autorova literárního univerza a vlil se do naší kultury jako sekundární mýtus živený už pouze sám sebou. Kromě čtenářů mistrových knih už tak nikdo netuší, že kromě velkého Cthulhu existují tvorové ještě mocnější, děsivější a ohavnější, než chobotnice s křídly. Autorovy povídky, a to i v této knize, velice často pojednávají o snaze vyvolat tyto prastaré mocnosti a zneužít je do svých služeb.
Úžasně tak najednou vedle sebe vypadá Případ Charlese Dextera Warda a Hrůza v Dunwichi. Dexter Ward zasvětil svému pátrání a rafinovanému získávání informací dosahujících obludných a zvrácených rozměrů celý život. Na rozdíl Wilbura Whateleyho, hrdiny druhé povídky, který jako venkovský čaroděj vyvolává mocnosti primitivně, jednoduše a na základě učení svého děda. Bizarně perfekcionistický přístup proti humpolácky vidláckému.
Lovecraft si uměl i hrát, o čemž svědčí kraťoučký textík Tamtéž. Jako kdyby si chtěl odpočinout od hrůz, napsal toto pseudohistorické dílko, které vyplnil jemným, takřka neznatelným humorem, jež se však nesměle krčí mezi bloky textů vyplněných hrůzou a děsem. Chvíli bude čtenáři trvat, než si změní způsob vnímání autorova textu a přijme jeho hru.
Nutno znovu podotknout, že jde o sebrané spisy, tedy ucelené autorovo dílo řazené chronologicky tak, jak je autor napsal. Arkham zůstává coby stálý středobod veškerého dění. Autor se stává mnohem poetičtější. Jeho úvod do Hrůzy v Dunwichi nebo podstatná část Šepotu ve tmě je psaná básnickým jazykem s citem pro jemnou lyriku a vynikající obrazotvornost popisu okolní krajiny. Přitom právě bohaté hýření jazykem při popisu tajemných hor v Šepotu vyvolá ve čtenáři hrůzu největší.
Možná i proto je právě tato povídka asi nejkvalitnější z celé sbírky. Šepot ve tmě vypráví autor pomocí dopisů a naplno využívá jejich omezenosti, pomalosti a možnosti ovlivnění. A nejenom formou si hraje se čtenářem. Osamělá farma na úpatí prastarých, tajemných a majestátných hor, kde žije něco tak strašlivého, že to nelze ani pojmenovat. Víc než v kterékoliv jiné povídce zde uplatňuje prvky klasické sci-fi pomocí mimozemských technologií a neomezuje se jen na prostý šamanismus, mysticismus vyvolávání mocností jako v předchozích povídkách. Zároveň tím posunuje mýtus Prastarých zase o kus dál, dává jím reálnou podobu, schopnosti i technologie, ačkoliv se jedná pouze o jejich následovníky a stíny.
Prastaří spojují celé Lovecraftovo dílo. Jeho umělá mytologie a výklad světa patří neodmyslitelně k jeho textům. Autorova schopnost neříci nic naplno, mluvit jen v náznacích a nechávat všechno na čtenáři je fenomenální. I díky tomu lze odpustit mnohdy plytkou pointu, kterou už čtenář tuší dopředu, protože předchozí text není jen průpravou na konec, ale plnohodnotný příběh, u kterého se čtenář prostě bát bude. Jeho nepopsatelná a nevysvětlitelná hrůza je to, co bude čtenáře lákat, fascinovat i děsit i v této knize.
Druhá část třetího svazku lovecraftovských spisů Volání Cthulhu přináši vedle všemi již jistě napjatě očekávaného dokončení novely Případ Charlese Dextera Warda další povídky a příběhy z let 1927–1930. V dubnu 1926 se Lovecraft vrací z nemilovaného New Yorku zpět do rodné Providence a s novou tvůrčí energií píše jedny ze svých nejpůsobivější a čtenářsky nejpřitažlivější příběhů… (anotace)
- Volání Cthulhu 2
- Autor: Howard Phillips Lovecraft
- Překlad: kolektiv
- Série: Spisy 3
- Forma: hardback
- Počet stran: 320
- Cena: 299 Kč (v našem e-shopu již za 254 Kč)
- Vydal: Albatros, 2012
Četli jste tuto knihu? Nezapomeňte ji u nás ohvězdičkovat a napsat k ní komentář!
Lukáš Vaníček (redaktor)
lukas.vanicek@fantasyplanet.cz
Nejlepší
Hrůza v Dunwichi a Šepot ve tmě jsou Lovecroftovy nejlepší povídky – podle mě lepší než jeho kultovní Call of Cthulhu. I těm, co si jeho nově vydanou sbírku nepořizují, vřele doporučuji tento díl.